Dne 22. října 2010 uspořádala naše škola SŠ SČMSD Humpolec, s.r.o. jednodenní exkurzi do koncentračního tábora v Osvětimi.
V jednu hodinu odpoledne jsme zahájili prohlídku areálu Osvětim I., původního koncentračního tábora. Během prohlídky, která trvala tři hodiny, jsme shlédli expozice v jednotlivých „barácích“, které se věnovaly např. materiálním důkazům o nacistickém holocaustu, Židům z jednotlivých zemí, které byly zasaženy Hitlerovým terorem a podmínkám života a práce vězňů v areálu Osvětim I. Kromě zmíněných expozic jsme také navštívili vězení, kde si sebeméně provinivší se vězni odpykávali tresty v temných kobkách či dlouhým stáním ve stísněných prostorách, tzv. komínech. Než jsme vyšli od „baráků“ k nejstarší plynové komoře, která byla v provozu pouze na začátku války, zastavili jsme se na dvoře nechvalně známým častými exekucemi, které jsme mohli vidět např. ve filmu Pianista. Dále jsme míjeli nádvoří, kde se konaly popravy oběšením a tzv. appely, což byla mnohahodinová stání, často v mraze a ve sporém oděvu. Z areálu Osvětimi I. jsme se autobusem přemístili do tři kilometry vzdáleného, vyhlazovacího tábora Birkenau, česky známého jako Březinka. Ze zdejšího areálu se dochovaly z převážně dřevěných budov pouze komíny, pobořené kamenné části domů a velmi pochmurně vyhlížející kolejiště s rozlehlými nástupišti, kde probíhala selekce vězňů. V zadní části pobořeného tábora jsme se zastavili u památníku obětem holocaustu s pietními deskami v různých jazycích. Temná atmosféra místa na nás dýchala při každém kroku, ale snad až příliš pochmurně působil pohled, který se nám naskytnul po průchodu branou Březinky. Obrovská nástupiště, která jsme shlédli, nám ukázala lépe než sebevětší čísla, která bychom vyčetli pouze z učebnic, jak neuvěřitelné množství obětí za sebou nacisté zanechali. Hejno havranů, které se vznášelo nad místy někdejších selekcí, jakoby chtělo dojmem, který bezesporu vyvolávalo, všem návštěvníkům připomenout, jakým krutostem zde byli vězni vystaveni. Není snadné shrnout den nabitý emocemi do krátkého závěru. Proto si vypůjčím citát, který jsem si přečetl nad vstupem do jednoho z „baráků“: „Kdo si nepamatuje historii, je odsouzen k tomu, aby si ji zopakoval!“ Doufejme tedy, že k dalšímu selhání lidství už v budoucnu nedojde…
http://www.petrpechac.cz/galerie/osvetim-a-birkenau/