Sedm stolpersteinů, kamenů zmizelých, na uctění památky obětí holokaustu, položili před pár dny zástupci rodin obětí, židovských obcí a města Humpolec u zdejšího kina na Havlíčkově náměstí.
Kameny nesou jména Věry a Otta Metzlových, Anny Mendlové a čtyř příslušníků rodiny Lüftschitzů: Kamily, Hedviky, Evy Mráčkové (rozené Lüftschitzové) a lékaře Viktora Lüftschitze.
Ještě těsně před začátkem druhé světové války žilo v Humpolci sto Židů. „Pak se vlivem situace číslo změnilo, do transportů do Terezína nastoupilo 66 lidí, šoa přežili jen tři z nich,“ poznamenal historik Vladimír Staněk, jenž se osudy humpoleckých Židů zabývá.
   
8 fotografií
|
Stolpersteiny byly umístěny do dlažby na místě, kde dříve stával dům č. p. 90 na někdejší Hlavní třídě. Patrony pokládání kamenů se stali členové rodiny Jana Mráčka, syna Evy Mráčkové. Členové rodiny patří k významným umělcům a jejich hudební těleso na pietním aktu zahrálo židovské písně.
Ty čelem ke kamenům při setkání zazpíval přítomný chazan (předzpěvák) brněnské židovské náboženské obce Jakub Schwab.
Otto Metzl byl humpoleckým advokátem a obhájcem, pocházel z Kamenice nad Lipou. Tomu byla už v září 1939 nařízena takzvaná ochranná vazba s následným transportem do koncentračního tábora v Buchenwaldu u Výmaru, kam přijel 2. října téhož roku.
Tam dne 7. prosince 1940 zemřel jako jedna z prvních humpoleckých židovských obětí nacistické vyhlazovací politiky, ještě před hromadnými transporty Židů.
Bez lékařské praxe
Byt Lüftschitzových během takzvané arizace obsadili Němci. „Původní obyvatelé se museli přestěhovat k Metzlovým. Lüftschitzovi bylo s účinností od 24. července 1940 odejmuto právo k výkonu lékařské praxe. Živil se kácením stromů a loupáním kůry,“ uvedl Staněk.
Eva Lüftschitzová byla vyloučena z gymnázia a musela chodit zametat chodníky. „Tajně ji doučoval profesor z gymnázia Jaroslav Vávra. Se spolužáky se stýkat nesměla, scházet se mohli pouze mladí z židovských rodin. Dne 31. prosince 1940 přistoupila k českobratrské evangelické církvi a byla pokřtěná farářem Rudolfem Mahovským – pozdější obětí heydrichiády,“ přiblížil dále Staněk.
Roku 1999 obdržel její manžel Ladislav Mráček od památníku Yad Vashem titul Spravedlivý mezi národy udělený za záchranu života Petra Engelmanna. „Ten utekl z transportu a válku přečkal u Ladislavových rodičů ve Lhotě u Svaté Anny,“ podotkl Staněk.
První stolpersteiny byly v Humpolci položeny v roce 2022. „Tehdy jsme za přítomnosti příbuzných z Izraele a Česka vzpomenuli na rodinu Zaitschekovu,“ připomněl Staněk.
Tisíce jmen a kamenů
Pokládání kamenů zmizelých – kamenných kostek s mosaznou deskou s informacemi o daném člověku – bylo původně projektem německého umělce Guntera Demniga. První kámen byl položen 16. prosince 1992 před radnicí v Kolíně nad Rýnem.
V České republice se prvních deset kamenů zmizelých objevilo v roce 2008 na pražském Josefově. V celosvětovém součtu byl v pořadí stotisící umístěn loni v Norimberku na uctění památky Johanna Wilda.
Stolpersteiny jsou ve většině upomínkou židovských obětí holokaustu, ale jindy jsou také věnovány památce Sintů nebo Romů či třeba homosexuálů, tělesně postižených, příslušníků politické opozice a jiných obětí nacistické vyvražďovací mašinerie.
