Náplní práce Svatavy Hausvaterové z Agentury ochrany přírody a krajiny je psaní posudků o památné a vzácné stromy. Stará se o ně už třicet let. Při nedávné revizi těchto stromů v kraji Vysočina všechny objela. „Padly na to víkendy, trvalo to asi měsíc. Při cestách do terénu se snažím věnovat každému stromu, zastavit u něj, podívat se, jestli je v pořádku, projíždět obce, na jejichž katastru takové stromy stojí,“ usmívá se.
Svatava Hausvaterová, dendroložkaFoto: Milan Kopecký
Nejde jen o stromy, ale také o skupiny stromů nebo aleje, celkem je jich přibližně pět set.
Kolik jich zachránila? „Podílím se na vyhlašování památných stromů a následné péči o ně. Snažila jsem se přesvědčováním i posudkovou činností a také získáváním peněz na jejich ošetřování, takže myslím, že jich bylo dost,“ vysvětluje Svatava Hausvaterová. Jejím prvním stromem byla lípa v Chotěboři. Při vzpomínce na ni se opět usmívá: „Tou otázkou na první strom jste mě navnadila, že se tam zajedu podívat, jestli ještě stojí.“
Když onemocní strom tak, že se musí pokácet, je to bolestné
„Vystudovala jsem genetiku, ale počínaje praxí jsem zjistila, že vědecká práce mě nenaplňuje a přestoupila jsem do okresního vlastivědného muzea, kde bylo oddělení ochrany přírody a hned jsem přišla k práci se stromy – povolování, kácení, psaní posudků,“ vzpomíná host dobrého dopoledne.
Musí mít znalosti z dendrologie, aby kontrolované stromy mohla posoudit. „Nejsou to jen názvy stromů, ale i to, jaké mají fyziologické schopnosti. Nemoc u stromu poznáte díky tomu, že začíná chřadnout i díky různým dalším příznakům – dutina, přísušky, přítomnost dřevokazných hub a škůdců. Někdy se strom na jaře zazelená, ale za měsíc náhle uschne, a to je velice bolestné,“ vypráví Svatava Hausvaterová.
K psaní posudků je potřeba také znát legislativu – jednak zákon o ochraně přírody, ale také zákon o pozemních komunikacích. Strom má ošetřovat vždy jen akreditovaný arborista, sám s pilou by ani majitel pozemku, na němž strom stojí, zachraňovat neměl.
Ještě nedávno jsem lezla na stromy
Na stromy lezla Svatava Hausvaterová vždycky. „V poslední době už je to jenom takové to účelové lezení, třeba když je potřeba posbírat třešně. Teď bych se z koruny spíš rozhlídla. Vlastně jsem v koruně stromu byla nedávno,“ vzpomíná. „Na sedmadvacetimetrové plošině jsme v Jiřicích u Humpolce, kde jsme zjišťovali defekty přímo v koruně stromu. Jsou to nádherné pocity, když jste spjati s tím stromem, ne jen u paty stromu.“ Nyní je při posuzování zdravotního stavu stromů spíše dole, ale arboristé jsou prý slušní. „Když jsou v koruně a já k tomu stromu přijdou, tak slaní a mluví se mnou ve výši očí.“
Nejkrásnější je lípa
Ze Svatavy Hausvaterové je znát láska ke všem stromům, mezi její nejoblíbenější ale patří lípa. „V srdci mám zakotvenou lípu, strom svobody. I mezi našimi památnými a významnými stromy je nejvíce lip. Ať už jsou to historické stromy, rodové stromy, stromy u sakrálních staveb, kostelů, kapliček, jsou úžasné a nádherné,“ říká. „V Jiřicích má lípa velkou dutinu, kde se schová několik lidí, dalším unikátem je lípa v Práskolesích. Přesto že je napadená dřevokaznou houbou a škůdci, je vitální a chce tady je ještě být, proto se ji snažíme zachránit.“ Nejstarší strom je tis červený ve Vilémovicích.
V posledních letech se hodně stromů daří zachránit díky penězům z Evropské Unie. Existuje navíc podmínka, že za každý vykácený strom se musí vysadit nový. Totéž platí i pro aleje, proto se podél silnic v našem kraji objevuje i mnoho nových alejí z mladých stromků.
