SPOLEČNOST: Dívčí válka

Tak už je konečně nejvyšší čas, aby ženské převzaly vládu nad světem, než jej mužští roztřískají na cimprcampr.

A nejvyšší čas, to znamená opravdu nejvyšší čas, ne v hodině jedenácté, ale pár vteřin před dvanáctou, moc víc nám nezbývá. Jak to udělat, vám poradit neumím. Ale jestliže zoufáte nad tím, co s tímto světem mužští dělají, tážete se, kdy už konečně vyrostou k dospělosti, a jak to, že je vám to tak nesrozumitelné, možná vám pomůže, když vám prozradím tři mužská tajemství. Málo žen je tuší a mnoho mužů mě za to bude chtít zmrskat a stáhnout kůži.

První tajemství je to, že muži nikdy nedorůstají do dospělosti, nýbrž přecházejí z infantility přes pubertu rovnou do senility.

Druhé tajemství možná někdy napadlo ty, kdo si pamatují klukovský film „Knoflíková válka.“ Totiž toto: Všechno, co mužští dělají, oč usilují a co vymýšlejí, je o tom, kdo má většího pinďoura. A když už ten pinďour větší být nemůže, nastaví se šavlí nebo mečem. Kopím nebo mušketou. Kanónem nebo raketou. Stoposchoďovým mrakodrapem nebo do něho namířeným dopravním letadlem. Nepotřebujete ani podrobně studovat Freuda, aby vám to bylo jasné. Ženy samozřejmě vědí, že nezáleží na velkosti, nýbrž na tom, co se s tím umí dělat.

Třetí tajemství je toto: Největší strach a mindrák mají muži ne jeden z druhého, nýbrž z žen. Vědí totiž v hloubi duše, že ženy je prostřednictvím těch jejich pinďourů dokáží ovládat, protože když se pinďour vztyčí, odkrví se mozek. Proto ve světě, který nám vyhlásil nejnovější válku, zahalují ženy od hlavy až k patě do přenosných stanů. Proto je v dětství podrobují bolestivým operacím genitálií, aby se nikdy nemohly radovat z milování. Zavírají je doma, zakazují jim vzdělání, zakazují jim si na sebe vydělávat prací, zákonem je odsuzují k poddanosti, otroctví nebo žebrotě. A nám válku vyhlašují za to, že my nic takového ženám neděláme. Za to, že je nádherně polonahé necháváme na Olympiádě hrát plovárenský volejbal, který někteří jejich členové olympijského výboru už chtěli zakázat. Za to, je jen nepatrně oblečené necháváme studovat na univerzitách, operovat mozky a řídit banky. Za to, že věříme, že vzdělanost a rovnoprávnost žen je možná ten správný krok ke svobodě, prosperitě a laskavosti pro všechny. Za to, že volíme život, kde oni zbožňují smrt.

„Uctívejte smrt a buďte optimisté,“ psalo se v dopise adresovaném z ústředí Al-Kajdá sebevražedným pilotům.

„Vy muslimům vůbec nerozumíte,“ křičeli týden poté v ulicích Londýna mladí britští muslimové. „My milujeme smrt jako vy milujete život.“

A já si myslím, že už ani ta rovnoprávnost nepostačí. Od 11. září sním o světě naruby. Světě, kde jsou chlapi zavření do nějaké virtuální reality, kde si jeden na druhého pouštějí rachejtle a prskavky až do zblbnutí, přičemž skutečné reality se to nijak nedotýká a ženské si v ní tvořivě žijí dál. Občas některého toho usmrkance při těch prskavkách napadne něco, co se dá použít ve prospěch skutečného světa. Toho pak občas z té virtuální reality vylovit do skutečné reality, aby vám z toho udělal nějaký nový zdroj bohatství a pohodlí, ale honem ho znovu ponořit zpátky, než zjistí, že je v jiném, lepším světě a chtěl by do něho přitáhnout ty ostatní všiváky i s těmi prskavkami. Venku ve skutečné realitě nechávat jen těch několik málo, kteří se už na prskavkách vyřádili a nebaví je nic jiného, než opěvovat a laskat ženy. Ty si pak piplat jako trubce na oplodňování a předávání laskavých genů, aby ta příští generace už tolik nenaháněla hrůzu.

Moc se ve virtuální technologii nevyznám, takže vám zase neporadím, jak na to. Vím ale, že co nějaký mužský dokáže pracně vymyslet, to nějaká ženská dokáže hravě provést.

Jak podrobně popsal Carl Gustav Jung, každý z nás a všechno ve světě obsahuje prvky mužské i ženské, které musíme udržovat v rovnováze, aby svět nezešílel a nerozprskl se. Nepřišel na to jako první. Věděli to o pár tisíc let dřív čínští taoisté. A nejslavnější evropský kacíř Giordano Bruno se nechal upálit mimo jiné i za toto:

„K čertu s tou vaší zuřivou nenávisti k ženskému pohlaví. Je to ta největší krása v tomto světě, kterou nebesa obdivují svýma nesčetnýma očima. Pohleďte na přírodu. Pozvedněte oči ke stromu dobra a zla. Studujte gramatické rody. Zde máte tělo – corpus – mužské, zde duši – anima – ženskou. Zde je chaos – mužský, zde harmonie – ženská. Hnus a krása. Vztek a láska. Zločin a spravedlnost. Defekt a dokonalost. Všechny neřesti a kazy jsou rodu mužského. Všechny ctnosti a skvělosti jsou rodu ženského. Spravedlnost, krása, vznešenost, důstojnost a božskost – jsou všechny ženské. Tak jsou vnímány, tak jsou popsány, a takové skutečně jsou.“

Svoboda, demokracie, rovnoprávnost, tolerance, vzdělanost, citlivost, něha a láska – to všechno jsou ženské, bez kterých svět zahyne. Dosud jste byly zvyklé, že za vás válčili vzteklí mužští, aby vás chránili před jinými vzteklými mužskými. Tahle válka, děvčata, je snad poprvé v dějinách válka vaše. Na tu už jsou všechny prodloužené pinďoury krátké. Jak ji bojovat po žensku, už musíte vymudrovat samy. Ale nemůžete si dovolit ji prohrát.

Benjamin Kuras, Londýn
Článek vyšel v měsíčníku Marianne