Nezapomínejte, prosím, v blížících se svátečních časech na staré opuštěné lidi. I oni potřebují trochu lidského tepla a pocit, že nejsou na tomto světě úplně sami.
V pokoji je příjemné teplo, nádobí od večeře už je umyto a uklizeno. Košík s pletením zahálí, protože babička má dnes jiné starosti. Příjemnější. Už dopoledne připravila dárky pro vnoučata, pěkně je zabalila do úhledných balíčků. Dnes je totiž ten zvláštní, sváteční večer, kdy chodí Mikuláš. Dělá ho pan soused. Už př
Teď už byl jistě u našich mladých, uvažuje babička a oči jí jen září. Je z lidí, kterým možnost někoho obdarovat působí větší radost než samotnému obdarovanému. Chvíli přechází pokojem, zavzpomíná na svá dívčí léta, kdy Mikuláše dělal tatínek. Potom se zastaví u okna a hledí do ulice. Střechy jsou pokryty bílou polevou, s vykasaným rouchem kráčí v břečce po ulici Mikuláš, i anděl skáče přes kaluže
. Jen čertovi ten marast nevadí, v holínkách to jistě nestudí.Babičku upoutalo to posměšné poskakování trojice. Ale tenhle Mikuláš přece není náš soused, uvědomuje si. Jak jí trojice zmizí z dohledu, otočí se zády k oknu. Znovu se zahledí na košík s pletením, ale dříve, než se rozhodne, kdosi zazvoní. Trochu překvapena, vždyť nikoho nečeká, jde otevřít.
Stojí tu urousaný Mikuláš a jsou ho plné dveře. Za ním drkotá zuby prochladlý anděl a na schodišti rachotí řetězem čert.
Mikuláš však kroutí hlavou: “Ale nespletli. Dostali jsme zprávu, že právě tady bydlí jedna hodná babička, a tak jí neseme dáreček.”
Babiččiny oči jaksi zrozpačitěly, ale než může něco říci, Mikuláš pokračuje: “Mikuláš nechodí jenom k hodným dětem, ale také k hodným babičkám…”
Babička drží balíček, chtěla by ještě něco říci, ale teď právě nemá sil. Hrdlo se jaksi zadrhlo. Zatím na balíček káply první slzy a na hedvábném papíře se rozpíjejí…
(Z knihy “Slepičí polévka pro duši”)
