Řecká krize

Toto nám dorazilo na redakční mail. Je to velice zajímavé čtení. Nevím kde je původ tohoto článku, ale přetiskuji ho tak jak dorazil. Případnému autorovi tohoto článku se omlouvám, za neuvedení zdroje.

Několik
čtenářů mě požádalo, jestli bych mohla něco napsat ke krizi, ve které se Řecko
právě topí. Nemohla. Ekonomice nerozumím vůbec a na první pohled zde na Korfu
žádná krize není moc patrná. Lidé sedí na náměstí a popíjejí kávu jako vždy,
nezaměstnaní berou podporu kolem 500 eur měsíčně a nedávno jsem se dozvěděla od
své kamarádky, která má dvanáctiletého syna, že na začátku letošního školního
roku dostaly všechny děti v Řecku v prvním ročníku gymnázia (naše 7. třída)
poukázku na 450 eur, aby si za ně povinně nakoupily notebooky…

Zdá
se, že řeckou krizi řeší celý svět kromě Řecka. Byla jsem upozorněna na skvělý
rozhovor v LN se Stefanosem Manosem, který mluví za vše, takže, pokud vás
to zajímá, přetiskuji ho sem celý.

Letitý zvyk řecké
vlády kupovat si voliče tím, že je zaměstná. Typický mladý Řek touží být
státním zaměstnancem. Přijde vám to zvláštní? Jemu ne. Protože jakmile získá
místo ve veřejném sektoru, získává definitivu. Už ho nikdy nevyhodí, až do
důchodu.

Tu
definitivu má od prvního dne v práci?

Jistě. Formálně sice
běží šestiměsíční zkušební lhůta, ale po jejím uplynutí nikdy nikoho
nepropustí. Tudíž člověk, který v 25 letech vstoupí do státní služby, má před
sebou 35 let garantovaného platu. A celoživotní penzi. Až umře, přejde penze na
jeho manželku. A pokud by po něm zůstaly neprovdané dcery, dostanou státní
penzi taky.

Kdy se
celoživotní garance pro státní zaměstnance zavedla?

To je už dávno. Je
dokonce zakotvena v ústavě. Ovšem v ústavě se připouští i možnost ztráty místa
ve veřejném sektoru, pokud by bylo zrušeno. Jenže místa ve veřejném sektoru se
zásadně neruší, a když ano, tak za cenu ohromného odstupného. Bývalý ministr
hospodářství jednou výslovně řekl, že PASOK ve svém slovníku nemá výraz
propustit.

Jaké jsou
ve veřejném sektoru platy?

V průměru 2,5krát větší
než v soukromém. A u vás?

Kde ve
státním sektoru byste nejvíc škrtal?

Největší skupinu
státních zaměstnanců tvoří učitelé. Řecko na školách prvního a druhého stupně
zaměstnává čtyřikrát víc učitelů na žáka než Finsko. A pokud je finské
sekundární školství považováno za evropskou špičku, ptám se, k čemu my
potřebujeme čtyřnásobek učitelů. Nový premiér Papandreu se sice tváří, že
proškrtá výdaje, současně ale oznámil, že přijme sedm tisíc nových učitelů.
Přitom jich už teď máme asi o 80 tisíc víc, než by bylo třeba. No, a když si
vydržujete tolik učitelů, nakonec pořádně nepracuje žádný.

Teoreticky
můžete třídy rozdělit na čtvrtiny a každý učitel bude mít práci?

Někde by nepomohlo
ani to. Před několika měsíci například vyšlo najevo, že na odlehlém ostrůvku
Agios Efstratios provozují školu se čtyřiceti učiteli a deseti žáky.

Co ti
nadbyteční učitelé dělají?

Pobírají plat, ale
neučí. Někdo třeba v pracovní době jezdí s taxíkem, spousta jich je v
turistických službách. A ti, kteří opravdu učí, učení často odbývají tak, že
rodiče musí dětem platit odpolední soukromé doučování. Doučují je zpravidla
učitelé ze státních škol. Takže lidé, kteří nedělají to, za co je platí stát,
pobírají dva platy. A žádná vláda se na to neodváží sáhnout. Abych ale nemluvil
jen o učitelích – přezaměstnanost panuje ve všech státních podnicích.
Třeba řecká národní banka – schválně, kolik lidí pracuje v České národní
bance?

Z hlavy
nevím.

Jsme zhruba stejně
velké země, vy máte deset milionů obyvatel, my jedenáct. Naše centrální banka
zaměstnává 3000 lidí. Jsem si jistý, že vaše centrální banka je menší (ČNB
udává počet 1484 zaměstnanců – pozn. red.), a protože nejste v eurozóně,
má objektivně víc práce. Za řeckou centrální banku dnes všechno důležité
rozhoduje Frankfurt. Vystačila by s 200, 300 lidmi. Ostatní jsou zbyteční.

To je jeden
centrální úřad, propustit 2700 zaměstnanců by asi stát nevytrhlo.

Ne, to je jeden
typický příklad. Mohl bych s vámi probírat úřady jeden po druhém. Za posledních
pět let – a to vládla pravice – se počet pracovníků parlamentu
zdvojnásobil. Jak to? Poslanců jsme před pěti lety měli stejně jako dnes.
Zaměstnanci parlamentu nepobírají 14 platů ročně, jak je běžné jinde, ne, oni
berou 16 platů. Navíc se jim patnáctý a šestnáctý plat nedaní.

Vlastní stát
nějaké firmy?

Tam je to totéž v
bleděmodrém. Například Olympic Airways – před restrukturalizací v roce
2003 to byla státní letecká společnost, která prodělávala milion eur denně. Oni
zaměstnávali dvakrát víc lidí, než bylo třeba. Přebytek pilotů se maskoval
redukcí nalétaných hodin, ale taky třeba nařízením, že pilot, který letí do New
Yorku, tam musí dvě nebo tři noci přespat. Aby nebyl v Řecku na očích.

Co s tím
vláda udělala?

Zabralo jí to pět let
a problém se podařilo vyřešit až za cenu ohromných finančních kompenzací. Dnes
houfy bývalých pilotů sedí doma a pobírají 14 tisíc eur měsíčně za to, že
nedělají nic. Takových příkladů jsou stovky. Ve státním Telekomu zaměstnávali
25 tisíc lidí, až jeho výkonný ředitel prohlásil, že jich potřebuje jen 12 tisíc,
jinak ho zničí soukromá konkurence. Jenže vláda za žádnou cenu nechtěla vypadat
jako ten, kdo vyhazuje lidi z práce. Takže každý zaměstnanec, který souhlasil s
odchodem, dostal v průměru 200 tisíc eur kompenzace.

Ovlivňuje
výše odstupného ve veřejném sektoru odstupné v soukromém sektoru?

Souvisí to spolu.
Zákon podnikatelům nařizuje vyplácet dlouholeté zaměstnance tolika měsíčními
platy, kolik ten člověk ve firmě strávil roků. Což je na evropské poměry
velkorysé. Jaké odstupné předepisuje zákon v České republice?

Tři měsíční
platy.

U nás je pro
dlouholeté zaměstnance v soukromém sektoru stanoveno minimum 24 platů. Státním
zaměstnancům se to ovšem zdá málo, takže dostávají někde 72, jinde 100
měsíčních platů. Peníze pro lidi, které stát ve skutečnosti vůbec nepotřebuje,
neberou konce. A to je ústřední problém Řecka. Bohužel v Bruselu stav věcí v
Řecku není znám. Ještě jim to nedošlo.

Jak to?
Unie má přece v Aténách své lidi, Řecko není v izolaci.

Předpokládám, že i
kdyby ty souvislosti znali, nebudou tomu prostě schopni uvěřit.

Co s tím?

Celá ta řecká nemoc
by se dala snadno vyléčit, kdyby politici našli odvahu sáhnout do veřejného
sektoru. Kdyby se zbavili nepotřebných lidí, deficit by se vypařil. Náš stát na
sobě nese ohromné množství tuku, který by šlo rychle shodit.

A bude nová
vláda shazovat tuk?

Spíš bych si tipnul,
že zvýší daně, aby se vyhnula sociálním nepokojům. A to je katastrofa.
Předpokládám, že neudržitelnost situace si uvědomí trhy – možná ne za
měsíc, ale někdy v příštím roce. A pak peníze, které si vláda musí půjčovat, podraží
ještě víc.

Řecký dluh
ohrožuje celou eurozónu. Co by teď bylo od EU nejchytřejší?

Teď zrovna se naskýtá
jedna příhodná chvíle, protože vláda do Bruselu poslala návrh úspor a čeká na
jeho schválení. Já na místě unie bych ten návrh okamžitě poslal zpátky k
přepsání. Řekl bych: Skutečné rozpočtové škrty, prosím.

Přiměje
řeckou vládu šetřit, když jí ostatní země eurozóny pohrozí, že žádná pomoc
nebude?

Takové obecné řeči
nám moc nepomůžou. Řekové totiž často reagují dětinsky. Lepší by bylo, kdyby Evropská
komise nebo třeba německá vláda vyžadovaly od naší vlády odpovědi na konkrétní
otázky. Proč si ksakru vydržujete takový veřejný sektor? Ať jasně řeknou:
Nepomůžeme vám, dokud nesnížíte počet učitelů.

Kde by ti
učitelé sehnali práci? Řecko nemá žádný průmysl.

Ať jdou třeba do
turistických služeb. Podle kvalifikovaných odhadů tvoří 30, možná 40 procent
našeho HDP šedá ekonomika. Spousta lidí by jenom zlegalizovala své příjmy z
šedé ekonomiky. Akorát už by k nim nepobírala plat od státu.

Kdy vlastně
přezaměstnanost ve veřejném sektoru začala? Za starého Papandrea?

Papandreu starší
(Andreas P., otec dnešního premiéra, vládl v letech 1981-1989 a 1993-1996 -pozn.
red.) opravdu zavedl většinu věcí, které nás teď tíží. Třeba názor, že stát je
třeba ovládnout svými lidmi – čímž se mimochodem podobal vašim komunistům.
Člověk musel být členem strany, aby získal určité místo. Posiloval odbory.
Profesoři na univerzitách se už nevybírali podle svých kvalit, volí si je
studenti. Starý Papandreu, hrůza hrůz.

V roce
1981, kdy začala jeho éra, Řecko také vstoupilo do Evropských společenství. Jak
vás to změnilo?

Naše členství bych rozdělil do dvou fází. První je ohraničena vstupem v roce
1981. Vzápětí začaly přitékat dotace, které změnily hlavně venkov. Díky nim se
zásadně rozšířila silniční síť.

U nás unijní dotace evidentně podporují korupci. Co v
Řecku?

Samozřejmě se nám to
stalo taky. Evropa posílala peníze, na místě ale bylo potřeba úředníka, který
je rozděloval. A který zhruba deset procent kasíroval pro sebe. Fakt je, že
časem bylo vyplácení dotací zpřísněno. Nejdřív stačilo zažádat si, řekněme, o
dotaci na vypěstování 100 tun oliv, a nikoho nezajímalo, jestli náhodou
neprodukujete jenom 10 tun. Pak se začaly počítat olivovníky a korupce trochu
poklesla. Předpokládám ale, že i úředníci v Bruselu vyčlenění pro styk s Řeckem
se časem nechali zkorumpovat. Nicméně celkově byla první fáze pro Řecko
extrémně výhodná.

Druhá fáze
začíná vstupem do eurozóny?

Ano, v roce 2001.
Vstup skýtal velké šance. Poprvé v historii jsme měli stabilní měnu. Firmy ani
jedinci už nemusí kalkulovat s devalvací. Dřív spousta Řeků držela z opatrnosti
úspory v cizině, ne v drachmách, ale v dolarech a švýcarských francích. Díky
euru se Řecko stalo místem, kde si člověk může ukládat peníze. Investoři už se
nemuseli bát, že jim devalvace znehodnotí investice. Těchto šancí jsme ale
nevyužili. Zahraniční investice se blíží nule, Bulharsko jich dokázalo přilákat
desetkrát, možná patnáctkrát víc než my. My jsme euro využili jen ke zdražování.

Neznervózňuje
normální Řeky pomyšlení, že se stávají terčem posměchu napříč Evropou?

Ale ano, bohužel ne dostatečně.

Jaký má
vlastně Řecko poměr k západní Evropě? Považuje se za její součást, nebo spíš
přemýšlí v kategoriích my-Západ?

Blíž má k tomu druhému.

Odhadl
byste, co bude za rok?

Jsem pesimista,
ačkoliv situace je naprosto zvládnutelná. Bohužel nemáme politiky, kteří by ji
chtěli seriózně zvládnout. Dál stoupne cena, za kterou si stát půjčuje peníze.
Očekávám i sociální nepokoje.

Může být Řecko
do roka vyloučeno z eurozóny?

Nemyslím. Ale
kdybychom vypadli z eurozóny, vypadneme i z Evropské unie. A to by pro nás byla
katastrofa.

Kdo je… Stefanos Manos.

Ekonom,
politik a mnohonásobný ministr se narodil v roce 1939. Vystudoval strojírenství,
má i titul MBA z Harvardu. Manos se do parlamentu poprvé dostal v barvách
pravicové Nové demokracie v roce 1977. Celkem pětkrát potom sloužil jako
ministr, počátkem osmdesátých let byl z funkce ministra průmyslu průkopníkem
řecké privatizace. V roce 1998 byl těžko zařaditelný Manos vypuzen z Nové
demokracie a do dalšího parlamentu se nechal zvolit jako nezávislý na
kandidátce socialistů. Před rokem založil malou liberální stranu Drasi. Je
známou osobností řeckého veřejného života.