Slovinsko nabízí Alpy i moře

Pokud chcete o dovolené spojit hory a moře, vyražte do Slovinska. Julské Alpy nabízejí doslova ráj – ledově modrá alpská jezera, průzračně čisté řeky, bystřiny, vodopády, rozkvetlé alpské louky a vápencové vrcholy. Po toulkách v jednom z největších lákadel této oblasti – Triglavském národním parku – pak můžete zamířit k moři.

Jedním z výchozích bodů pro výpravu do hor může být vesnička Trenta ve stejnojmenném údolí. Nachází se mezi Kranjskou Gorou a městečkem Bovec v nadmořské výšce kolem 650 m.

Cesta do Trenty
Po našem příjezdu vlakem do Jesenice jsme se vydali autobusem do Kranjské Gory. Odsud jsme pokračovali dalším autobusem do Trenty – během jízdy se poprvé setkáte s krásami Julských Alp, neboť autobus musí nejprve vystoupat z 810 m n.m. po klikatých silničkách až na sedlo Vršič (1611 m), a posléze zase dolů, aby vás dovezl až na místo pobytu.

Po cestě uvidíte vrcholy Malou a Velkou Mojstrovku i vrchol Prisojnik (2547 m) s jeho slavným oknem (Prednje okno) – což je díra ve skále, kterou se dá prolézt ze severní stěny na jižní. Sem se také během týdne dva z našich členů výpravy vydali.

Výborný kemp
V Trentě jsou dva kempy, my jsme zvolili ten první na cestě. Po obou stranách se tyčí stěny hor a kempem protéká překrásná průzračná řeka Soča. Až se tomu nechce věřit, že pramen řeky je jen pár kilometrů odsud…

Kemp je označený jako dvouhvězdičkový a je v něm opravdu vše, co potřebujete: sprchový kout na žetony, které dostáváte zdarma na recepci, toalety, pitná voda, výčep i s restaurací. Lze si pronajmout i karavan. Správce se navíc za dobu svého působení zde naučil i dobře česky, vzhledem k tomu, že oblast je hojně navštěvovaná právě českými turisty.

První túra
Den po našem příjezdu jsme vystoupali na Pogačnikov Dom do výšky 2050 metrů. Při výstupu míjíte vodopád Belopotoški slap s nádhernou lagunou, kam jsme se později šli v jeden odpočinkový den vykoupat.

Cestou je možné zastavit se u některého z pramenů, které vytékají z puklin ve skalních masívech a doplnit zásoby vody.

Upozornění na to, že voda v horách je příliš vápenitá a může způsobit střevní problémy, protože na ni není člověk zvyklý, jsme nebrali na lehkou váhu, nicméně jsme ji (poté, co jsme nečekaně téměř vyčerpali zásoby) nakonec okusili a nikdo z nás neměl žádné problémy.  

Vzhůru na Triglav
Druhý den jsme naplánovali hlavní cíl naší výpravy a to nejvyšší vrchol Julských Alp – Triglav (2864 m). Z Trenty existuje několik variant výstupu. Můžete vystoupat na Tržaškou Koču (2151 m), která leží na cestě k Triglavu, odsud se pak vydat nejprve na nedaleká Triglavská jezera, později se vrátit zpět na Koču a přespat zde; druhý den se vydat na Triglav a potom zpět do kempu.

My jsme se rozhodli jít v jednom dni rovnou na Triglav a zase zpátky do kempu. Výstup až pod vrchol Triglavu i s přestávkami nám trval 6 hodin. Výstup i sestup na samotný vrchol, kam se někteří z nás vydali, je potom otázkou necelých 2 hodin a je jištěný spoustou skob, úchytů a lan.

Pod samotným vrcholem se měnilo počasí tak rychle, že chvilku bylo nebe bez mráčků a za moment jsme stáli v mracích, posléze se mraky přesunuly pod nás, pluly okolo neskutečnou rychlostí a spousta z nich se vedrem ihned rozpouštěla.

Při výstupech můžete i v 2000 metrech nad mořem potkat třeba stádo ovcí, kamzíky, kozorohy, krásné pestrobarevné motýly a vidět spoustu alpských květin, jako je kosatec, hořec, zvonek, brambořík, protěž a tzv. triglavské růže.

Při sestupu jsme potom zvolili ostřejší tempo, abychom stihli dojít do kempu před setměním –  trval zhruba 4,5 hodiny.

Dny odpočinku
Následující dny jsme potom pojali jako odpočinkové. Jeden den jsme si dopřáli koupel v ledové vodě v laguně pod vodopádem Belopotoški slap. Jindy jsme došli k pramenu Soče a při pohledu na tento přírodní úkaz, kdy ze skal vyvěrá pramen a z něho se po několika metrech stává řeka, jsme žasli, kde se takové množství vody bere.

Poslední den se úplně vyjasnilo a na obloze nebyl ani mráček. Vydali jsme se směrem na Zasavskou Koču, což je chata ve výšce 2071 metrů. Odsud se můžete vydat třeba směrem na Bohijnské jezero, na Triglavská jezera nebo na vrchol Kanjavec (2569 m). Zároveň si tady můžete vychutnat nádherný výhled na Itálii či zasněžené vrcholky rakouských Alp.

Julské Alpy nám na poslední den pobytu připravily tak nádherný pohled, až to hraničilo s kýčem, jak pronesl jeden člen výpravy.

Hurá k moři!
Pokud už máte pocit, že jste byli v horách dostatečně dlouho, není problém se přepravit autobusovými linkami přes Ljubljanu až k moři do Koperu. Odsud potom autobusem nebo taxikem do některého z kempů.

Kempy u moře ve Slovinsku jsou celkem tři. Lucija, Fiesa a Strunjan. Ten poslední nemohu posoudit, ale kemp ve Fiese byl asi nejlepší. Je odsud relativně nejblíže do stařičkého Pirana. Je to městečko na pobřeží, protkané spoustou uliček, kde na každém kroku vidíte prvky z italského slohu. Spousta starších domorodců tady hovoří jak slovinsky, tak italsky.

Které jsou další výhody kempu ve Fiese? Na rozdíl od kempu v Luciji nemá přístup do moře všude vybetonovaný a navíc je levnější.

Výhled, který se vám naskytne ze slovinského pobřeží, je též překrásný, přes den se díváte na Alpy v Itálii, v noci pak na osvětlený Terst. Slovinské přímořské pobřeží není rozhodně obdobou českých kolonií v Chorvatsku, Čechy tu prakticky nepotkáte, pouze ty, kteří sem zajeli z Alp.

Celou výpravu do této překrásné malé země na severu Balkánského poloostrova jsme podnikli 13.7.2003 a 27.7.2003 jsme se vrátili zpět do Čech.