„Ten dělá to a ten zas tohle,“
zpívá se v snad nejslavnější písničce opěvující činnost lidských rukou směřující
k vydělání nějaké té kačky. No a paní Florence Jacksonová ze Savannah taky dělá
to. Konkrétně tedy práci, jež dostala vznosný název „technička pro equidální
sanitární práce“. Kdo ví, že Equidae je latinské označení pro čeleď koňovití,
možná už pochopil, že paní Jacksonová chodí po ulicích a uklízí koňské koblížky,
které odpadly od prdýlek koníkům zapřaženým do vozů. A ze své práce už má první
konkrétní poznatky. „Když se s tím čeká moc dlouho, tak koblížka vyschne a začne
prášit. Když už je v takovýmhle stavu, tak vám radím – dávejte bacha, odkud
fouká vítr,“ říká zkušeně. 
*
* *
„Ta
práce, matka pokroku a s ní armáda otroků jde hájit svoji čest,“ hlásal další
hit zásadně pracovního charakteru. James Nelson z Kansas City si taky může
připadat jako otrok, vzhledem k tomu, že v internetové dražbě prodal volné místo
na zadní straně své holé hlavy, kde bude následujících pět let nosit vytetované
logo texaské firmy CIHost.com. Za transakci dostal sedm tisíc dolarů, které
„nezbytně nutně potřebuje na realizaci svého vlastního podnikatelského záměru,
který je tak mimořádný, že ho ještě nikdo nikdy nezkusil“. Pokud mu to vyjde,
bude z dalšího otroka otrokář… a práce, matka pokroku, může jít do důchodu.
* * *
„Dělání, dělání, všechny smutky zahání,“ tvrdil
Jan Čenský ve známé české pohádce (a držel při tom fanku tak, že můj strýc –
bývalý zedník by plakal smíchy). Ale ona to nemusí být vždycky pravda –
například to, co udělali v kadeřnickém salónu v St. Louis na hlavě paní Geremie
Hoffové, ji dohnalo nejen k slzám, ale dokonce i připravilo o práci. Bývalá
profesorka University of Missouri teď žaluje kadeřnický salón Elizabeth Arden za
to, že „následkem jejich práce jí začaly padat vlasy a po několika týdnech se na
hlavě vytvořila pleš, která ji donutila odejít do předčasného důchodu“. Na
druhou stranu, má teď na hlavě dost volného místa, aby ho prodala k vytetování
loga nějaké firmy a ani nebude muset plakat, že byla kvůli pleši nucená přestat
pracovat hlavou.
Pro Humpoláka exlusivně – Roman
Vošický, Harrisburg, USA
