Marihuana. Droga, za jejíž legalizaci bojují zástupy jejích příznivců a proti níž brojí snad ještě početnější davy odpůrců. Přestože její výroba, držení a distribuce se v České republice trestně stíhá, marihuana se celkem úspěšně šíří i mezi nezletilými. O její pěstování se dnes pokouší kdekdo. Ani Vysočina v tomto ohledu není výjimkou.
Právě s květnem se vyznavačům konopí začíná blýskat v očích. V tuto dobu se totiž do půdy vysazují předpěstované „kytky“. „Ideální je, když jdou do země v půli května. Zralé se sklízejí od půlky září do začátku října,“ říká jeden z pěstitelů.
O pěstitelských pokusech svědčí i policejní statistiky. „Vypěstoval na dvoře rodinného domu marihuanu, kterou jeho otec dobrovolně vydal policii,“ stojí v policejních záznamech. Ty samozřejmě mapují jen zlomek toho, co na mezích, v polích kukuřice či v hrnku za oknem roste. Policie pomocí náhodných svědků či zemědělců podchytí jen desítky případů. A protože dohledat člověka, jenž políčko obhospodařuje, je leckdy nemožné, mnoho případů zůstane bez postihu. Řeší se jako přestupek a konopí se prostě jen zničí.
I k lapeným pěstitelům se ale mnohdy přistupuje benevolentně. Pokud má dotyčný čistý trestní rejstřík, může vyváznout s podmínečným zastavením trestu, či jen s veřejně prospěšnými pracemi. „Za poslední roky tady nešel nikdo kvůli pěstování konopí sedět,“ tvrdí detektivové žďárské kriminální policie zabývající se drogovou problematikou. Přitom „drogové“ paragrafy pamatují i na několikaleté tresty, v nejhorším případě zdravotní újmy více osob či smrti je to až patnáct let za mřížemi.
Podobně jako v jiných okresech Vysočiny řeší i žďárští kriminalisté ročně několik pěstitelských případů. Velkou domácí pěstírnu „pod lampou“, odhalenou nedávno na Valašsku, zatím Žďárští nenašli. Lidé si ale možná vzpomenou na Mysletín na Pelhřimovsku, kde policie našla velkopěstírnu v bývalé bramborárně. Často se „kytky“ objevují za okny v květináčích, poslední dobou vzniká i hodně políček.
Úrodu si pěstitel většinou bedlivě hlídá, věřit se nedá ani známým. „Stačí vypozorovat, že Franta Flinta jezdí pravidelně na kole tam a tam. Známí to vyčmuchají a políčko sklidí. Pokud to prodají, mohou si přijít na slušné peníze,“ popisuje případy jeden z kriminalistů. Ani on nechce svou identitu prozradit. I na konopí lze zbohatnout. Semínko vyšlechtěné ,bílé vdovy‘, přijde na tři tisíce korun. Vypiplané políčko má hodnotu desetitisíců a mimo sezonu lze jointa prodat poměrně draho. Známé jsou i případy, kdy mladí experimentátoři vyplenili lány technického konopí. Laik prý rozdíl nepozná, rozdílný obsah THC spolehlivě odhalí laboratoř. Miroslav Trnka z firmy Zemservis, jež se zabývá zkoušením odrůd v zemědělství, to potvrdil. „Zrušili jsme to, protože mladí nám konopí sklízeli. Znehodnotili celou úrodu,“ řekl Trnka.
Podle třebíčského „drogového“ kriminalisty Vladimíra Dvořáka pěstitelů přibývá.
„Jako by to bylo něco legálního,“ podotýká policista.
„Teď řešíme případ, kdy měl jeden středoškolák doma v pařeništi šedesát sazenic a rodiče mu to našli. Řekl, že to má ze školy, a byla z toho strašná ostuda,“ popsal případ Dvořák. „Zavřít někoho za drogy je u nás těžké. Dokud nebudou fetovat děti soudců, asi to nikoho zajímat nebude,“ míní třebíčský kriminalista.
„K marihuaně se dostávají už třináctileté děti. Je to horší startovací droga než alkohol a cigarety,“ říká pracovnice třebíčského klubu D-stop. „Mladí žijí ve falešné představě, že marihuana je lehká droga,“ míní.
Sociální pracovnice třebíčského K-centra Martina Šajovičová vidí sklouznutí k tvrdým drogám spíše jako sociální závislost. „Člověk se skrze marihuanu dostává do prostředí tvrdých drog,“ vysvětlila. „Není to ale tak, že všichni kuřáci marihuany skončí na tvrdých drogách. Všichni naši klienti, kteří jedou v tvrdých, ale začínali s marjánou,“ říká.
Třebíčský aktivista Zdeněk Prukner zase tvrdí, že větší procento lidí přejde na tvrdé drogy z alkoholu. Přivítal by legalizaci marihuany. Nedávno kvůli tomu pořádal happening, propagující i její léčebné využití. Doporučuje však marihuanu pro vlastní potřebu, nelíbí se mu pěstování na kšeft.
Případy pěstování a distribuce marihuany
– Jihlavsko: v roce 2000 byly evidovány celkem 4 případy; 2001 2 pěstování (p), 10 držení a distribuce (dd); 2002 – 2 p., 5 dd.; 2003 – 2 dd
– Pelhřimovsko: Za poslední tři roky asi desítka případů, letos ještě žádný.
– Žďársko: 2000 – 11 p., 13 dd 2001: 9 p, 10 dd; 2002: 6 p, 8 dd; 2003: 1 p, 4 dd
– Třebíčsko: 2000 – 5 p, 7 dd; 2001 – 2 p, 5 dd; 2002 – 5 p, 2 d; 2003 – 1 p
– Havlíčkobrodsko: 2001 – 1p, 2dd; 2002 – 1p, 5dd; 2003 – 1p
Pramen: jednotlivá okresní ředitelství Policie ČR, MF DNES
Znalosti agronomie, pěstitelství, meteorologie, botaniky, ale naučit se třeba předpovídat chování zemědělců i lesní zvěře. Málokdo by věřil, že tohle všechno musí znát ten, kdo si chce vypěstovat kvalitní marihuanu. No, není to jen tak, říká se smíchem mladý muž z Jihlavska, který spolu se svými kamarády marihuanu pěstuje a kouří už zhruba sedmým rokem.
Kvůli marihuaně neměl ještě žádné problémy s policií. Z důvodu jeho obavy před postihem neuvádíme jeho jméno. Říkejme mu třeba Šimon. Květen je období, ve kterém vrcholí aktivita všech, kteří se rozhodnou vypěstovat základ pro podzimní sběr ,kuřiva. V květnu se totiž sází.
Jak Šimon zdůrazňuje, každý pěstitel marihuany má ty své nejzaručenější a nejlepší recepty, na něž nedá dopustit. Dá se říct, že každý pěstuje, kde může. Někdo mezi kamennými substráty v květináči rostliny jen zalévá a přihnojuje. Mnozí se snaží doma na zahrádce nebo na balkoně, jiní vyrážejí do polí hledat mezi vysokými kopřivami co nejzarostlejší místa a někdo se dokonce vyšplhá do korun stromů. Vím o klukovi, který předpěstěné rostliny ukotví do kýble s hlínou a s ním pak vyšplhá na strom. Najde jeho jižní stranu, aby na rostliny svítilo sluníčko a tam pak val na větvích ukotví. Nikoho by nenapadlo, že v korunách stromů může vesele růst marijánka, říká.
Někteří pěstují i pod speciálními lampami. To už je ale o něčem jiném. Jsou ale lidi, kteří to zpravidla dělají pro peníze. Vegetační doba se v tomto případě velmi zkracuje, dokonce až na 3 měsíce. Normálně se marihuana sklízí až v září, říjnu, vysvětluje Šimon rozdíly.
A semínka? Zpravidla zůstávají z loňské sklizně. Ale ten, kdo chce mít opravdu kvalitu, nebo něco nového, vyráží na nákup do Holandska.
Šimon sází marihuanu do kukuřice. Je to podle něj nejlepší. Problém je však v tom, že se vysévají dva druhy kukuřice. Jedna krmná a jedna na siláž. Krmnou zemědělci sklízejí dříve, a tak by marihuana nemohla dozrát. Musíme najít tu, která je připravená na siláž. Je to jednoduché, stačí se jenom dívat na řádky. Vzdálenosti jsou rozdílné. Kytky sázíme až poté, co zemědělci kukuřici pohnojí, protože kdyby hnojili až po zasetí, byla by úroda spálená. Pak se o to už skoro nemusíme starat. Jezdíme se dívat tak jednou za měsíc. Jak se blíží sklizeň, tak téměř každý týden, objasňuje.
Šimon a jeho kamarádí po zkušenostech sází marihuanu vždy na několik míst: Děláme políčka menší a na více místech. V jednom tak maximálně dvacet kytek. Často se totiž stává, že úrodu sklidí někdo jiný. Jednou to jsou srny, které ji rádi ožírají, pak zase kanci a nebo nenechavci, kteří pravidelně na podzim obcházejí a hledají ,úrodu jiných.
A policie? Myslím, že to nějakým způsobem monitoruje. Z letadel jsou místa setby docela dobře vidět. Ale zatím jsme neměli žádné problémy. Pěstujeme jen pro naši potřebu, říká závěrem.
