Patřilo by se začít dvanáctým výročím 17.listopadu. Upřímně řečeno ale co k tomu říci chytrého? Zkoušel jsem před časem svým dvěma pubertálním synům vysvětlit, jak jsme na svět pohlíželi před dvanácti lety, ale moc jsem neuspěl.
Vyprávět lze o teroru padesátých let, částečně i o osmašedesátém, ale popsat degenerovaný jakešovský socialismus a vysvětlit, proč jsme jej tak dlouho tupě snášeli, je docela obtížné. „A když už se lidé tomu Jakešovi smáli, proč se nevzbouřili již dávno,“ zeptal se mě na závěr naší debaty starší syn. Nakonec jsem si ale řekl, že to není dvanáct let po sametové revoluci zase až tak špatný výsledek. Alespoň pro mne bylo jedním z konkrétních přání při společném zvonění klíči, aby moje děti již nevěděly, co je reálný komunismus. A to se mi splnilo.
Domácí politické scéně minulý týden ale dominovalo jiná témata: zatčení Vladimíra Železného. Že k němu dojde, nebylo moc těžké odhadnout. Hádat, co bude teď, když nebyl vzat do vazby, si naopak troufá málokdo. Cynici říkají, že dál se již nebude dít nic, neboť smyslem policejní akce bylo jen udělat dobře Miloši Zemanovi, konkrétně mu umožnit, aby při své cestě do USA mohl nepříjemné dotazy odbývat slovy „vždyť policie přece již koná“. Tak zlé to ale s naší policií doufejme není. Co bude ale následovat, si netroufám odhadnout. Že věc bude i z pohledu Železného ale vážnější než jeho dřívější střety s vyšetřovateli, soudím z rychlosti, s jakou byla do funkce „prozatímní“ ředitelky TV NOVA dosazena Libuše Šmuclerová. Natvrdo řečeno: otázka už myslím není, jaká bude Železného role v TV NOVA, ale spíše kdo jej v pozici ředitele nahradí. Ke schůzce Klaus – Železný je pak možno říci jediné. Pokud dosud někdo pochyboval o politické vazbě mezi ODS a Železným, nyní dostal důkaz. A že to zavání zasahováním do práce nezávislé policie je jasné.
O tom, že skutečně nic není vyloučeno ani v poslanecké Sněmovně podaly minulý týden přesvědčivý důkaz ODS a ČSSD. Psal jsem zde předminule, že shodou štěstěny se Ivanu Pilipovi podařilo při posledním hlasování o novele obchodního zákoníku prosadit jednu důležitou věc. Při privatizaci státních podílů byla až dosud vláda, respektive ten, kdo je koupil, osvobozen od jinak všeobecné povinnosti nabídnout za stejnou cenu odkup akcií i drobným akcionářům. Stát tak zvyšoval cenu prodávaného podílu na úkor ostatních akcionářů. A právě tuhle výjimku Ivan Pilip navrhl vypustit a protože zejména poslanci ČSSD nedávali při hlasování zrovna pozor, jeho návrh prošel a zákon byl Sněmovnou schválen. Když oposmlouva zjistila, co pomohla schválit, začaly se dít věci. Vypuštění výjimky by totiž přineslo poměrně značné komplikace do Grégrova privatizačního spurtu, s nímž chce do konce roku prodat ČEZ včetně distribučních energetických společností. (Přitom nejenže problematický je již samotný společný prodej ČEZ a distribučních sítí: nejpodezřelejší je rychlost, s níž má být vše uzavřeno a fakt, že výběrové podmínky nápadně nahrávají francouzské EdF.) Výsledek? Minulý týden Klaus vyhověl návrhu ČSSD a svolal mimořádnou schůzi, její část dokonce v režimu tzv.legislativní nouze, která se normálně užívá v případě živelných pohrom nebo války. Program měl jen dva body: odklad účinnosti zákona o mzdových tarifech, laicky řečeno zvýšení platů ve státní sféře (to kvůli rozpočtu) a revokace usnesení o hlasování o obchodním zákoníků. Ano neuvěřitelné se stalo realitou. Sněmovna silou ČSSD a ODS znovu hlasovala o zákonu, který teprve před čtrnácti dny sama schválila a který měl být v té době již odeslán do Senátu. Nejkouzelnější bylo zdůvodnění, této zcela bezprecedentní věci: poslanci ČSSD prý nevěděli o čem hlasovali. Marně jsme citovali Ústavu, marně jsme volali, že když už byl zákon jednou ve Sněmovně schválen a ještě neprošel Senátem a nebyl podepsán Prezidentem, není možné jej znovu projednávat. Rozhodovala síla, jakkoliv bylo na mnoha poslancích vládních stran vidět – a mezi čtyřma očima to otevřeně přiznávali – že je to nebývalá ústavní zvrhlost. Jednoduše řečeno: jako se nelze dvakrát oženit s týmž člověkem, nelze ve Sněmovně hlasovat dvakrát o stejné věci. Tedy nebylo to možné až do minulého čtvrtka. Svérázný to přípěvek k výročí 17.listopadu.
Webová stránka Vladimíra Mlynáře
