„První Čech došel pěšky na severní pól,“ hlásily před deseti lety titulky novin. Horolezec, cestovatel a polárník Miroslav Jakeš stanul na severním pólu 10. května 1993 v 15:25 SEČ. Výpravy se zúčastnil jako člen mezinárodní expedice North Pole Light, kterou vedli ruský polárník Michail Malachov a Kanaďan Richard Weber.
Expedice se vydala do Arktidy z ostrova Severní země, odkud odletěla speciálem směrem k severnímu pólu. Letecká trasa skončila na 89. stupni severní šířky. Odtud postupovali polárníci pěšky, přičemž ušli něco přes 100 kilometrů. Pochod provázelo slunečné počasí a bezvětří, teplota se pohybovala do minus 20 stupňů. Osmidenní lhůtu určenou k pochodu tak zkrátili o jeden den, který věnovali pobytu na tomto nejsevernějším místě Země. Na druhý den vystřelili raketu, kterou přivolali vrtulník. Následoval přesun zpět na Severní zemi, odtud do Rjazaně a do Moskvy, odkud se účastníci výpravy rozletěli domů.
„Šli jsme pět dní tak osm hodin denně. Po každé hodině byla chvilka na občerstvení,“ vzpomínal polárník a vystudovaný strojní inženýr v jednom z rozhovorů. „Pátý den jsme postupovali tak rychle, že se Malachov s Weberem rozhodli už nepřenocovat. Šli jsme až do půl desáté arktického času, přesně 21:25, u nás v Praze bylo 15:25, kdy navigační přístroj Trimple ukázal 90. stupeň severní šířky. Nastal jásot, focení…“ O tři roky později si to zopakoval s první českou tříčlennou expedicí.
Dvaapadesátiletý Miroslav Jakeš pochází ze středočeských Krhanic a jako kluk byl nejčastěji fotbalovým i hokejovým brankářem. Pak se zamiloval do koní a přál si být jejich chovatelem. Rodiče z něj ale chtěli mít strojního inženýra. Nekonečné ledové pláně, arktický mráz mu učarovaly až později.
Za osudové považuje setkání s Jaroslavem Pavlíčkem. „To byl cestovatel a opravdový dobrodruh. Ve čtyřiaosmdesátém mě přesvědčil k tomu, že jsme ve třech přešli na lyžích Grónsko. Byla to má první polární cesta.“ Poté následovaly další: V roce 1989 spoluzakládal československou polární stanici v Antarktidě a o tři roky později se účastnil Expedice Ice-Sail, která měla za cíl obeplout na malé plachetnici severní pól. Tam se seznámil s Malachovem a Weberem, s nimiž domluvil cestu na severní pól.
Za svůj největší výkon považuje v září a v říjnu 1996 sólový přechod Grónska. Neměl k tomu povolení a ani vysílačku. Porušil dva předpisy, šel sám, a navíc pochod zasahoval do října, kdy už se na ledovec nesmí. Nikdo o jeho plánu nevěděl. „Doma jsem oznámil jen to, že letím do Grónska, ale kam a co tam budu dělat, nikdo netušil.“ Cesta z východního na západní pobřeží Grónska, vzdušnou čarou 600 kilometrů, mu trvala 30 dní.
V roce 1986 se stal rovněž prvním Čechem, který zdolal v zimním období nejvyšší horu západní polokoule – Aconcaguu (6959 metrů). Tehdy na vrcholu omrzl a lékaři mu museli amputovat prsty na nohou. „Bylo to nesmírně tvrdé a jsem rád, že jsem to vůbec přežil. Udeřila náhlá vichřice, které se tam říká ‚blanca viento – bílý vítr‘, a zastihla mne na vrcholu. Nikde jsem nepotkal ani človíčka, musel jsem si pomoci sám. Sestup do civilizace přitom měřil 40 kilometrů! Asi jsem utekl smrti z lopaty.“
„Lidi mě považují za blázna, ale do očí mi to řekne jen moje žena.“ Ta mimochodem musela kvůli jeho pozdnímu návratu z Aconcagui dvakrát odložit termín svatby. Spolu mají syna Martina a dceru Anetu. „Moje cestování je svým způsobem vášeň: když vás to chytne, je to jako droga,“ přiznává Jakeš.
