Rumunsko a jeho hory

Letos jsme byli na dovolené v Rumunsku. A jaká vám je to krásná země! A tak rozmanitá. Nejvíc se nám líbily opravdu hory, kde jsme trávili většinu času. Pohoří Fagaraš, národní park Bucegi, pohoří Apuseni, tam se nám prostě líbilo.

Na Rumunsku se mi nejvíc líbí, že stále není tak globalizované, unifikované a plné McDonaldů a KFC jako je tomu ve většině zemí v Evropě. I když i tam se to pomalu blíží, ještě stále si tu můžete užít tu původní krásnou zemi. Projeli jsme silnici Transfăgărășan. Jeremy Clarkson z pořadu Top Gear ji označil za nejkrásnější silnici na světě. Ještě jsem jich neprojel tolik, abych mohl říci, jestli má pravdu nebo ne. Ale myslím si, že tenhle pán o tom něco ví. A bylo to opravdu skvělé. A nejen to. Projeli jsme i druhou nejznámější horskou silnici v Rumunsku, malebnou Transalpinu. Ta není tak známá, ale není o nic méně působivá. Bylo to skvělé! A Rumunsko je úžasné. Nespoutané, divoké a neglobální. Zamilovali jsme si to tam. Musím říct, že Rumunsko rozhodně patří k těm top destinacím, ve kterých jsem v životě byl. Opravdu doufám, že se sem budeme moci brzy vrátit a prozkoumat více z této fantastické země.

Když se řekne nejlepší evropská silnice, někteří vzpomenou italský průsmyk Stelvio, jiní rakouský Grossglockner, zatímco další skupina jednoznačně vyřkne název rumunského Transfagaraše. Jenže zhruba 200 kilometrů od něj leží ne tak profláknutá, zato daleko atraktivnější Transalpina. Ta slibuje tříhodinovou motoristickou nirvánu realizovanou 146 kilometry klikatých zatáček a řadou impozantních míst vybízejících ke zhlédnutí. Za tři hodiny vám představí celou zemi, a navíc zde zažijete ten pravý motoristický vrchol! A když ještě pochodíte po okolních kopečcích a přespíte tu ve stanu, je to ráj na zemi.

Transfagaraš je na mnoha místech impozantní. Ale také plný turistů. Oproti tomu Transalpina je poklildná, zádumčivá, romantická a dle mého pohledu malinko malebnější. Transfagarasan ve mně vyvolával asi největší očekávání při plánování našeho výletu do Rumunska. V pořadu Top Gear jí označil Jeremy Clarkson jako nejkrásnější silnici na světě.  Zařídit si na legendární silnici a užit si pohledy, které už z fotek na Internetu braly dech, mě neskutečně lákalo. Transfagarasan, státní silnice 7C, je druhou nejvýše položenou silnicí v Rumunsku. Byla vybudovaná začátkem 70. let, kdy tehdejší prezident Rumunska, Nicolae Ceausescu, tak reagoval na okupaci Československa sovětskými vojsky v 68. Dnešní podobu má Transfagarasan přibližně od roku 1980.

Spojuje města Bascov a Cartisoara, co znamená, že její délka je 155 kilometrů. Protože prochází pohořím Fagaraš, část cesty se nachází ve výšce přes 2000 metrů nad mořem. Většinu roku tak bývá tedy kvůli sněhu zavřená. Ideální čas absolvovat jí je tedy během letních měsíců. Její nejvyšší bod při jezeře Balea, už fakt stojí za to. Kupa nádherných výhledů na klikatou silničku a okolní majestátní hory u tohoto jezera, jeden krásnější jak druhý. A pokud máte štěstí, tak na začátku silnice pod Drákulovým hradem můžete narazit i na medvědy. Nám se to povedlo a dva huňáče jsme u silnice opravdu viděli.

Do národního parku Bucegi jsme původně neměli v plánu vůbec jet. Nicméně na radu a doporučení místních při našem cestování Rumunskem jsme se sem nakonec neplánované vydali. A stálo to zato. Přírodní park Bucegi, který se nachází v Meridionalních Karpatech, je jedním z nejpůsobivějších přírodních letovisek v Rumunsku. Přírodní park Bucegi s více než 15 vrcholy v nadmořské výšce přes 2000 metrů – s nejvyšší horou Omu (2505 m) – je považován za turistickou kolébku Rumunska. Pohoří Bucegi, které se tyčí vysoko, s divokými štíty a strmými údolími, alpskými vápencovými pastvinami, jeskyněmi, prameny a vodopády, nabízí úchvatný výhled, zejména z údolí Prahova. Vzhledem k blízkosti hlavního města Bukurešti, které je opravdu za rohem, zde bývá docela plno, a to zejména o víkendech. Přesto je možné i zde podniknout mnoho výletů, kde budete sami. Většina turistů se totiž vyveze lanovkou na vrcholky hor, v jejímž okolí rozbalí piknikové stolky, grily, pojedí, popijí, vyfotí se na Instagram a zase sjedou lanovkou dolů do údolí, aniž by se od horní stanice lanovky vzdálili na více jak na 100 metrů. Takže pokud vyjedete nahoru a vyrazíte na jeden z možných okružních treků, užijete si i samoty.

V národním parku Bucegi je kvůli výskytu medvědů nedoporučováno kempovat na divoko. Bohužel v okolí se to zrovna ale oficiálními kempy nehemží. My jsme nakonec našli azyl v pěkném Hay Huy kempu (https://hayhuycamp.ro/). Jedná se o kemp, který je určen jen pro stanaře, což má perfektní atmosféru. Žádné karavany, auto si nemůžete dát před stan, musí být zaparkováno na parkovišti. Což se zdá být jako nevýhoda, ale ve skutečnosti je to velké plus. Konečně zase jednou kemp, kde nezapomněli na základy kempování a drží se jich. Navíc Bogdan a Monica jako majitelé se neustále starají a ujišťují se, že vám nic nechybí. Určitě tento kemp doporučujeme. Jedinou malou chybkou na kráse bylo, že jsme zde byli o víkendu a bylo zde opravdu hodně stanů a lidí, takže bylo v kempu poněkud rušněji. Ale za ty výhledy ze stanu to stálo.

Apuseni Mountains jsou nádherné hory na severozápadě Rumunska. Pro nás navždy zůstanou zapsané jako místo nádherných vodopádů bez lidí, volně přístupných jeskyní a stád divokých koní. Nejsou tak vysoké a majestátní jako vysokohorský Fagaraž nebo Retezat. Ale o to jsou malebnější a kouzelnější. Můžete se tu toulat krásnou krajinou absolutně opuštěni a užívat si hory v jejich ryzosti a čistotě. Tak trochu připomínají naší Šumavu, ale tady nemají ještě kůrovce.

První půlku našeho pobytu v Apuseni jsme strávili v části u obce Şuncuiuş. Navštívili jsme zde třeba vyhlídku s naučnou stezkou Pădurea Craiului, kaňón Crişului Repede a nakoukli do jeskyně Vadu Crişului. Nebo vodopád Boiului, který je nádherný a velkolepý, a který jsme měli celý sami pro sebe. Vykoupat se pod ním v tom horkém dni byla prostě nádhera jak z nějakého filmu a tento výlet patří pro mě za jeden z top výletů celé naší dovolené v Rumunsku.

Jako útočiště jsme využili Dolina Glamping (https://dolinavillage.com/) A toto místo je prostě nádherné. Zamilovali jsme se do něj tak moc, že jsme se nakonec rozhodli zůstat déle, než jsme původně plánovali. Všechno bylo perfektní. Okolí je tak nádherné, jste uprostřed hor a kolem vás všude stáda dobytka. A večer je tu tak ticho a klid. A v noci můžete na obloze vidět tolik hvězd. Také jurty/stany jsou skvělé, máte veškerý komfort, který si můžete přát, a přesto se cítíte jako v divočině. A nesmíme zapomenout ani na hostitele. Milí, přátelští lidé, kteří jsou ochotni pomoci, pokud to potřebujete, ale zároveň vám poskytují veškeré soukromí. Byli jsme tak smutní, že musíme odjet a nemůžeme zůstat déle. Toto místo jsme si opravdu zamilovali a nesmírně užili. Bez váhání doporučujeme všem.

Druhou půlku našeho pobytu v Apuseni jsme strávili na planina Padiş. Tato planina přímo vybízí k vysokohorské turistice. Krásné lesy, horské louky, řeky s vodopády, pasoucí se ovce a dobytek, stáda divokých koní, bačové a jejich psi, volně přístupné jeskyně. Je toho opravdu hodně co se zde dá objevovat. Kouzelné místo s úžasným géniem loci. A taky místo pravidelných odpoledních přeháněk a bouřek. Vždy bylo celý den krásně, ale odpoledne se přihnaly mraky a blesky a pěkně sprchlo. Jednou jsme zažili dokonce i pěkné krupobití. To jsme pak kvitovali, že jsme si pronajali chatku a nestanovali jsme zde, jak jsme měli původně v plánu. A pak nesmíme zapomenout ani na jídlo. Místní specialitou jsou výborné sýrové placky (rumunsky plaçinta) s brynzou přímo od starých paní, které je vyrábí a mezi místními turisty dokonce i samy distribuují (jednoduše obchází jednotlivé stany, většinou k večeru a nabízí své výrobky). Ty nám moc chutnaly.

V Padişi jsme bydleli v Cabana Popas Turistic. Vybrali jsme si ho úplně náhodně po příjezdu. Zde jsme si pronajali jednu z chatek. Chatka měla vše co jsme potřebovali, pohodlné postele, vlastní koupelnu, vlastní topení a dokonce i televizi. 🙂 Vedle chatky byly venku dřevěné lavičky a stůl, a ohniště kde jsme si večer vařili a kde jsme si dělali ohníček. Ubytování jsme měli zaplacené včetně snídaně, která se podávala v přilehlém penzionu. No snídaně moc dobré nebyly, káva mizerná, čaj jak z varnic ze školních jídelen z dob totality. Sníst se to dalo, ale zázrak to nebyl. Celkově ale s ubytováním zase spokojenost a můžeme doporučit.

Rumunsko nás prostě uchvátilo. Nádherná země s nádhernou přírodou, krásné hory, dobré jídlo a ubytování za pár kaček (pardon Lei). Volné kempování v přírodě není problém a naprosto se zde toleruje. A tak jedinou šmouhou na celém výletu byl nepořádek, který po sobě dokáží udělat místní. 🙂

Vzpomínkové video: