Proč malujeme vajíčka

Podle legendy šla Máří Magdalena zvěstovat císaři Tiberiovi nanebevzetí Ježíše Krista. Protože na audienci k císaři se mohlo chodit jedině s dárkem, přinesla mu slepičí vejce. Vložila ho císaři do rukou a zvolala: „Kristus vstal z mrtvých!“
„To je stejně nemožné, jako kdyby se toto bílé vejce zbarvilo doruda,“ opáčil jí císař. Ale stal se zázrak a vajíčko opravdu zčervenalo. Od této události tedy pramení zvyk obarvovat o Velikonocích vajíčka, přičemž červená barva v ošatkách dominuje.

Zapomenutých ale i dodržovaných velikonočních zvyků je celá řada. Velikonoce se sice slaví první neděli a pondělí po prvním jarním úplňku, ale jejich předzvěst začíná mnohem dříve, a to již šest týdnů před tzv. Škaredou středou. Na Popeleční středu se věřícím na znamení pokání uděloval popelec = popel ze spálených jívových ratolestí, které byly vysvěceny o loňské Květné neděli. Popel symbolizoval pomíjivost pozemského života dle rčení “Pomni člověče, že prach jsi a v prach se obrátíš.” Znamenání popelem pak nastiňovalo ochotu věřících změniti se k lepšímu.

Od Škaredé středy se pak každý týden dodržovaly postní neděle s jednotlivými názvy “Černá”, “Pražná”, “Kýchavná”, “Družebná”, “Smrtná” a “Květná”. První dvě neděle se držel přísný půst, neboť platilo slovo svatého Augustina: “Ve dnech, kdy si pohané dávají milostné dárky, vy máte dávat almužny. Oni jásají, prozpěvujíce písně veselé a hejřivé, vy se máte těšiti ze slova božího, oni běhají po divadlech, vy máte spěchati do krámů, oni se opíjejí, vy pak buďte střídmí a postěte se.” Proto se o Černé neděli jedla pučálka (pokrm z namočeného a usmaženého hrachu) a o Pražné neděli tzv.pražmo (pokrm z nasucho opražených nedozrálých obilných zrn).
O Kýchavné neděli je dobře dát si pozor na kýchání, protože se věřilo, že kolikrát kdo v tuto neděli kýchl, tolik let života mu zbývalo. A kdo kýchl třikrát za sebou, měl být po celý rok silný a zdravý. V Družebnou neděli chodil družba spolu s ženichem do domu, kam chtěli o pomlázce přijít na námluvy. O Smrtné neděli se chodívalo s figurou Smrtky k vodě nebo ke strmé skále. Když byla Smrtka čili Morana zahozena, museli všichni rychle utíkat pryč, protože kdo se opozdil nebo zakopl, měl jít do roka za ní.
O Květné neděli si lidé v českých zemích zdobili dům vrbovými proutky na místo palmových ratolestí. Věřilo se, že posvěcené “kočičky” plaší zlo, čarodějnice, oheň, sucho i myši. Kdo spolkl svěcené kočičky, tomu se měly vyhýbat bolesti krku a zimnice. V některých krajích se věřilo, že má ten den mít člověk něco nového na sobě, aby ho nepokakal beránek.

Po Květné neděli už započíná pašijový týden, kdy se v domácnostech prováděl velký úklid a příprava na svátky. Na Škaredou nebo také Sazometnou středu se vymetaly komíny. Je to den, kdy Jidáš zradil Krista – škaredil se na něj. Proto není doporučováno mračit se, aby se pak nemračily všechny středy až do příštích Velikonoc. K Zelenému čtvrtku se pak váže mnoho pověr. Název je pravděpodobně odvozen od zeleného mešního roucha, které se v tento den užívalo. Také se měla jíst zelená strava (špenát, kopřivy, různé druhy zelí), aby byl člověk po celý rok zdravý. Proti čarodějnicím se posvěcenými pruty šlehaly peřiny, umývalo se ranní rosou, aby byla krásná pleť. Pokud se nalil med do studny, bylo zajištěno, že po celý rok byla voda ze studny sladká a dobrá. Dále se věřilo, že když si v tento den od nikoho nic nepůjčíte, budou se vás celý rok držet peníze. Také se s nikým nehádejte a hádky se vám po celý rok vyhnou. Na Zelený čtvrtek zaznívají v kostele naposledy zvony – pak umlknou až do Bílé soboty. Místo zvonů se začnou ozývat řehtačky a klapačky.

Velký nebo-li Bolestný pátek býval dnem hlubokého smutku. V noci ze čtvrtka na pátek byl Ježíš vyslýchán, v pátek pak odsouzen ke smrti a ukřižován. Proto byl tento den bez práce, nepilo se mléko, nejedla vejce, kuřáci nekouřili. Také se nesmělo prát, neboť pradleny říkaly, že by namáčely prádlo do Kristovy krve. Pátek byl také dnem čarodějnic. – lidé věřili, že kdyby čarodějnice získala nějaký jejich předmět, mohla by je s jeho pomocí uhranout. Dále se věřilo, že se země otvírá a vydává své poklady. Nitě utkané v tomto dni vykazovaly čarovnou moc – chránily před bleskem i kulkou.
Bílá sobota byla dnem ohně. Hospodyně uhasily domácí oheň a s polínkem si šly pro svěcený, který se pálil před kostelem(mělo tím být naznačeno pálení Jídáše). Svěceným ohněm se pak rozžehly všechny svíce a lampy v domě. Označení “bílá” získala tato sobota podle bílých rouch těch, kdo byli tento den křtěni. Tímto dnem vrcholily v kostelech velikonoční slavnosti a přicházela Veliká noc (odtud název celých svátků), při níž se oslavovalo Zmrtvýchvstání Ježíše Krista.
V neděli na Boží hod velikonoční se již hodovalo. Upekl se čerstvý chléb, mazanec a beránek, velikonoční nádivka, skopové maso a holoubata, vše se pak zapíjelo dobrým vínem. Každé jídlo bylo posvěceno v kostele a kdokoli přišel do stavení, musel dostat kus posvěceného pokrmu.

O Velikonočním pondělí, zvaném také Červené (právě podle darovaného červeného vejce) se již žádné slavnosti v kostele nekonaly, chodilo se ale na pomlázku. Muži z žen čerstvými metlami vyháněli nemoce a lenost. Za tuto službu se jim ženy odměňovaly červeně barevnými vejci jako příslibem budoucího života., neboť červená barva je barvou krve = tedy života. Červená barva je i barvou srdce, symbolu lásky, proto také darovat červené vejce bylo vlastně vyznáním lásky. Ovšem aby si byl chlapec jist láskou svého děvčete, musel jich dostat aspoň dva tucty (24 kusů), a to ještě svázané v uzlíku spolu s koblihami a jiným velikonočním pečivem.
A pokud stále tápete, kdo koho vlastně polévá vodou, tak vězte, že kdokoli ospalce brzy po ránu.