Jedna možná pravdivá historka, přišlo mailem….
Pražáci, bacha na Valachy !!!
Popíšu Vám příhodu, která se mi ještě dnes jeví jak z povedené komedie. Jel
jsem /Feli 1.3Mpi/do Vsetína. Přede mnou jela tatáž Feli, jen jiné barvy a
se vsetínskou značkou. Řidič přede mnou jel zhruba stejným tempem, jaké jsem
měl naplánováno i já, takže nebyl žádný důvod jej předjíždět. Byl hyc, měl
jsem pootevřená na 5cm všechna okna/chová se to jak kabriolet /a navíc jsem
silný kuřák, takže otevřené aspoň jedno okno mít musím. Zezadu se ozvalo
zařvání gum, zablokovaných na asfaltu a pohledem do zrcátka jsem zjistil, že
se mi do kufru chce vlepit už zepředu důkladně otuněná oktávka s pražskou
značkou. Tmavá skla,ohulené xenony a řev točeného motoru, jen jen vystřelit.
Lehkým dotekem na brzdový pedál jsem mu dal najevo, že hodlám zpomalit, ať
mě může předjet,když má tak napilno. Sundal jsem nohu z plynu, lehce
přibrzdil a vysloužil si zato vzteklé troubení oktávie. Vzápětí-bez blinkru
či jiného varování-následovala blesková akcelerace a schytal jsem takovou
myšku, že jsem tentokrát musel na brzdu fakt dupnout. Zanadával jsem
si-prase jedno pražácký-a jelo se dál. Vzápětí něco podobného řidič oktávie
provedl i řidiči Felicie, co jela přede mnou. Vzteklé troubení,myška a jelo
se dál. Před námi všemi jel extralongvehikl a toho si netroufl předjet ani
pražík, byl to i na něj dost nepřehledný úsek a vehikl navíc valil aspoň
devadesát. Sešli jsme se tedy pospolu na křižovatce ve Vsetíně a co čert
nechtěl-i na dolním malém rondlíku a poté na parkovišťátku u kulturního
domu-mimochodem přes silnici sídlí PČR. Co se dělo pak,mi musela zčásti
doplnit manželka, protože já byl smíchy úplně grogy. Pražák z oktávky,mladík
cca dvacetiletý, oháklý v Bossu vystartoval z mašiny, kvokl centrál a vběhl
přímo do náruče asi pětačtyřicetiletého řidiče Felicie přede mnou, takto
Valacha jak Radhošť. Slyšel jsem jen: Ááá,pocem ty sviňo, já ťa naučím, jak
sa jezdí! a uvalil mu dvě takové, že se mladík i s Bossem váleli v prachu
parkoviště. Mladík vřískal „pomóóc,přepadení“, Valach si ho nevšímal, cosi
ještě zavrčel a měl se k odchodu. Nato mladík vyskočil jak čertík z krabičky
ze země, přihnal se k Valachově Feldě a začal do ní zběsile kopat. Valach se
otočil, pražák poodskočil bokem,aby zas nějakou nechytil. Ten ďábelský výraz
ve Valachových očích si budu pamatovat nadosmrti. Pomalu přišel ke své
okopané Feldě, odemkl kufr, vytáhl motorovou pilu Husqvarna tak velkou, že
jsem tak velkou lištu snad ani neviděl, nastartoval, ani nečekal až se
zahřeje/možná jel z práce/ a zručně, bez škrábnutí okolí uřízl pražákovi
masivní zadní tuningové křídlo. Zhasl pilu,uložil do kufru a
prohlásil:“Třeba ti to včíl tak rychlo nepojede,hňupe“ a odešel.Pražák se
složil na obrubník a -viděli jsme to oba,já i žena, mám svědka- brečel jak
malé děcko, když se mu rozbije nejmilejší hračka. Dodnes-aniž by to okolí
chápalo-se s ženou řehtáme jak blázni, když někde zaslechnem motorovou
pilu…Jaké z toho plyne poučení či závěr? Nevím, ale to, co ten Valach
udělal/ač to bylo bezpečně mimo zákon/, mi bylo velmi sympatické a možná by
si Pražáci měli na Valašsku dávat většího majzla, Valašsko je surový, drsný
kraj, kde to lidé nikdy neměli ani s prací, ani se živobytím moc jednoduché
a i jejich reakce jsou takové přímočařejší….
