Na Slunci nastaly v noci ze středy na čvrtek zatím nejsilnější erupce, jaké kdy pozemské přístroje zaznamenaly. Jak velké byly a o kolik překonaly předchozí, je těžké říci, protože z provozu byly načas vyřazeny také přístroje, které činnost slunečních skvrn monitorují. Vědci budou muset zřejmě rozšířit dvacetistupňovou škálu, na které dosud erupce měřili. Výbuchy plynů u povrchu Slunce se v posledních deseti dnech pohybovaly v rozmezí stupně X3 až X10. Včerejší exploze však podle expertů několikanásobně překonala dosavadní nejsilnější erupce z 2. dubna 2001 a z 16. srpna 1989, jimž byla přisouzena hodnota X20. NASA na své internetové stránce informuje, že podle snímků pořízených z jejích satelitů se plazma složená z vysoce nabitých částic vyřítila ze slunečního povrchu rychlostí 2300 kilometrů a zamířila do vesmíru.
Ačkoli menší část z této plazmy zamířila také k Zemi, měli bychom dostat pouze lehký úder, jelikož zdroj erupcí je přímo na okraji Slunce, tak jak jej vidíme ze Země, uklidňoval své čtenáře americký Národní úřad pro letectví a kosmonautiku. Měl tím na mysli, že Země tentokrát vzhledem k výhodnější poloze nedostala „přímý zásah“, takže následky erupce budou menší. Přesnější údaje o rozsahu erupce bude možné získat až za několik dní, neboť přístroje na oběžných stanicích měřící sluneční aktivitu byly vyřazeny na 11 minut. Craig DeForest, solární fyzik na Southwest Research Institute v Texasu, však podle magazínu Space.com odhaduje, že na základě dosavadní stupnice měřící sílu radioaktivního záření by mohl být poslední výbuch klasifikován stupněm X40. Velké výboje pocházejí z oblasti slunečních skvrn označované 486, která vznikla na okraji Slunce následkem jeho rotace. Oblast je nyní nejaktivnějším regionem skvrn v dějinách vědeckého pozorování Slunce. Miliardy tun vysoce energetické plazmy mezitím směřují k Zemi. „S magnetickým obalem Země se střetly ve čtvrtek pozdě odpoledne nebo večer,“ řekl včera Josef Bochníček z Geofyzikálního ústavu Akademie věd. Podle něj však střet nebude tak dramatický jako 28. října. „Zvýšená geomagnetická aktivita bude trvat maximálně půl dne.“ Uvolněné částice budou zachycovány magnetickým polem a budou narážet na plyny v horních vrstvách atmosféry. V palebné linii se ocitnou i satelity, jejichž mikročipy by mohly být poškozeny proudem elektronů. Obyvatelé jižnějších oblastí se zase mohou těšit na další sérii jevů označovaných jako polární záře, která byla nedávno k vidění například v americkém Coloradu. Vedoucí týmu vědců z projektu SOHO (Solární heliosférická observatoř) pro britskou stanici BBC uvedl, že poslední týden vstoupí do dějin „jako jedno z nejdramatičtějších období sluneční aktivity v moderní době“. Dopad sluneční aktivity z posledních deseti dní je však zatím překvapivě malý. Byly poškozeny všehovšudy dva japonské satelity a Švédsko zaznamenalo výpadek proudu. Také došlo k poruchám v komunikaci při některých dálkových letech. Výzkumné ústavy a komunikační firmy stačily své satelity včas odstavit, v USA byl snížen výkon elektrické sítě, aby nedošlo k přetížení, a západní letecké společnosti zredukovaly kapacitu leteckého prostoru.
Sluneční skvrny, bouře a satelity
Jedno z největších seskupení slunečních skvrn posledních let by mělo vytvořit spektakulární záři viditelnou ve vysokých zeměpisných šířkách. Současně by také v několika následujících dnech mohlo rušit satelitní a rádiové spojení.
Sluneční skvrny jsou temné, chladné oblasti (4000 oC) způsobené intenzivními magnetickými poli prorážejícími přes povrch Slunce.
Sluneční protuberance jsou mraky plynů, které vznikají podél magnetických čar slunečních skvrn. Koronální výtrysk hmoty vystřelující z protuberancí vysílá velké množství nabitých částic dosahujících rychlosti až 1000 km za vteřinu.
K ještě mohutnějším explozím může dojít, když se sluneční skvrny seskupí. Tyto exploze vysílají nabité částice a záření s energií milionů atomových bomb.
Sluneční skvrna – jedenáctiletý sluneční cyklus
Počet slunečních skvrn
NABITÉ ČÁSTICE
Trvá jim několik dnů, než dosáhnou Země
RADIACE
Potřebuje osm minut k dosažení Země
JAK SE SLUNEČNÍ VÝBUCHY A VÝTRYSK KORONÁLNÍ MASY PROJEVUJÍ
Zesílení polární záře na pólech
Ionizovaná atmosféra ruší rozhlasové vlny
Ionizované částice mohou působit kolísání a výpadky v energetických sítích
Rušené nebo poškozené družice
