Komedie Marečku, podejte mi pero!, která měla premiéru 1. července 1976, patří dodnes mezi nejoblíbenější české snímky. Film, který podle scénáře dvojice Zdeněk Svěrák – Ladislav Smoljak natočil režisér Oldřich Lipský, navázal na oblíbené prvorepublikové studentské komedie, možná i proto získal takovou popularitu.
Před kamerou se v něm sešla také řada skvělých herců v čele Jiřím Sovákem a jeho synem Jiřím Schmitzerem, kteří si zahráli otce a syna Kroupovy.
V českých kinech na „Marečka“ od premiéry na tehdejším letním Filmovém festivalu pracujících přišlo přes dva miliony lidí – více diváků přilákaly v roce 1976 do biografů jen Spielbergovy Čelisti a komedie Jestli se rozzlobíme, budeme zlí s Budem Spencerem a Terencem Hillem. Z filmu, který láká diváky i během četných televizních repríz, pocházejí dodnes používaná rčení. Třeba „Ze své zahrádky, pár švestiček, jestli se neurazíte“ nebo „Nepotěšil jste mne, ani já vás nepotěším“.
Do obecného povědomí vstoupila také postava snaživého Hujera, jednoho ze studentů večerní průmyslovky, kolem kterých se děj filmu točí. Jeho jméno se dokonce stalo v češtině synonymem pro podlézavého člověka. Legendární postavou se stal i Hliník, který se ještě před začátkem školního roku odstěhoval do Humpolce a ve filmu se vlastně vůbec neobjevil – zato v Humpolci se dočkal pomníku. Ne všem lidem se ovšem snímek líbí, třeba exprezident Václav Klaus ho označil za „děsivě, děsivě špatný film“.
No jo m.j. filmový kritik Venda Klausů … Mareček pera podává a Klaus je krade.
To mi přimělo jednu legendární historku z jeho dětsví, kdy přijde do obchodu a chce puzzle.
Prodavač mu nabízí 500 dílné, Vašík na to, néé to je stašně lehkéééé.
Mám tady 2000 dílků na to prodavač. Vašík nééé to je taky strašněěě lehkééé.
A co 10000 ? Nabízí prodavač. Také nééé ječí Venda.
Prodavač vytáhne z podpultu sáček a povídá. Tak víš co chlapče, tady máš pytel stouhanky a slož si rohlík.