od Lydie Junkové
Oldřich Choděra, Občan v soudním řízení, 1.vydání, Praha, C.H.Beck, 2001
Pouhé pomyšlení na to, že bychom se měli dostat do kontaktu se zákony a soudy, natož pak stát se přímým účastníkem soudního řízení, sotva koho z nás naplní nadšením. Zároveň žijeme v blahém domnění, že k tomu, abychom své případné nároky uplatnili u soudu, nám postačí všeobecné znalosti příslušných zákonných předpisů. Teprve v situaci, kdy hodláme u soudu řešit nějaký nárok nebo spor, zjistí mnozí z nás s nemilým překvapením, že obecné povědomí o zákonech a soudech ve většině případů nepostačí.
Tak je tomu zvláště od 1.ledna 2001, od kteréhožto data vstoupila v České republice v platnost novela občanského soudního řádu, která naše možnosti upřesňuje, avšak zároveň komplikuje:
účastníkům soudního řízení ukládá tato novelizace další povinnosti, kterých dosud neměli. Pokud je občan nedodrží, může se stát, že v soudním sporu neuspěje, přestože bude mít pravdu , a to právě pro neznalost občanského soudního řádu.
V správný čas proto přichází na knižní trh tato populárně odborná příručka, podávající potřebné informace o postavení, možnostech a povinnostech občana, který tak či onak vstoupil, nebo byl vtažen, do soudního procesu.
Nejde však, zeptá se možná někdo pochybovačně , o nezáživný, právnickou terminologií přesycený text, pro který by bylo třeba dalšího výkladu?
Takové obavy jsou naštěstí zbytečné: autorem knihy je zkušený právník, vybavený nejen teoretickými znalostmi, ale především dostatečně obeznámený také s komplikovanou realitou soudní praxe.
Pro usnadnění přístupu a snadnou orientaci je celá příručka rozdělena obdobně jako občanský soudní řád. Jestliže uvažujeme o možném soudním procesu, a to z toho důvodu, že na někoho hodláme podat žalobu, nebo máme obavu, že na nás někdo žalobu podá, nalezneme základní, výchozí informace v úvodní části publikace, kterou je kapitola
Obecná ustanovení.
V ní si v prvé řadě ujasníme, jaké u nás existují soudy a na který z nich se v daném případě máme obrátit: jde o tzv.příslušnost soudu, a to jednak věcnou, jednak místní. Některé věci projednávají v prvním stupni okresní soudy a soudy jim naroveň postavené, tj. obvodní či městské. Jiné záležitosti projednávají v prvním stupni soudy krajské nebo Městský soud v Praze, pro některé jsou vždy příslušné soudy krajské. Příslušnost soudu je určena charakterem projednávané věci, mluvíme tudíž o věcné příslušnosti.
Dále se poučíme, jaký soud máme zvolit z hlediska jeho místní příslušnosti a co se stane, když omylem podáme návrh k jinému soudu atd.
Již z tohoto stručného nástinu plyne, že od samé zahajující fáze není účast na soudním procesu počinem, který bychom měli pokládat za snadný a nekomplikovaný a v němž bychom dokázali bezpečně uspět bez specifických znalostí (pokud nechceme být odkázáni na informace, jež lze získat pouze u advokáta).
V obecných ustanoveních dále získáme přehled, jak to u soudu vůbec vypadá , kdo v soudním řízení rozhoduje, jaké je obsazení soudu, kdy rozhoduje senát, kdy samosoudce, kdy rozhoduje Vrchní soud a kdy Nejvyšší soud, kdo jsou vyšší soudní úředníci, popřípadě soudní komisař, a co se stane, je-li soud špatně obsazen.
Druhá část publikace se zabývá řízením před soudem prvního stupně.
Zde získáme informace o tom, kdo může být účastníkem řízení, kdo má způsobilost k právním úkonům, zda může být nezletilý účastníkem soudního řízení, kdo a za jakých podmínek může účastníka řízení zastupovat,jak má vypadat návrh na soudní řízení (které zatím nemůže být podáno elektronickou poštou), co musí každé podání obsahovat a zda je případně účastník může vzít zpět.
Je popsán od samého začátku průběh řízení (od návrhu na jeho zahájení), nahlédneme do činnosti soudu po obdržení žaloby, dovíme se dokonce, jak se mají účastníci řízení u soudu chovat (např. jak mají vylíčit rozhodující skutečnosti), zda může žalovaný uplatnit vůči žalujícímu své vlastní nároky, zda mohou být v téže věci podány dva nebo i více návrhů, zda se mohou účastníci v soudním řízení dohodnout a kdy je lépe přistoupit na smír.
Bez zajímavosti nejsou samozřejmě informace, jak je to se soudními poplatky a zda lze požádat o osvobození od nich, stejně jako jiné výsostně praktické otázky, jež by nás pravděpodobně pokud vůbec – napadly až příliš pozdě.
Čtenář se dále seznámí s tím, co je tzv.soudní rozhodnutí, co jsou zvláštní druhy řízení, jako je řízení o dědictví, o povolení uzavřít manželství, o péči soudu o nezletilé, o řízení ve věcech obchodního rejstříku, abychom jmenovali alespoň část problematiky.
Pokud bychom což se bohužel může stát – nebyli spokojeni s rozhodnutím soudu prvního stupně, obrátíme se na třetí část knihy, nazvanou
Opravné prostředky, jež se zabývá řízením před soudem druhého stupně.
Zde se poučíme o tom, kdy a za jakých podmínek lze podat odvolání, a kdy naproti tomu nemáme na odvolání vůbec pomýšlet, jaké existují mimořádné opravné prostředky, o kterých pravděpodobně nemáme ani tušení: jak se kupř. liší odvolání od dovolání, kdy je možno podat žalobu na obnovení řízení aj.
Pokud byl žalovaný soudem odsouzen k plnění nějaké povinnosti, tomuto rozhodnutí se však nehodlá podřídit, což se rovněž stává, najde žalobce poučení v kapitole o exekučním řízení.
Za této situace nezbývá než podat proti žalovanému návrh na výkon rozhodnutí. Výkon rozhodnutí neboli exekuce je činností soudu: nejde již o žalobce a žalovaného, ale o sporné strany (oprávněný a povinný). Proces vykonávacího řízení se zahájí až na návrh oprávněného.
Kapitola pojednává o podmínkách a způsobech výkonu rozhodnutí (srážkami ze mzdy, prodejem movitých nebo nemovitých věcí, nepeněžitým plněním aj.).
Závěrečná část publikace se zabývá správním soudnictvím, pomocí kterého soudy přezkoumávají rozhodnutí veřejné správy, jimiž se zakládají, mění, ruší či závazně určují práva nebo povinnosti fyzických či právnických osob. Občanský soudní řád upravuje postup soudu při projednávání opravných prostředků proti rozhodnutí správních orgánů.
Významnou předností posuzované publikace je bezesporu přehlednost, umožňující poměrně snadnou a rychlou orientaci v otázkách, které jsou pro občana v dané souvislosti důležité..
Přestože je vysvětlení podáváno odborným jazykem, jenž je determinován tématem a místy nabývá převahy, není mu bezvýhradně a otrocky poplatné, je naopak čtivé a dobře srozumitelné.
Autorův styl se nezaměřuje pouze na sdělení samo, ale přihlíží k předpokládanému čtenáři, je dobře přijatelný, zajímavý a neotřelý, naprosto se vyhýbá prázdným frázím. Drobnější prohřešky proti moderní, elegantní spisovné češtině jsou poměrně zanedbatelné.
Uvedené skutečnosti si můžeme názorně charakterizovat
Znění občanského zákoníku, hlava třetí, paragraf 22, (2) :
Zastupovat jiného nemůže ten,kdo sám není způsobilý k právnímu úkonu, o který jde, ani ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy zastoupeného.
Výklad podaný v posuzované publikaci, str.24:
Kdo může být zástupcem účastníka na základě plné moci.
Účastník řízení může udělit plnou moc kterékoliv osobě, kterou si zvolí. Zástupcem účastníka nemusí být nutně občan České republiky, musí se však jednat o osobu, která sama má způsobilost k právním úkonům. Bylo by totiž paradoxní, aby zástupcem účastníka byl někdo, kdo je zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo jehož způsobilost k právním úkonům byla z nějakého důvodu omezena. I když možnosti pro zvolení zástupce jsou značně široké, každý účastník řízení by měl zvážit, zda skutečně jím zvolený zástupce je nejvhodnějším řešením. Často se proto stává, že zástupce účastníka mu způsobí více škody než užitku např. neznalostí zákona, nevhodným chováním apod.
Domnívám se, že tato ukázka je dostatečnou ilustrací toho, že recenzovaná kniha je pro občana nejen věcně užitečná, poukazujíc na možné komplikace, jež může účastníkovi soudního řízení způsobit neznalost problematiky, že text je nejen přístupný a dobře srozumitelný , ale že je především psán s porozuměním pro potřeby kohokoliv z nás, kdo musí řešit nezvyklou, většinou obtížnou až stresující situaci, která ho čeká při účasti na soudním řízení.
Závěrem je možné shrnout, že publikace má své nezastupitelné místo v rozšiřování znalostí o zákonech vůbec a o občanském řádu zvláště, neboť především pomůže občanovi v problematickém rozhodování, jak se má zachovat, aby uspěl jako účastník soudního řízení. Je bezesporu nejen vítaným poučením o paragrafovaném pojetí světa, nýbrž vybízí nás i k možnému a podnětnému způsobu přemýšlení o zákonech a jejich aplikaci v praktickém životě.
Autor: Doc.Ing.Lydie Junková, CSc
