Postřehy z Pražského koncertu legendárních The Residents i s fotkami.
Už při příchodu k Akropoli jsme si všimli tmavého autobusu s německou značkou s černými skly, u kterého se skupinka návštěvníků dohadovala, zda patří k Residentům nebo je to jen kamufláž. The Residents totiž už asi 30 let búspěšně tají svoji identitu. Prakticky nikdo neví o koho jde (neznámá jsou jak jména, věk, tak i podoba). Skupina nikdy neposkytla jediný rozhovor, přesto se díky své novátorské hudbě, multimediálním projektům i divadelním představením stala legendou. Jediný prokazatelný údaj o skupině je jejich počet- 4.
Jejich nejznámější masky jsou obří oční bulvy s cilindrem nasazené na hlavách. Pořadatelé pražského koncertu dokonce zbudovali těsně před začátkem tajný vchod pro nepozorovaný příchod i odchod Residentů.
Tentokrát přijeli do Prahy představit svůj zatím audioprojekt Devils Dance Alone, kde nevystupovali ve svých obvyklých bulvách, ale ve zvláštních maskáčových oblecích a ďábelských maskách. Podobně oděná zde vystupovala i hostující zpěvačka, která k dost šílené hudbě přispěla kontrastem vyvolávajícím jemné mrazení po těle.
Mnoho lidí se zabývá myšlenkou proč to tajemno (obchodní tah, nebo snad se jedná o známé osoby v šoubyznisu?) Myslím, že v tom to není. Pokud si přečtete nebo poslechnete texty, možná to napoví. Residenti se totiž dost intenzivně zabývají existenciálními tématy, boláky tohoto světa (pozor, nejde o nějaké politické blábolení) a je možné, že proto nestojí o velkou publicitu, kde by museli vysvětlovat proč atd.
Jejich koncert byl pro mě asi dosud nejsilnějším zážitkem toho druhu. Párkrát jsem se přistihl s otevřenou pusou. Po skončení produkce následoval asi patnáctiminutový potlesk, jenž si vynutil přídavek, ve kterém se představili ve společném tanci i ostatní tři členové souboru. Ti byli celou dobu skromě schováni vedle scény.
Karel Kratochvíl
fotky jsem si vypůjčil z www.rock-jazz.cz
