Na výtku některých čtenářů reagujeme sdělením výsledků i z jiných sportovních klání odehrávajících se v Humpolci a okolí, tentokráte pak z oblasti autokrosu. A přidáváme ještě něco navíc.
V sobotu 8.10. se na trati Pod Vilémovským lomem uskutečnil další ročník Setkání mistrů – rozloučení se sezónou, závod s více než dvacetiletou tradicí. Tento podnik je důstojným rozloučením s celoroční soutěžní sezónou našich nejlepších autokrosařů a jezdci je velmi oblíbený a vždy plně obsazený. Však se tu letos představili hned dva čerství autokrosoví mistři Evropy – Petr Bartoš z královské divize 3 a Petr Turek z D3A. Bohužel se nemohl na domácí trati představit humpolecký rodák Jan Smrž, který minulý týden v mistrovském seriálu v Sedlčanech poškodil vůz a nestačil jej technicky připravit pro další závod. Na trať Pod Vilémovským lomem nebude letos v dobrém vzpomínat Roman Keřka. Bývalý mistr České republiky a Evropy tentokráte vůbec nedojel do cíle, neboť se několikrát otočil přes střechu, autokrosovou hantýrkou řečeno “hodil boudu”. Ač sám nezraněn, svoji bugginu poškodil natolik, že její oprava bude znamenat značnou finanční zátěž. Výsledky Bernard cup – Setkání mistrů 2005: D3 4000: 1. Bartoš, 2. Stloukal, 3. Hošek. D3A 1600: 1. Musil, 2. Turek, 3. Hampl. D1: 1. Brožek. D3 600: 1. Knoll, 2. Pokluda, 3. Kříž. H3: 1. Dastych, 2. Dlabal, 3. Sekerka. H3A: 1. Brousek, 2. Soldát, 3. Hájek. H1A: 1. Jánoš, 2. Maršálek, 3. Horáček. RB 250: 1. Kupec R., 2. Janda. RB 125: 1. Kubíček, 2. Štěpán, 3. Zeman M. RB 160: 1. Kašpar, 2. Škola, 3. Malý.
Jinak ale celý závod proběhl úspěšně, bez větších karambolů a divákům se dostalo zajímavé podívané. Přálo jim k tomu pěkné počasí, které trošku hatil vítr, který je ovšem v těchto končinách více než běžný.
Historie humpoleckých motoristických krosových závodů sahá až do druhé poloviny šedesátých let. Tehdy se skupina nadšenců v čele s mým otcem Jaroslavem Vošickým, rozhodla uspořádat v našem městě nově se rodící disciplínu – motokros nejslabší objemové třídy 50 ccm. Tento podnik pod názvem „Humpolecké padesátky“ se setkal s velmi příznivým ohlasem jak účastníků, tak i diváků a po řadu dalších let se stal pravidelným programem v opuštěném lomu pod Vilémovem. Na to brzy navázaly další motokrosové podniky vyšších objemových tříd, jako Český pohár tř. 125 ccm, krajský a oblastní závod tř. 250 ccm. V Humpolci si dokonce několikrát zazávodili i sajdkáristé. Trať, jakož i zázemí pro organizátory a časoměřiče byly upravovány činovníky tehdejšího Československého automotoklubu a veškerá jejich práce byla dobrovolná, bez jakéhokoliv nároku na odměnu. O to větší patří všem těmto lidem dík, že v tak malém městě, jakým Humpolec bezesporu je, dokázali vybudovat podnik takového rozsahu, jako je Mistrovství ČR v autokrosu. V jubilejní desáté sezóně se totiž pořadatelé rozhodli vyměnit motokros za tehdy stále populárnější autokros. Nejprve to byly dva oblastní podniky, ale již třetí ročník se jel jako podnik ČR. Vzhledem k tomu, že se humpolečtí osvědčili jako schopní pořadatelé, byly jim nadále každoročně přidělovány mistrovské podniky ČR, ČSSR, ČSFR a dokonce i dva závody středoevropské zóny. Humpolec se stal v autokrosu vyhlášeným jménem. V osmdesátých letech pak přišli pořadatelé s další novinkou. Na závěr sezóny pořádají každoročně poslední závod pod názvem „Setkání mistrů-rozloučení se sezónou“. Tento podnik si mezi jezdci získal obrovský ohlas a vždy na podzim se sem rádi sjíždějí i ty největší špičky našeho autokrosu. Zde si totiž zazávodí už bez obvyklého stresu, jaký prožívají po celý rok při mistrovských závodech, a navíc se všichni závodníci společně se svými automechaniky a doprovodem večer pobaví při kulturní akci připravené právě pro ně pořadateli.
Od dob těžkých začátků se mnoho změnilo. Československý automotoklub už neexistuje a o vilémovskou trať se stará Automotoklub Zálesí. Někteří starší pardi, pamatující začátky této trati, stále ještě zůstávají, ve větší míře však členskou základnu tvoří již “mladá krev”. Zůstalo ale stejné – všichni jsou tímto sportem nadšení a obětují mu většinu svého volného času, opět bez nároku na honorář. Odměnou jim je vždy pouze dobrá návštěvnost jejich podniků.
Pořádání autokrosových závodů na takto vysoké úrovni, jaká je v Humpolci, vyžaduje nejenom obrovské vypětí a tisíce brigádnických hodin pořadatelů, ale i nemalé finanční prostředky. Tyto finance však není AMK
Zálesí schopen sám vyprodukovat, a tak je tento sport naprosto závislý na dobré vůli různých sponzorů, kteří třeba ani nemají s autokrosovým sportem nic společného. Proto automotoklub nabízí všem firmám reklamní plochy v divácky velmi atraktivním areálu a dále pak reklamu na všech tiskovinách vydávaných ve spojení s jednotlivými závody, v neposlední řadě pak zveřejnění na těchto stránkách formou poděkování. I vy takto můžete zviditelnit svojí firmu, nebo se jakýmkoli způsobem podílet na organizaci těchto autokrosových závodů.
Myško, díky moc za tento článek. Myslím, že i tento sport má v Humpolci své významné místo a zaslouží si pozornost.
P.S. pozdravuj tátu Jardu, jednoho z těch starých bláznů, kteří za to vše můžou… i jim děkujeme.
I já jsem rád, že také konečně píšete o něčem jiném, než o fotbalu a hokeji. Míla