Otázka je značně banální. Není nic jednoduššího než odpovědět velký.
V případě České republiky nelze bohužel tak jednoznačně reagovat. Možná že je tento vliv neznatelný, v lepším případě malý, rozhodně však ne tak silný jako v případě USA.
V České republice zatím nejsme v pozici, abychom mohli naši odpověď, ať je jakákoli, opřít o dlouhodobě a systematicky vedené sledování vhodně volených veličin, které by nás opravňovalo k takovému či onakému závěru. Naše statistická a analytická fronta nám v tomto ohledu dluží mnoho. V jiné situaci jsou USA. Tam se již mnoho let hemží nejrůznějšími rozbory a šetřeními zabývajícími se internetem. Někdy sice přinášely diskusní nebo dokonce rozporuplné výsledky, ale další vývoj obvykle takové závěry upřesnil a usměrnil.
V této souvislosti jsou velmi zajímavé aktivity soustředěné kolem Pew Internet & American Life Project. Jde o originální výzkum akademické kvality zkoumající vliv internetu na život v USA. Na rodiny a jejich děti, na nejrůznější komunity, na práci, školství a zdravotnictví, na veřejný a politický život. Projekt si klade ambiciosní cíl stát se svými výsledky autoritativním informačním zdrojem v uvedeném směru.
Od roku 2000, kdy byl projekt zahájen, analyzoval ročně patnáct až dvacet nejrůznějších témat. Výsledky těchto aktivit uzavíral zprávami přístupnými zpravidla bez jakýchkoli překážek on-line. Důraz kladl na individuální i skupinové chování internetových uživatelů. Během několika let své existence připravil zajímavý pohled do této oblasti života v USA. Snad nebudeme daleko od pravdy, když budeme předpokládat, že podobnou cestu, kterou absolvovaly a absolvují v současné době USA, za nějakou dobu projdeme, byť s určitou modifikací, i my. Pohled na současný internetový stav v Americe se tak stává i pohledem do podobné internetové budoucnosti České republiky. Zda půjde o budoucnost blízkou či vzdálenou, závisí jenom na nás, zejména na vytváření podmínek umožňujících, aby se český internet mohl rozvíjet správným směrem.
Snad nebude na škodu připomenout, že analýzy projektu vesměs vycházejí z výběrových šetření. Náhodně vybraní účastníci jsou pak dotazováni telefonicky na své názory, na svá stanoviska. V projektu je tedy používána metodika, která by měla eliminovat eventuální jednostranné závěry, vyplývající ze spíše závislých než nezávislých výběrů respondentů.
Jeden z posledních rozborů minulého roku přišel se zjištěním, že drtivá většina (80 %) internetových uživatelů (60 % obyvatel USA) a velká část těch, kteří zatím internet nepoužívají (40 %), je přesvědčena, že v současných nejpreferovanějších zájmových oblastech jako je zpravodajství, zdravotnická péče, obchod a vládní administrativa naleznou na internetu, přesněji řečeno na webu, spolehlivé informace. Velká část internetových uživatelů, pokud potřebuje z těchto oblastí nějaké údaje, hledá je nejdříve tam a teprve potom se eventuálně obrací na další informační zdroje. Jiná je situace, jsou-li potřebné informace o osobách. Pouze třetina Američanů má v tomto směru optimistický názor a uspokojivou zkušenost.
Výpověď, kterou uvedený rozbor o internetu v životě Američana poskytuje, charakterizoval jeden z vedoucích pracovníků projektu asi takto: Internet se stal v USA normou Většina očekává, že klíčové informace naleznou zájemci on-line a ve většině případů je to také pravda. Mnozí se při naléhavě rychlé potřebě spolehlivých informací nejdříve obracejí na internet, teprve potom jinam.
Maně mě napadá, jak by to bylo užitečné a příjemné, kdyby podobné závěry platily již dnes i pro Českou republiku. Kdybych mohl například pohodlně a rychle na internetu nalézt vše, co potřebuji třeba z oblasti působení státních a samosprávných orgánů. Jsem velmi zvědav, zda v rámci informační kampaně ke vstupu do Evropské unie bude nějakým význačným způsobem využit i internet. Dost o tom pochybuji, protože ani knihovní služby nejsme schopni rozumně zmobilizovat. Tak například málo povzbudivou zprávu může čtenář nalézt na serveru BMI. Dovolím si podstatnou část ocitovat:
Smutným bodem je skutečnost, že na rozdíl od loňského roku nenajdou uživatelé přístup k rozsáhlé informační databázi KnowEurope, protože na ni v letošním roce „nezbyly“ finanční prostředky. Ironií osudu je, že občané České republiky budou za částku 140 milionů korun zaplavováni reklamními billboardy, SMSkami a barevnými letáčky, ale k serioznímu informačnímu zdroji nebudou mít přístup. Bázi KnowEurope nabízelo v loňském roce 260 knihoven a bylo v ní uskutečněno 12 600 vyhledávání.
E-mail, právo a ti druzí
Nedávno u nás proběhla diskuse, zda může zaměstnavatel svému pracovníku číst elektronickou poštu. Objevily se dva názory. Jeden, ten oficiální, tvrdil, že nikoli, druhý, akademický, s ním nesouhlasil. Nevím, jaké legislativní normy pro elektronickou poštu mají v USA, ale možná, že bude čtenáře zajímat, jak je to s emaily zaměstnanců v USA. Této problematice se věnuje jedno z loňských šetření projektu Pew Internet & American Life.
Ukázalo se, že email se stal integrální součástí pracovního prostředí severoamerických zaměstnanců. Jestliže v březnu 2000, kdy projekt začal svá šetření internetu, mělo v práci připojení na internet kolem 30 milionů zaměstnanců, tak v říjnu minulého roku jich již bylo přes 57 milionů. To představuje kolem 62 % všech zaměstnanců. Skoro všichni z nich disponují elektronickou poštou, mají svůj emailový účet. Američtí zaměstnavatelé je v práci vybavili těmito prostředky proto, aby se zlepšil jejich styk s kolegy a se zákazníky a aby v důsledku toho vzrostla produktivita práce.
Z výsledků šetření nikde nevyplynulo, že zaměstnanci používají nadměrně v práci email k soukromým účelům. Ukázalo se, že zaměstnavatelé jsou k soukromým emailům svých zaměstnanců většinou tolerantní. Dávají pragmaticky přednost pozitivním vlivům elektronické pošty před striktním zákazem soukromé elektronické pošty a jeho vynucováním. Výsledky šetření potvrdily, že obavy některých zaměstnavatelů z nadměrného využívání pracovní doby k posílání a přijímání soukromých emailů jsou neodůvodněné. Ve světle těchto výsledků se mi zdají některé naše obavy a starosti ze soukromého emailování v práci malicherné.
Možná, že by nás zajímalo, k jakým konkrétním činnostem je v americkém prostředí email v práci používán. Největší využití má samozřejmě při distribuci dokumentů a zpráv, při domlouvání schůzek a zasílání pozvánek. Dále slouží významně jako komunikační nástroj při upřesňování a vysvětlování pracovních úkolů, případně při řešení personálních záležitostí. Nemůžeme ani opomenout skutečnost, že někdy slouží k takové komunikaci, kterou bychom mohli označit jako „tlachání“ či šíření vtipů a klepů. Tento způsob komunikace by nás neměl překvapit, je běžný i u nás a pravděpodobně v celém světe nejen při používání elektronické pošty, ale i při používání telefonů.
Rodina s dětmi = víra a zdraví
Při seznamování se s výsledky šetření týkajících se vlivu internetu na rodinný život v USA mne velmi zaujalo jedno zjištění. Ukázalo se totiž, že rodiny s dětmi využívají internet významněji než rodiny bez dětí nejen v oblasti zdravotnické a lékařské péče, ale i v oblasti náboženské. Soustředění na prvou oblast není překvapující. Děti jistě přinášejí v rodinách specifické zdravotní problémy a je přirozené, že se hledá pomoc i na internetu. Významnější využití internetu v rodinách s dětmi v náboženské oblasti je nesnadní vysvětlit. Možná, že starost o děti nutí rodiče zajímat se více o věci víry a hledat na internetu pomoc mimo obvyklé náboženské struktury.
Závěrem naší dnešní dílčí exkurze do amerického internetového života připomeňme, že hlavní tón udává nyní rychlostní, širokopásmový internet. Jeho uživatelé začínají tvořit zvláštní skupinu, širokopásmovou elitu. Brzy se s ní asi setkáme po masovějším zavedení například ADSL i u nás. Proto si o ní něco zajímavého povíme příště.
Pro Humpoláka exlusivně – Roman Vošický, Harrisburg, USA
