Ze dne na den, po 11. září, se lidé před TV obrazovkami začali bytostně zajímat o terorismus, ne jen, jako dosud, při večerních TV zprávách.
A sešel se týden s týdnem a chemické a biologické zbraně se vyšplhaly mezi mediální hvězdy první velikosti a dělí se o slávu se zprávami o trestné výpravě proti Talibanu.
Došlo k náhlému probuzení? Jen pro nejširší veřejnost. Ve skutečnosti v bezpečnostní oblasti nedošlo 11. září k žádnému velkému přelomu. Událost tohoto typu byla očekávána. Pouze se dnes veřejně hovoří o tom, o čem se předtím nehovořilo, neboť byl před 11. zářím příkaz doby: neznepokojuj občany, vždyť se (ještě) nic neděje!
Svět mírové iluze
Svět řádného občana čtoucího noviny byl do 11. září na tom stejně jako svět řádného občana koncem třicátých let: dočetl se něco optimistického a konejšivého a spoustu drbů. A přitom v kuloárech tisíce nepochybovaly o válce. Ale až do roku 1939 byla válka tabu. V prosinci 1938, tedy tři měsíce po Mnichovu, Lloydova společnost v Londýně tipovala 32:1, že válka v roce 1939 nevypukne. Dne 7. srpna 1939 londýnský Daily Express uveřejnil výsledek průzkumu mezi svými evropskými korespondenty. Deset ze dvanácti soudilo, že ,,letos válka nebude“. O tři týdny později německé tanky (a následně sovětské) navštívily Polsko a zahájily tak druhou světovou válku. Píše se rok 2001. Pro tisíce lidí nebyl letecký teror šokem ani překvapením. Pouze evidovali, že již k tomu došlo. Letecký potenciál je teroristům volně přístupný od sedmdesátých, resp. osmdesátých let, kdy letecká doprava již byla naprosto tuctovou záležitostí a fenomén všednosti (dnes již až nevšední přehlcenosti) se stal teroristickým potenciálem.
Nebudou překvapeni ani pokud dojde k biologickému úderu a mrtvých nebudou jen tisíce. Tito lidé se již léta ptají kdy a kde k tomu dojde, zatím co veřejnost nebyla do 11. září připravena žít ve světě nebezpečné reality. Ta byla zamlžena politicko – mediální konstrukcí mírových aktivit, které fungovaly jen několik let po roce 1990 a iluzí moudrosti globální komunikace. Nebylo možné, aby někdo veřejně prohlásil: vážení, prosím připravte se na velké oběti, je třeba mít v maximální pohotovosti protivzdušnou obranu a pobřežní stráž a mít aktivní systém civilní ochrany, schopný rychle a pružně reagovat na různé typy nebezpečí. Musíme přehodnotit i migrační politiku. Bohužel, začala již ve skrytu etnicko – náboženská válka nízké intenzity a musíme se proto připravit na všechno Takto veřejně varující – křičící politik či odborník by byl mediálně a politicky upálen.
Aby strach vydržel
Svět nepřekvapených proroků se připravuje dlouhodobě na tyto konfrontace, a přímo počítá s tím, že již z pohledu budoucích zhruba patnácti let můžeme tušit další globální konflikt obdobného typu jakým byla druhá světová válka. Opatření, která lze nazvat velmi obecně přípravou na válku, může bezpečnostní management díky teroristům postupně zavádět (či spíše zviditelnit) s menším odporem tzv. pacifistů teprve teď, od druhé poloviny září. A potichu, aby je nikdo neslyšel, si bezpečnostní skeptikové říkají: jen aby lidem strach vydržel dostatečně dlouho, abychom mohli nutná opatření udržet při životě ve viditelné, oficiální formě.
Bioteroristická mediální hvězda
Ale vraťme se o deset let zpět. V období tzv. studené války byly středem mezinárodní pozornosti především zbraně hromadného ničení. Studená válka skončila a lidé si oddechli: nehrozí nebezpečí jaderné války. Zbraně hromadného ničení (ZHN) jako kategorie však žijí dál svým životem a stále představují nebezpečí. Příkladem, že ve vojenské literatuře se o tomto nebezpečí hovoří otevřeně, je příklad, který podrobně uvedu:
V roce 1998 vyšel u nás ve Vojenských rozhledech separát zajímavého článku: Ředitel Institutu pro výzkum války a míru při Kolumbijské univerzitě (USA) profesor Richard K. Betts napsal článek Nová hrozba hromadného zničení, uveřejněný v americkém časopise Foreign Affairs January/February 1998. Pan profesor uvádí, že mezi odborníky nejsou nová nebezpečí ignorována. Programy proti šíření jaderných zbraní (counterproliferation) se staly v Pentagonu a mezi zpravodajci všední, každodenní činností. Nicméně změny nebyly většinou na veřejnosti zaregistrovány, což z druhé strany limituje ochotu politiků příslušné programy podporovat. I armáda věnuje pozornost spíše ZHN, které ohrožují americké ozbrojené síly v zahraničí, než těm ZHN, které by mohly zabít miliony civilistů uvnitř samotných Spojených států.
Stále více se stávají zbraní slabých, tj. států či aliancí, které jsou vojensky nanejvýš druhé kategorie. I důležitost jednotlivých typů ZHN se posunula. Největší zájem je o biologické zbraně; jaderné zbraně jsou na druhém místě, a až daleko za nimi jsou chemické zbraně. Některé z metod, které by mohly vyřešit současné ohrožení ZHN novými způsoby, nemusí být na veřejnosti populární. Jde o program civilní obrany – je odmítán a zesměšňován. Některá z nejefektivnějších opatření zabránění útokům uvnitř Spojených států mohou ohrozit tradiční občanské svobody.
Snížení nebezpečí útoku ZHN uvnitř USA by mohlo mít i důsledky pro zahraniční politiku. Mohlo by vyžadovat stažení se z některých konfliktních oblastí. Americká aktivita, která je hlavní zárukou současné mezinárodní stability, se tak paradoxně stává primárním zdrojem americké zranitelnosti. Jako jediný stát, který dnes působí jako pacifikační síla mimo své vlastní území, se Spojené státy stávají cílem pro ty, jejichž mocenské aspirace jsou mařeny vojenským potenciálem Spojených států. Pro potenciální protivníky je nemožné, aby se postavili proti Spojeným státům v konvenčním boji, pro menší skupiny jakými jsou např. teroristé, je to zcela vyloučené. Budou-li mít Spojené státy štěstí, budou tyto skupiny užívat jen klasické výbušniny. Zatím jen málo teroristických skupin projevilo zájem o ZHN. Bombové útoky či braní rukojmí ohrožuje jen několik set životů. Doufejme, že se tak děje jen na základě nějakých nám neznámých motivů, a ne jen z důvodu, že těmto skupinám chybí patřičné kapacity pro ZHN
, vzdychal pan profesor.
Zářijový paradox
Jeví se mi poněkud nefér mediální pláč, ve kterém se vzdychá nad tím, že Bushovy stíhačky neodstartovali včas, či v českém vydání, že nikdo se nestaral moc o to, že existují nějaké kryty CO, systém civilní ochrany apod.
Nejedná se přímo o selhání státního aparátu ani v USA ani v ČR. Jedná se o důsledek tzv. celospolečenské objednávky: nic se nemůže stát, vždyť je klid. Nestrašme lidi civilní ochranou a ostrými bezpečnostními opatřeními!!! Před 11. zářím by si nikdo v USA nezdůvodnil ostrou pohotovost stíhaček v režimu jen o vous nižším než v době studené války, aby kdekoli na území USA mohly do pěti minut dostihnout a sestřelit podivný letoun
Až za půl roku opadne aktuální celospolečenský (až hysterický) strach z teroristických útoků, budou mít pesimisté, resp. realisté, k dispozici i nadále oficiální uši a oči, které budou jejich návrhy přijímat s vážností. Aby se tak stalo, muselo se změnit psychologické klima. Neznamená to však nic jiného, než že nebezpečí útoku zbraněmi hromadného ničení se nezmenší, bude ale možné obyvatelstvo v rámci civilní ochrany na možné důsledky alespoň částečně připravit.
Trochu věštění
Američtí vojenští plánovači se v posledních letech zajímali především, jak zabránit potenciálním protivníkům použít ZHN, jako „asymetrický“ prostředek proti konvenční síle USA, jak chránit americké pozemní a námořní síly v zahraničí před útoky za použití ZHN. Pan profesor k tomu věštecky dodává: Takový postoj je správný, ale odvrací pozornost od hlavního nebezpečí. Nejde o to, že by potenciální protivníci mohli použít jaderné či chemické zbraně proti americkým obrněným jednotkám či lodím. Jde o to, že by se mohli pokusit potrestat Spojené státy zasažením amerických měst
Pan profesor nebyl jasnozřivý genius. Byl to jen střízlivě uvažující člověk (podobně jako tisíce jiných) v oblasti perspektiv lidského vraždění. Dnes je otázkou, zda technicky bude pro teroristy přijatelnější použít chemické nebo biologické zbraně. Biologické zbraně jsou v současnosti ekonomičtější: mají větší účinek a zaberou méně prostoru při přepravě a při operačním použití. Budou biologické a chemické zbraně použity? Možná ano, možná k takovému útoku v nejbližších deseti letech vůbec nedojde. Záleží na kvalitách teroristického managementu a jaká bude společenská objednávka.
Jaderné zbraně? Teroristické skupiny si pravděpodobně jaderné zbraně nezvolí. Vyžadují velké investice, rozsáhlou infrastrukturu. Taktické jaderné zbraně budou pravděpodobně použity legálními vládami až po roce 2010, resp. kolem roku 2015, v rámci nástupu regionálních mocností a ohraničování jejich moci.
Z bláta do louže?
Vraťme se k panu profesorovi a citujme ze separátu jeho článku: V rámci Pentagonu se zájem o biologické zbraně v posledních letech zvýšil, ale jinde, mezi veřejností, bohužel, takový zájem není. To je z jedné strany dobré, protože velká publicita by jen dodávala možným protivníkům informace. Ale na druhé straně je to špatné, protože to nepomáhá úsilí zavést nutná opatření – např. na poli civilní obrany – která by mohla částečně otupit jaderný, chemický či biologický útok.
Jsme o čtyři roky dál. Karta se obrátila, aneb z bláta do louže. Veřejných technických a technologických informací je k bio/chemoteroru dostatek, diskuse o biologickém teroru je přivádí na nejefektivnější cesty, neboť i v obecných informacích může být skryt nevědomky hledaný signál o směru, kterým se management teroru má vydat, aby přetrumfnul kolegy z 11. září. Může se stát cokoli hrůzného, ale také dlouhou dobu nic…
V každém případě se zlepšuje pozice při přípravě bezpečnostního managementu tzv. liberálně – křesťanských zemí atlantského společenství na třetí světovou válku, čili na přerozdělování moci…
