Pivovar Bernard nedávno otevřel svojí novou podnikovou prodejnu ve Zlíně. Je opravdu krásá. Při té příležitosti vyšel v magazíně Váš Zlín rozhovor se Stanislavem Bernardem.
Stanislav Bernard – Naším cílem není jít vlastní cestou za každou cenu. Prostě po ní jdeme
Řekne-li se Bernard v souvislosti se značkou piva, zbystří nejedno ucho. Tak jako v jiných oborech existují proslulé značky sázející na kvalitu, úctu k tradici a současně inovaci, představuje Bernard právě takovou značku v oboru pivovarnictví. O začátcích firmy, jejím směřování, hodnotách a aktivitách, jež dalece přesahují dvůr pivovaru, ale i o nové pobočce ve Zlíně, hovořil přímo jeden z jeho zakladatelů, po němž pivovar nese jméno: Stanislav Bernard.
Historie pivovarnictví v Humpolci se začala psát už na konci 16. století, se společníky jste na ni navázali před třiatřiceti lety.
Utíká to jako voda, mám pocit, jako by to bylo včera. V roce 1991 jsme s Josefem Vávrou a Rudolfem Šmejkalem koupili pivovar, který byl technologicky po smrti, pivo mělo mizernou pověst… Tahle ruina měla zůstatkovou hodnotou devět milionů, ale nám se „podařilo“ ji vydražit za 52,5 milionu korun. První dekáda byla čistým bojem o přežití. Zpočátku, hlavně v zimě, se mi stávalo, že
jsem se nad ránem probudil a nevěděl jsem, jestli někdo přijede pro pivo. Na druhou stranu jsme na velké obavy ani neměli čas. Bylo tolik práce a starostí, zároveň chodil nápad za nápadem, že jsme byli zaměstnaní úplně jinými věcmi než strachem. Byl to boj, riziko, ale také doba úžasné svobody a moře nápadů.
Jakou jste měli od počátku vizi?
Od počátku nám bylo jasné, že chceme vařit pivo nejvyšší možné kvality a že tu chceme mít dobrou atmosféru, dobré vztahy. Nikdy jsem to neměl napsané jako marketingový plán, takhle jsme to
s parťáky cítili. Jsem rád, že jsme na naše pocity dali a za svým cílem si šli. Uplynulých třiatřicet let nám dalo za pravdu. Mohli bychom se hnát za maximální produkcí a nekonečným růstem, třeba i za cenu nějakých kompromisů, ale shodli jsme se, že to není cesta, kterou bychom chtěli jít.
Vlastní cestou – tak zní slogan podniku. Covyjadřuje? Lze za tím hledat snahu dělat věci po svém a jinak než jiné pivovary?
Jak v řízení pivovaru, tak třeba v komunikaci a v reklamě, se nám vždycky nejvíc vyplatilo jít směrem, kterým nás vedla intuice. Když jsme měli něco na srdci, nebo jsme se prostě chtěli k něčemu vyjádřit, tak jsme to udělali. Naším cílem není jít vlastní cestou za každou cenu. Prostě po ní jdeme…
Vaše aktivity přesahují„dvůr pivovaru“. Prosadil jste třeba odstupňovanou spotřební daň pro pivovary podle velikosti jejich produkce, což odstartovalo jejich obrovský rozmach, v České republice je dnes asi pět stovek minipivovarů. V čem dalším se angažujete?
Pozornost teď věnujeme třeba našemu Nadačnímu fondu pomoci Bernard, který jsme založili se společníkem Josefem Vávrou, který je také vrchním sládkem a generálním ředitelem pivovaru. Kromě pomoci lidem v těžké životní situaci jsme rozšířili působení také na podporu talentů. Je jedno, jestli to jsou nadějní hudebníci, sportovci nebo třeba matematici. Působíme v Humpolci a nejbližším okolí.
Nelze si nepovšimnout takzvaných Bernardových inovací, které se již staly součástí pivovarnického oboru. O jaké inovace jde?
Možná máte na mysli třeba lahve s patentním uzávěrem. Ty lahve jsou krásné, dnes už jsou i symbolem našeho pivovaru, ale když jsme je uváděli na trh, byla ve mně malá duše. Nebylo to snadné
a stálo to hromadu peněz. Nicméně jsme je pustili na předvánoční trh a náš výrobce lahví pak nestíhal dodávat další. Lidi si to kupovali a kupují nejen kvůli dobrému pivu, ale i jako pěkné dárky. Byli jsme také první, kdo přišel na trh s nealkoholickým pivem s ovocnou příchutí. Tehdy jsme zvolili švestkovou příchuť a dodnes jsme na ní nemuseli nic změnit, chutná pořád fantasticky. Otevřeli jsme tím na trhu segment, ve kterém je dnes bezpočet značek a nápojů. Jako první jsme uvedli na trh i polotmavé nealkoholické pivo. Nedávno jsme přidali grepové nealko, to je osvěživě hořké a voňavé pivo.
V Humpolci dokonce vzniklo návštěvnické centrum…
Od počátku jsem cítil, že náš vztah se zákazníky nekončí tím, že si koupí pivo, ale že má přesah. Toužil jsem po místě, kde si budeme blízko. Centrum je výchozím místem prohlídek pivovaru, ale
je také místem pro setkávání, pořádáme tu besedy, koncerty, firmy si u nás dělají teambuildingy, prezentace, bývají u nás firemní i soukromé večírky, oslavy a svatby. Některé se dokonce odehrávají na rozhledně, kterou jsme nechali postavit kolem našeho pivovarského komína. Brát se ve výšce nad městem s výhledem daleko do okolí má něco do sebe. V centru máme krásnou hospodu, která se jmenuje Pivnice Na Štokách. Samozřejmě tu čepujeme několik druhů našeho piva, kuchyně pravidelně mění menu podle sezóny. Při prohlídkách se u nás podíváte přímo do
provozu, uvidíte, kde se pivo vaří, kde zraje a na závěr prohlídky ho také ochutnáte. Neměl bych zapomenout na naši pivovarskou expozici s 3D modelem pivovaru a také na velmi povedený film o naší značce, který pro nás natočil Jirka Mádl. Promítáme ho v našem kinosále se skvělým obrazem a zvukem.
V září letošního roku byla otevřena pobočka i ve Zlíně-Loukách. Na co se zde návštěvníci mohou těšit?
Je to naše nejnovější prodejna a moc se povedla. Samozřejmě tu jsou k dostání všechny druhy našeho piva, včetně těch nealkoholických či bezlepkového. K sudovému pivu půjčujeme za symbolickou částku výčepy. Seženete tu také naši pivní pálenku, pralinky, čokoládu se sladem a chmelem, různá dárková balení piva, sklenice, naše značkové oblečení včetně cyklistického a spoustu dalších dárkových předmětů. K tomu všemu přidáváme úsměv
ZNAČKOVÁ PRODEJNA BERNARD
Tř. Tomáše Bati 407, Zlín
Nejlepší kdyby Bernard šel vlastní cestou rovnou za nosem směrem z Humpolce😆
To mu přejí zamindrákovaní, bezvýznamní okopávači kotníků. Jinými slovy je to uznání jeho konání.
Tvl debile a co by jsi tu měl když ne bernarda jinak Humpolec je prdel v které nic není tak bud rad ze tu je a drž tlamu
A co z toho máš ty debile, že je pivovar ve městě?!
Jestli tam nepracuješ, tak vůbec nic. Spíš naopak – vytlučené silnice a náklaďáky na náměstí. A smrad po celém centru.
Nikdo normální mu nic nezávidí, neokopává kotníky, z pivovaru vytvořili opravdu pojem, to uznává i ten největší škarohlíd, i když třeba jeho pivo nemusí. A kecy o odchodu jsou jen výkřiky do tmy.
A jen takovou informaci na konec. Z prvních třech privatizovaných pivovarů v tehdejším ČSFR už vaří právě jen náš humpolecký. Bernard byl třetím z oněch pivovarů. Jeden byl na Slovensku, druhý koupil kmotr Mrázek v Českém Krumlově. Oba zavřené.