Pouť okolo humen přes 700m vrcholy.

Tip na pěší nebo cyklovýlet. Deníček Humpoláka z jedné cesty okolo Jiřic. Den první až třetí …

Neděle 5.5.2019 (1. den cesty)
https://mapy.cz/s/3skJy

V osm hodin ráno vyrážím od Jiřické lípy a v devět se fotím na náměstí
v Humpolci s kostelem. Je docela zima mám teplou bundu s kapucí
a čelenku. První stoupání po naučné stezce k hradu Orlík, první zadýchání.
Hrad je zavřený, tak jen foto a pokračuji dál po MTZ na vrchol Orlík
v hřebeni Orlovských lesů. Obě aplikace, co jsem u lípy zapl, žerou
strašně energii, tak nechávám jen stopaře v mapy.cz a připojuji externí
power-banku. Šlapu odhodlaně a cesta celkem utíká. V lesích se všude těží
smrky kvůli polomům a kůrovci a podle toho to v nich také vypadá, občas
cesta/necesta. Vrcholek zdolán, opodál asi 50m je nádherný buk-solitér u
kterého poprvé zastavuji a piju teplý čas z termosky. Pořádně se potím,
ale 1,5l vody, co s sebou ještě táhnu, je příliš studených. Při vyjití
z lesa na volná pole před Lipnicí fouká, je zima, ale na pochod dobré.
Trhák na Lipnici nad Sázavou a u bývalé benzínky stojí autobus a řidič se mě
ptá, jestli nejedu do Světlé nad Sázavou. Nenechám se zviklat a odpovídám, že nejedu, že jdu do
hospody a pak dál pěšky. Ve 12hod jsem v České koruně, milá obsluha, je
místo, česnečka, guláš a 3 piva mi dobily energii. Ani za hodinu v hospodě
jsem neuschl a tak se musím zase oblékat do zpoceného. Fotka s hradem.
Láká mě myšlenka poprosit kastelána, aby mě pustil po žebříku na nejvyšší místo
věže, jestli bych byl v 700 m.n.m. Vzdávám to, sejdu k rozcestí a
pak už jdu po ŽTZ pořád z kopce k Sázavě. Nad Mariadolem je cesta
úplně zlikvidovaná od těžařů, brodím se větvemi a hledám směr.
V Mrzkovicích u mostu/cyklostezky je otevřený kiosek, tak si při čekání na
vlak dávám Bernarda. Pak už dvě zastávky vlakem na Stvořidla. Paní z kempu
mě ubytovala v karavanu, ve kterém jde naštěstí elektřina, pro dobití
telefonu a mohu si v noci i přitopit. Vzal jsem si na cestu jen tenký
spacáček-nouzáček, tak ještě vyžebrávám deku. Dva záchody i sprcha jsou
v boudě o kus dál. Naštěstí za 10Kč teče teplá voda, takže to není tak
špatné. Nedokážu si to tu představit v létě, když je tu narváno stany …
V jakémsi kiosku vedle kupuji polévku a pití, vč. čaje do termosky na ráno
a jdu spát. Sice se nemůžu v karavanu pořádně postavit, ale je to
každopádně lepší než spát venku. Nad ránem má mrznout. Doufám, že v noci
nejezdí vlaky, protože to je docela kravál, když jede a pořád píská.

Pondělí 6.5.2019 (2. den cesty)
https://mapy.cz/s/3skJP

Nechce se mi, ale v sedm vstávám, noc nebyla nic moc. Je fakt zima, nevím, jestli od
řeky nebo normálně. Snídám čaj z termosky a své zásoby. Paní správcová
přijíždí asi v 7,30 hod. tak jí předávám klíče osobně a pomalu se
rozcházím do kopce. Je to boj rozhýbat tělo, zvyklé jen sedět v autě nebo
v kanceláři, ale okamžité stoupání mě zahřívá a rozpumpovává srdce do
tempa. Jdu po ŽTZ a zhruba v polovině stoupání na Melechov (715 m.n.m.) uhýbám
na ZTZ. Nejdříve věž a pak samotný vrchol s pyramidou kamenů. Na samotném
vrcholku jsem vlastně poprvé, i když nevěřím, že je vyšší než ten s věží. Za mlada jsem rád jezdil na kole z Melechova
po žluté dolů až na Stvořidla. Nejlepší sjezd široko-daleko. Teď jsem to
vyšlapal pěšky obráceně a je to moc krásná cesta, když mám čas se kochat okolím
a ne jen koukat po šutrech nebo kořenech, které mě ustelou z kola …
Z Rohule uhýbám na ČTZ do Rejčkova. Zase podcházím to VN-vedení, co jen
vrní a praská, jako včera pod Lipnicí. (kdysi mi Pavís říkal, kolik to má kW,
ale už si to nepamatuji a že to je tzv. páteřní vedení) Jo, tyhle dráty/lana
vedou až do rozvodny Hradec u Kadaně a na druhou stranu až k Brnu. Za
Rejčkovem uhýbám na krásnou leso-polní cestu do Podivic. Pak velkým klesáním po
silničce do Hojanovic. Dopíjím 1,5l vody. Je zima, ve volném terénu dost fouká,
podle mého oblečení by asi málokdo tipoval, že je jaro. Jakmile trochu zasvítí
sluníčko, tak se rozepínám, abych se neuvařil. Jde se mi dobře. Jdu podle mapy,
a jak se mi líbí, co nejpřímější směr, kam potřebuji, ideálně mimo silnice. Vyhýbám
se zkratkou Koberovicím a musím po silnici, kde jezdím autem každý den, podle
dálnice, abych přešel nádrž Želivku. Nic lepšího jsem nevymyslel. Kdo by to
řekl, že tzv. „Hitlerův most“ bude i teď jedinou šancí, jak zde překonat vodu.
Kantýna zemědělského družstva Hořice mě zachraňuje s vodou, dokonce jsem
trefil i dobu oběda, tak mi ohřívají párek. Je poledne a já za 4 hodiny přešel
od Sázavy k Želivce. Z Hořic přes Kalnou Hať do Onšova. To už cítím
nohy, přeci jen nejsou zvyklé a levý, pochroumaný kotník po pochodu na tvrdé
silnici dostal zabrat. Z Onšova vystoupávám po ZTZ nad ves, krásný výhled
až na hřeben Orlovských lesů s Orlíkem. Tam odtud jsem si fotil včera
Melechov. Dešťová přeháňka, ani se nezastavuji, v Košeticích jsem ve 14,45
hod. Vyjdu na hlavní silnici přesně u Kozlova dvora. V přízemí je hospoda
otevřená do 15 hod. tak stíhám rychlé pivo a telefonem sháním paní starostku,
bohužel bez výsledku. Ubytování je nad hospodou, budova je obecní. Trochu
zoufale si hledám, kdy mi jede bus domů, kdyby domluvené ubytování neklaplo.
Pan hospodský mě ukazuje, kde je obecní úřad, tak tam vyrážím. Naštěstí, tam
paní starostová je, zapomněla doma mobil, ubytovává mě, i když jedna osoba na
jednu noc pro ní není žádné rito. Platím ve starostovně. Po včerejším hard-core si připadám jako
v pětihvězdičkovém hotelu: nově udělaný pokojíček i koupelna. Mohu se
postavit rovně, není tu zima, ve sprše nemusím mít strach, kdy přestane téct
teplá voda. Vietnamci v krámku, který je v domě hned vedle, mají
otevřeno dnes do sedmi a ráno od sedmi … paráda. Večer svítí sluníčko, jdu se
projít ke starému a novému zámku a kostelíku. Zámek je v dezolátním stavu,
obrovský objekt, dříve určitě krásný.

Úterý 7.5.2019 (3.den cesty)
https://mapy.cz/s/3skJV

Ráno se mi z teplé postýlky nechce. Nemusím se honit, dnes mám v plánu
odpočinkových cca 20 km. Oblékání do stejného, smradlavého, i když vždy přes
noc vysušeného paré oblečení na cestu z PET-láhví (umělá vlákna) mi začíná
dělat potíž. Cestou na obecní úřad se stavuji u Vietnamců a kupuji dámám
bonboniéru, kterou dávám společně s klíčemi kolem osmé. MTZ krásnými lesy
a poli až do Petrovska, kde si dávám svačinu a kochám se výhledy
z kopečku, resp. od hřbitovního kostelíka. Ve Starých Viklanticích
přecházím na ŽTZ a lesem stoupám na první dnešní 700 vrchol (Holý vrch 703
m.n.m.). Ten bohužel není označený trigonometrickým bodem v terénu … ani
se mi tomu nechce věřit. Hledám, hledám, ale opravdu nic. Strážiště (744
m.n.m.) snad bude označeno. Jsem na něm za chvíli, krásný vrcholek se dvěma pyramidami
z kamenů, dokonce i vrcholová knížka je v pixle připoutané na
vrcholové tyči. Dělám zápis. Vysílač je kousíček pod vrcholem. Šlapu pěšky dolů
a vzpomínám, jak jsme tu asi před dvaceti lety vyjížděli s Pavísem opačně
nahoru na kolech a nadávali na šišky/válečky pod pneumatikami. U studánky je
příliš hlučná parta pánů na pikniku, tak se ani nezastavuji. Jdu po ZTZ až do
Pacova. Vychutnávám si výhledy na nových lavičkách v polích při cestě až
do Bratřic. Dolů k potoku a pak zase nahoru k Pacovu. To je moc pěkná
iniciativa, zřizování laviček pro pocestné, ideálně s výhledem do krajiny.
Ještě by to chtělo obnovovat studánky, protože pitná voda na cestě je největší
problém. Posledních 5km jsem neměl co pít a těšil jsem se na jakoukoliv hospodu
v Pacově. Do Pacova jsem dorazil v 13,30 hod. Na Panské v bufetu
jsem dobře poobědval a čekám do 15,30 na ubytování v základně KČT. Prošel
jsem si zámek, resp. mj. obecní úřad, náměstí a nemají to konšelé vůbec špatné.
Škola je také moc pěkná. V druhé hospodě a jediné (pizzeria) na náměstí
jsem zaujal obsluhu, když jsem dokázal z 1/3 porozumět latinskému tetování
na předloktí. Fata je osud, to se dost používá, slečna byla otetovaná dost na
obou předloktí… Pacovští turisté mají skvělou základnu, barák s pokoji,
společnou kuchyní a jídelnou, venku chatky a bazén a dokonce i saunu. Jen jim
chybí omladina, která by se svépomocně starala. Ubytují až 60 osob. Bydlím
v pokojíčku pro dva, teplá sprcha na chodbě, stejně jako toalety. Čistá
postel, ale potřebovalo by to tu pořádně vysmejčit, paní správcová už je prý na
to sama, tak při normálním zaměstnání nestíhá. Kdoví jak dlouho jim to ještě
vydrží. Večer jsem na dvě hodiny usnul a budím se žízní. Jdu do města, zase
pizzerie, nic jiného tu není a dávám si večeři a pivo. Bylo to vše dost pozdě,
tak při návratu nemohu usnout, zabírám až někdy po půlnoci.
Z dneška mám v hlavě: Ještě že fouká vítr, jinak bych se v těch
černých kalhotách z „igelitu“ uvařil.

Realizace cca 20 let staré myšlenky na základě inspirace od Reinholda Messnera a jeho
projektu „pochopit svůj kraj“.

R. Messner, Vyznání dobrodruha, Trango, 1995, ISBN 80-901977-1-X

…. a pokračování, den čtvrtý až šestý následuje. Zůstaňte naladěni.