Přijde po vstupu do EU zdražení?

Stejně velký nákup je dnes možné v Rakousku pořídit o sto procent dráž než v Česku. Přesně toho se bojí více než čtyři pětiny obyvatel republiky – až vstoupíme do EU, budeme nakupovat za „rakouské“ ceny. Jejich strach však není zcela oprávněný.

Za plný nákupní vozík s 30 druhy zboží od chleba, mléka, piva až po toaletní
papír sice zaplatí člověk v prodejně v Praze zhruba 2300 korun, zatímco za
branami Evropské unie, například ve Francii, by si musel 1100 korun připlatit.

Ale prakticky za stejnou sumu jako „doma“ je možné pořídit stejný nákup v
jiných zemích unie – Španělsku či Řecku.

Tyto státy jsou přitom součástí EU více než 15 let a k žádnému dramatickému
zdražení zboží na „evropskou“ úroveň v nich nedošlo.

Vstup Česka do unie tak s sebou sice přinese vyšší ceny cigaret, alkoholu a
některých potravin, ale žádné prudké zdražení zboží podle expertů také
nenastane.

Postupně, s tím, jak porostou i platy, se však budou zvyšovat ceny za
bydlení, elektřinu, vzdělání a zdravotnictví. Jejich výše je dnes totiž v Česku
v porovnání se západní Evropou zhruba pětinová.

To je také důvod, proč dnes většina výdělků Čechů jde na jídlo, zatímco za
branami unie jde na uspokojení potřeb žaludků řádově menší částka.

Rozdílné ceny se udrží
Nákup jídla a pití vyjde dnes v
Česku zhruba o 40 procent levněji než v Evropské unii, což budí obavy z velkého
zdražování po vstupu. Podobné rozdíly však panují i mezi jednotlivými zeměmi
západoevropského klubu.

Například ve Španělsku či Portugalsku je podobně jako v tuzemsku možné
pořídit stejně velký nákup s obnosem o 40 procent menším než v Rakousku či
Dánsku.

Zatímco Španěl musí mít připraveno 2700 korun, Rakušan musí z peněženky
vytáhnout dalších 1900 korun navíc. Od začlenění Španělska či Portugalska do
Evropské unie přitom již uběhlo více než 15 let.

Vyplývá to z výpočtů MFDnes na základě průzkumu společnoti Economist
Intelligence Unit.

Přetrvávání velkých rozdílů v cenách i v západní Evropě je pro ekonomy a
Českou národní banku jedním z důkazů, že z masového zdražování není nutné mít
kvůli unii strach. Právě tyto obavy uvádí Češi v průzkumech jako hlavní důvod
svého odmítavého postoje k západoevropskému klubu.

S určitým růstem cen je však nutné počítat. Se zvednutím spotřebních daní
podraží alkohol a cigarety, s přesunutím do vyšší sazby daně z přidané hodnoty
se zvednou například ceny v restauracích.

Porostou zřejmě i ceny cukru a mléčných výrobků s tím, jak Česko převezme
nová pravidla společné zemědělské politiky.

„K výraznějšímu růstu cen však nemůže dojít hlavně proto, že koupěschopná
poptávka našich spotřebitelů je omezená a mzdy se kvůli samotného vstupu do unie
nezmění,“ připomíná členka Bankovní rady ČNB Michaela Erbenová.

Na uzdě by měla konkrétně ceny potravin a dalšího spotřebního zboží držet
také ostrá konkurence. Maloobchodní trh v Česku totiž ještě není zdaleka usazený
a obchody spolu zápasí o zákazníka hlavně cenami.

Větší zdražení jídla a spotřebního zboží by mohlo podle ekonomů přinést za
několik let až zavedení eura.

Ceny potravin a nápojů v Česku přitom nejsou ve srovnání se západní Evropou
zdaleka na nejnižší úrovni. „Daleko větší nebezpečí růstu cen je ve službách.
Jejich ceny jsou relativně nízké a s růstem mezd mají právě ony tendenci růst,“
říká ekonom ČSOB Jozef Kovalovský.

Ceny bydlení, zdravotní péče, vzdělání, vody, plynu či elektřiny jsou dnes
proti Evropě zhruba pětinové. Němci či Francouzi platí za tyto služby ze svých
platů relativně mnohem více než Češi či Poláci.

„Čím je země vyspělejší, tím nižší podíl ze svých příjmů vydávají lidé na
potraviny a tím více jim zbývá na služby,“ říká ekonom HVB Pavel Sobíšek. Proto
také velký nákup sestávající hlavně z jídla, pití a drogerie ukousne z české
výplaty 15 procent a z německé jen pět.

Podobným směrem by se však mělo ubírat i Česko: porostou mzdy a mnohem
rychleji i ceny služeb.

„Jelikož jíst budeme pořád přibližně stejně, bude nám zbývat více peněz na
útratu za služby,“ dodává Sobíšek.  

V Česku je levněji než v okolních zemích

Pohled na Poláka s cinkajícími lahvemi není na českopolských hranicích nijak
překvapivý. Důvod je jednoduchý – možnost levnějšího nákupu.

Česko nepatří k zemím s nálepkou „levnější“ jen v rámci Evropské unie, ale i
mezi svými sousedy.

Potraviny a nápoje v Polsku jsou zhruba o třetinu vyšší, takže zatímco za
velký nákup v tuzemsku zaplatí člověk 2300 korun, v Polsku by musel vytáhnout z
peněženky přes tři tisíce.

Cenová propast alkoholických nápojů na obou stranách hranice je ještě větší.
Pivo i tvrdý alkohol je v tuzemsku za poloviční ceny.

Pouze Slovensko, kde je ještě levněji, Česko ve střední Evropě předstihuje. S
nižšími cenami však souvisí i menší výdělky. Zatímco průměrná mzda v Polsku se
loni dostala v přepočtu na 18 200 korun, v Česku dosáhla 15 700 korun.

Lepší výdělky v Polsku, kde je životní úroveň obyvatel zhruba o dvacet
procent nižší než v Česku, jdou však kromě cen částečně na úkor vysokých odvodů
z hrubé mzdy.