Zhruba tisícovka lidí se v sobotu odpoledne rozloučila v Kostelním Vydří u Dačic na rozhraní jižních Čech a Vysočiny s básníkem Ivanem Martinem Jirousem. Kromě členů rodiny dorazili osobnosti z disentu i undergroundu i současné vysoké politiky.
Víko
rakve zdobil věnec v podobě labutě jako připomínka jeho zřejmě
nejznámější básnické sbírky sepsané ve vězení – Magorovy labutí písně.
Věnec byl doplněn černou stuhou s nápisem: „Loučí se s tebou
Underground“.
Na pohřbu signatáře Charty 77 a odpůrce totalitního
režimu v bývalém Československu nechyběli například Jirousovi kamarádi –
současný ministr obrany Alexandr Vondra,
evangelický duchovní Svatopluk Karásek nebo předseda spolku Šalamoun
John Bok. Jirous, známý pod přezdívkou Magor, zemřel 10. listopadu ve
věku 67 let.
Modlitba Karla Schwarzenberga
Účastníky
zádušní mše vzhledem k jejich počtu nemohl kostel karmelitánského
kláštera v Kostelním Vydří pojmout, smuteční hosté tak zaplnili i
ozvučené nádvoří kostela, kde mohli poslechnout i modlitbu, kterou za
Jirouse pronesl ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg.
Pohřbu se zúčastnil i Karel Schwarzenberg.
FOTO: Petr Pokorný, Právo
Mše
a následného pohřbu na místním hřbitově se zúčastnili například také
spisovatel Jáchym Topol, jeho bratr hudebník Filip, herec Jan Kašpar,
scénárista a režisér Břetislav Rychlík a olympijský vítěz ve vodním
slalomu Lukáš Pollert.
„Pro nás všechny to byl velmi důležitý
člověk a bez něj bychom to měli v těch těžkých dobách ještě těžší. Byl
nezávislý a fungoval jako semafor, který ukazuje pouze červenou a
zelenou. Pro oranžovou neměl místo," uvedl jeho kamarád z disentu a
současný ministr obrany Vondra.
John Bok s pohnutím v hlase
zdůraznil, že pro něho Magor, jak se básníkovi přezdívalo, nezemřel.
„Pro mě žije dál a myslím si, že nám stále co sdělit,“ konstatoval Bok.
Ministr Schwarzenberg zdůraznil, že Ivan Martin Jirous nikdy neuhnul ze
svých zásad. Mši sloužil Magorův kamarád, salesián Ladislav Heryán. Ten
také osobně zahrál na kytaru skladbu skupiny U2.
Účastníky zádušní mše vzhledem k jejich počtu nemohl kostel karmelitánského kláštera v Kostelním Vydří pojmout.
FOTO: Petr Pokorný, Právo
"Pro
nás všechny to byl velmi důležitý člověk a bez něj bychom to měli v
těch těžkých dobách ještě těžší. Byl nezávislý a fungoval jako semafor,
který ukazuje pouze červenou a zelenou. Pro oranžovou neměl místo,"
uvedl jeho kamarád z disentu a současný ministr obrany Vondra.
Po
mši v kostele zamířil smuteční průvod na hřbitov v Kostelním Vydří. Tam
byl Jirous okolo 16. hodiny pochován do hrobu. Okolí se s ním už jednou
loučilo ve čtvrtek 17. listopadu na zádušní mši v pražském kostele
svatého Ignáce z Loyoly. Dorazily tam na čtyři stovky lidí. Jirous žil
střídavě v Praze a na zemědělské usedlosti právě v Kostelním Vydří. Do
roku 2005 tam také pořádal hudební festival Magorovo Vydří.
Dohromady byl vězněn osm let, pět měsíců a tři dny
Jirous
byl velkým odpůrcem komunistického režimu. Do povědomí lidí se dostal
zejména prostřednictvím legendárních The Plastic People of the Universe,
od roku 1967 byl umělecký vedoucí skupiny. Uspořádal řadu ilegálních či
pololegálních koncertů, výstav a dva festivaly. Podepsal Chartu 77. Za
svou činnost byl v 70. a 80. letech opakovaně vězněn, dohromady to bylo
osm let, pět měsíců a tři dny. Odborníci oceňují jeho básnické dílo.
Při obřadu zněly také skladby U2.
FOTO: Petr Pokorný, Právo
Jirous
se narodil 23. září 1944 v Humpolci. Je držitelem literární ceny
Jaroslava Seiferta za celoživotní básnické dílo a ceny Toma Stopparda za
sbírku Magorovy labutí písně.
Jirous vystudoval historii umění,
vědě se ale nevěnoval. Říkal o sobě, že je novinář, napsal mnoho textů o
umělcích zejména 60. let. Klíčovým textem byla Zpráva o třetím českém
hudebním obrození z roku 1975, která vyšla i v exilu a byla "programovým
prohlášením" českého undergroundu.
Převzato ze serveru: Novinky.cz
