Jsem rád, že zde můžu představit sbírku básní s názvem „Obráběči hory přesýpají peklo od půl páté vraní“ Vladimíry Váňové. Ač autorka je velmi mladá (nebo možná právě proto), jsou básně uvnitř knížky velmi kvalitní a vyzrálé. Nu, posuďte sami.
Prvotina mladé básnířky přináší poezii, která se pohybuje na rozhraní tvorby experimentální, filozofující a meditativní. Zajímavou jazykovou výstavbou i slovní zásobou, metaforičností a celkovou obrazností se autorka záměrně přibližuje holanovskému typu tvorby čtenářsky náročné a značně výlučné. Jak prozradila sama autorka – vše, co leží na řádcích i mezi řádky jejích veršů, je protrpěno a prožito. Slova pak už přicházejí sama. 1. vydání, formát A5, vazba V2, barevná laminovaná obálka, 80 stran, ilustrace Věra Martinková.
PODZIM 1.
Žilky lístkům
podzim podřezal,
uložil je
do hliněných
rakviček,
do hromadných
hrobů;
dejme tomu, že je miloval.
