Dnes zavzpomínáme na naší dovolenou v roce 2023. To jsme vyrazili na okružní cestu přes Německo do Lichtenštejnska, kde jsme se chvíli zdrželi, nakoukli do sousedního Švýcarska a pak přes Rakousko se zastávkami zpět. Nad těmito státy Češi na dovolenou často ohrnují nos. Není to pro ně dost exotické. A dost levné. Ale je překvapivé co tyto země dokážou nabídnout. My byli stále v úžasu a nadšení. A doufáme, že se sem zase rychle vrátíme.
Toto byla naše první dovolená, kdy jsme poprvé za celou dovolenou nespali ve stanu, a využívali luxusu hotelového a AirBnB bydlení. 😉 A vyhnuli jsme se tentokrát i pochodování s 30 kilovým báglem na zádech. Pojali jsme to tak trochu na mastňáky – takový větší auto gastro výlet. A byla to moc příjemná dovolená.
Naší cestu jsme zahájili jízdou po německé romantické cestě. Romantická cesta v Německu (Romantische Strasse) spojuje řadu krásných měst a vesnic na jihu Německa. Tato 460 kilometrů dlouhá trasa se vine malebnou krajinou, kolem pohádkových hradů a pěknými historickými městečky. Můžete po cestě udělat tolik zastávek, kolik se vám jen líbí, a nikdy nebudete mít dost úchvatných výšlapů do hor, zelených lesů a architektonických krás. Romantická cesta je dlouhá 460 kilometrů. Rothenburg ob der Tauber pak se svými starými domy a kvetoucími muškáty na oknech dokonale splňuje představy většiny zahraničních návštěvníků o romantickém Německu. Rothenburg je nejznámějším městem této trasy. Důvodem je, že splňuje představu cizinců o středověkém a romantickém Německu minulosti.
Bydleli jsme přímo v centru v krásném historickém hotelu Klosterstüble. Krásný hotel v centru města. Velmi pěkná stará budova. Zdejší pokoje (alespoň ten náš) byl velmi rustikální a okouzlující. Podlahy zde vrzaly jako někde na zámku. Konečně něco s charakterem a ne sterilními místnostmi, jak je to dnes běžné. Berou i domácí mazlíčky. Jídlo v hotelové restauraci luxusní a večeře zde na terase byl okouzlující zážitek.
Lustenau je rakouské město v okrese Dornbirn ve spolkové zemi Vorarlbersko. Nedaleko se nachází Bodensee (Bodamské jezero). Je to druhé největší jezero v Alpách a leží na pomezí tří států – Rakouska, Německa a Švýcarska. Zároveň se jedná o největší jezero Rakouska i Německa. Jezero můžete najít také pod názvy Lake Constance a Obersee. Na Bodensee si užije dovolenou úplně každý. Je zde nespočet možností vyžití. Projížďky na kole, turistika po Alpách, vyjížďky lodí, jachting a další vodní sporty. Jedním z unikátních zážitků je rozhodně vyhlídkový let vzducholodí.
Tentokrát jsme se ubytovali v hotelové řetězci Holiday Inn Express Lustenau. Pěkný moderní hotel určený pro krátkodobé pobyty, např. tranzit, služební cesty apod. Vzhledem k tomu nás velmi překvapila čistota a pořádek na pokoji. Pokoj byl prostorný, koupelna naprosto v pořádku. Byli jsme potěšeni pohodlnými matracemi na postelích. Spalo se nám zde velmi dobře a matrace zde odpovídají standardům pětihvězdičkového hotelu. To bylo velké plus. Mrzelo nás, že jejich restaurace byla večer zavřená (ruhetag) a večeři jsme museli hledat jinde. Celkově však příjemný pobyt v tomto stylu hotelu. Na jednodenní rychlý pobyt můžeme vřele doporučit.
Feldkirch je nejzápadnější obcí Rakouska. Je to okresní město a leží ne samotné hranici s Lichtenšnajskem. Je to velice hezké město. Mají zde hezký wildpark, což je park z divokou zvěří. K vidění jsou tedy např. kamzíci, jeleni, divoká prasata, tetřev, ale také mýval, zajíc bělák, nebo i vlk a rys. Parkoviště je kousek před wildparkem (pozor, příjezd je do prudkého kopce). Ve wildparku je i menší bistro s dražšími pokrmy. Vhodný pro rodiny s dětmi. Povolen je i vstup se psi. Vstupné dobrovolné.
My jsme zde bydleli v Livingreen Residences aparments. Naprosto fantastické ubytování!!! Moderní, čisté, dobře vybavené apartmány. Parkování v podzemních garážích. Absolutně bezproblémové samoodbavení. Možnost vyprat prádlo v prádelně. Můžete zde bydlet s domácí mazlíčky. Krásná veranda s přístupem do trávy. Vše bylo perfektní a naprosto nad naše očekávání. Litovali jsme jen toho, že jsme nemohli zůstat déle. Za tu cenu neuvěřitelně luxusní. Já i moje žena jsme si to tu zamilovali, stejně jako náš pes. Kdykoli bychom se znovu ocitli v širším okolí, byla by to pro nás jasná volba.
Malbun je nádherná vesnice a jediné zimní sportovní středisko v Lichtenštejnsku. Nachází se v jihovýchodní části země 15 km od hlavního města Vaduz a je exklávou obce Triesenberg. Protéká jí potok Malbunbach. Malbun leží pod horou Augstenberg a má nadmořskou výšku 1600 metrů. Je populárním střediskem rodinné zimní rekreace se 23 km sjezdovek. V roce 1950 byla v Malbunu postavena Mírová kaple jako poděkování za to, že Lichtenštejnsko bylo za druhé světové války ušetřeno bojů. Kolem Malbunu vede nádherná horská panoramatická okružní stezka. A také houpačky. Houpat se na houpačce uprostřed nádherných horských velikánů, mezi pískajícími svišti, je opravdu nevšední zážitek.
Zámek Gutenberg (německy Burg Gutenberg) je zámek ve městě Balzers, Lichtenštejnsko, v centru obce Balzers, nejjižnější obce v zemi. Gutenberg je jedním z pěti hradů knížectví a jedním ze dvou, které se zachovaly v neporušeném stavu až do současnosti. Zámek Gutenberg na rozdíl od hradu Vaduz neslouží jako sídlo knížecího rodu Lichtenštejnů a je přístupný široké veřejnosti jako muzeum. Hrad leží na 70 metrů vysoké volně stojící skále poblíž centra Balzers a je přístupný přes ulici a silnici známou jako Burgweg. Je obklopený vinicemi, a je z něj krásný výhled do okolí.
„Alte Rheinbrücke“ je krytý dřevěný most spojující obce Vaduz a Sevelen. A Lichtenštejnsko a Švýcarsko. Měří 135 metrů a byl dokončen v roce 1901 a dnes je jediným zbývajícím dřevěným mostem přes Rýn. Další dřevěný most byl ve skutečnosti postaven na stejném místě o 30 let dříve. Ten však vyžadoval přestavbu kvůli škodám způsobeným zvednutím mostu při dvou různých příležitostech, když probíhaly práce na přesměrování Rýna. Po protržení přehrady v Schaanu v roce 1927 byl most znovu zvýšen. Most, který má dřevěnou střechu, prošel v letech 2009 až 2010 rekonstrukcí. Po mostě je zákaz vjezdu motorových vozidel, a proto je oblíbený zejména u cyklistů.
Steg – Silum – Gaflei. Pohodová okružní túra ze Stegu do Silum nabízí turistům odpočinek v klidném lese, nádherné květinové louky a nádherné výhledy na obě strany horského hřebene. Nenáročná okružní túra začíná u idylického jezera Gängle ve Stegu. Po lesní cestě vede nejprve mírně do kopce na farmu Alp Sücka ve výšce 1400 metrů nad mořem. Po občerstvení cesta pokračuje po asfaltové cestě ke starému tunelu. Cesta prochází tunelem a turisté se dostanou na západní stranu hřebene. Krátce za tunelem se cesta stáčí vpravo do úzké horské stezky a vede lesem k Alpelti Hay Barns 1440 metrů nad mořem. Atraktivní, zvětralé stodoly a květnaté louky uprostřed malého vysokohorského vřesoviště dělají z tohoto úseku mimořádný zážitek. Do malé osady horských chat v Silumu, 1469 metrů nad mořem, se dostanete pak za chviličku. Je to ideální místo k odpočinku, protože jste asi v polovině trasy. Cesta pokračuje mírným stoupání až na hřeben. Po příchodu na hřeben se turistům naskytne nádherný výhled na údolí Rýna a švýcarské hory na západě a nádherné Lichtenštejnské hory na východě. Úzká horská cesta pak vede lesem a mírně klesá kolem starého tunelu a horského hostince Sücka zpět k výchozímu bodu u jezera Gängle ve Stegu. Gaflei je pak obec Lichtenštejnska, která se nachází v Triesenbergu, nejvýše položené a největší obci (podle oblasti). Nachází se přibližně 1500 m nad mořem. Gaflei se vyvinul z osad Walserů ve středověku.
Z Ruggellu do Schellenbergu. Poněkud delší a náročnější (obzvlášť za teplého počasí) okružní túra z centru Rugellu na zříceninu hradu Shellenberg a zpět. Nejdříve se projdete podél Rýna, pak místními poli s úžasným turistickým hraničním přechodem, jako z pohádky Tři veteráni, aby jste pak prudce lesem vystoupali na zříceninu hradu Shellengerg. Odtud se pak vydáte lesem a sestoupáte zpět do Ruggellu. Bylo to opravdu dlouhá procházka na jejímž konci jsme byli již dost uondaní, ale šťastní.
Zámek Werdenberg je zámek v obci Grabs v kantonu St. Gallen ve Švýcarsku. Jedná se o švýcarské dědictví národního významu. Bylo to původní sídlo hrabství Werdenberg ve Svaté říši římské. Opravdu moc pěkné místo se starými krásnými domy, uličkami a jezerem s labutěmi a několik druhů kachen. Zámek je možné si i prohlédnout, na nádvoří je kavárna s posezením venku. Při návštěvě Buchsu vřele doporučuji.
Vaduz je hlavní obec (pozor opravdu obec, Vaduz nemá městská práva) Lichtenštejnska. Leží na pravém břehu Rýna v nadmořské výšce 455 m; má rozlohu 17,3 km² a čítá přibližně 5 700 obyvatel. Symbolem města je Vaduzský zámek postavený na skále nad obcí. Vaduz nemá městská práva, znak mu byl udělen teprve roku 1932. Vaduz je také průmyslovým centrem knížectví, převažuje průmysl textilní a strojírenský. Vzhledem k výhodným daňovým podmínkám v Lichtenštejnsku je také (alespoň formálním) sídlem mnoha zahraničních firem. Centrum města je tvořeno krátkými uličkami, malými náměstíčky a domy postavenými z kamenných a vápencových kvádrů. Skrze historické centrum vede široká pěší zóna, která kopíruje ne příliš vzdálený svah hradního vrchu a podél které se nacházejí nejvýznamnější stavby Vaduzu i celého knížectví. Tato pěší zóna, nazvaná Städtle, plní úlohy jakési „národní třídy“. Velice zajímavá je budova parlamentu. Jen málokterý stát si může dovolit budovu parlamentu celou z plných cihel. Lichtenštejnsko k nim patří. Navíc má jen 25 poslanců. Dvě nové minimalistické budovy pokryté 680 tisíci žlutých cihel zaujaly porotu mezinárodní soutěže Brick Award natolik, že ji ocenila prvním místem.
My jsme nebydleli přímo ve Vaduzu, ale v hotelu Kulm v horské obci Triesenberg nahoře kousek nad Vaduzem v horách. Pěkný, útulný, malý, staromódní hotel uprostřed Trysenbergu. Hotel je přátelský k domácím mazlíčkům, ale domácí zvířata nejsou povolena ve všech pokojích, proto doporučuji, abyste se před pobytem informovali v hotelu a ujistili se, že vědí, že cestujete s domácím mazlíčkem. Pokoj byl průměrný standard, nebyl příliš zvukotěsný, takže je slyšet hluk z chodby. Povyšoval ho ale především jeho balkon s úžasným výhledem na údolí Rýna a téměř celé Lichtenštejnsko a Švýcarsko za hranicemi. Ten balkon byl opravdu skvělý a trávili jsme tam většinu času. 🙂 Velkou výhodou je parkování v garážích pod hotelem. Zklamáním pro nás byla i večeře v hotelové restauraci. Všechno vypadalo luxusně, ale chuť byla velmi průměrná a nudná. Stejně chutné nebo ještě lepší jídlo si mohu dát v každé restauraci nebo bistru u silnice. Navíc ceny zde byly dost vysoké. Byli jsme zde jednou a následující dny jsme raději šli na večeři jinam. Závěrem tedy mohu říci, že se jedná o hotel, který stojí za to navštívit. Na jednu noc. Pokud hledáte dlouhodobější ubytování, doporučuji hledat jinde.
Co ale musíme doporučit je restaurace Kainer , která je kousek pod tímto hotelem. Zastavili jsme se zde na večeři a byl to opravdu luxusní zážitek. Od předkrmů, přes hlavní jídla a dezerty až po nápoje. Všechno bylo luxusní. Parádní lokální kuchyně. Prostě návštěva tohoto podniku pro nás byla velkým gastronomickým zážitkem. Nejlepší jídlo a restaurace za celý náš krátký pobyt v Lichtenštejnsku. Ale vřele doporučujeme udělat si rezervaci, jinak můžete klidně odejít s prázdným žaludkem.
Zřícenina Freudenberg a vodopád Stella. Krásná a stále poměrně dobře zachovalá zřícenina hradu Freudenberg ve Švýcarsku. Výhled odtud je velice pěkný. Nedaleko se nachází ještě vodopád Stella a také pevnůstky lehkého švýcarského opevnění, které je podobné řopíkum z našeho pohraničí.
Německá Alpská cesta – cesta plná horských jezer a krásných výhledů. Jedna z nějstraších německých cest, která je dlouhá 450km a vede od Bodamského jezera k jezeru Königsee přes bavorské Alpy. Cesta plná horských jezer, hradů, zámků, a krásných výhledů je skvělá nejen na cestování autem, ale i na motorce nebo na kole. Přejezd Alp přes sedlo Arlbergpass při cestě z Lichtenštejnska přes Rakousko do Německa.
Jezero s průzračně tyrkysovou vodou, se spoustou malých zátok a ostrůvků, nad kterými se tyčí hora Zugspitze. To je Eibsee, ledovcové jezero nacházející se na jihu Německa. Kolem dokola vede písčitá stezka, která má necelých 7 kilometrů. Cesta kolem Eibsee je považována za jednu z nejhezčích procházek v Bavorsku. Je dostatečně široká, pohodlná i pro cyklisty a vhodná i pro procházku s kočárkem. Začátek stezky je přímo na parkovišti u jezera. Nejhezčí částí okruhu je rozhodně severní strana jezera, která nabízí výhledy na ostrůvky a horu Zugspitze.
Celý okruh kolem jezera se dá zvládnout pohodovou chůzí se zastávkami zhruba za tři hodiny. Doporučuji si ale vyhradit více času, pokud se chcete vykoupat, vyfotit nějaké fotky a občas jít prozkoumat břehy jezera i mimo stezku. To můžu jen doporučit, jelikož hlavní okruh nevede celou dobu po břehu jezera. Když z něj odbočíte, často narazíte na malé pláže zcela pro vás, umožňující výhledy na ostrůvky, které byste ze stezky neměli šanci vidět. Stačí se vydat po některé z mnoha malých cestiček odbočujících z hlavní stezky, které vás zavedou na břeh jezera se skvostným výhledem.
Bohužel jezero je hodně profláklé, a díky snadnému přístupu autem až k němu je zde neskonale plno. Naštěstí je tu skryto spoustu míst, kam se můžete ztratit a vychutnat si toto kouzelné místo sami pro sebe. Přesto doporučuji sem vyrazit hodně brzy ráno, nebo pozdě večer, pokud si místo chcete užít bez davů lidí.
Zde jsme bydleli v Alphotel Ettal. Pěkný hotel v pěkném prostředí v atraktivní oblasti za rozumnou cenu. Hotel je opět přátelský k domácím mazlíčkům. Pokoje jsou velmi pěkné a pohodlné. Dobře odhlučněné. Náš s balkonem s krásným výhledem byl skvělý. K dokonalosti chyběla pouze lednička na pokoji. Nabíjecí stanice pro elektromobily před hotelem na parkovišti. Parkování zde ale může být ošemetné a problematické. Parkovacích míst je málo, rychle se plní a stejně tak i ulice, na které se hotel nachází. Takže můžete skončit parkování docela daleko od hotelu. Bohužel v den naší návštěvy byl v restauraci (opět) ruhetag, takže nemůžeme hodnotit jídlo.
Na večeři jsme se ale prošli do centra, kde jsme ukojili hlad. Papali jsme v Klosterhotel Ettal – Ludwig der Bayer. Parádní echt německý zážitek. Servírky v lidových krojích a naprosto luxusní Tafelspitz s křenovou omáčkou. Mňam, mňam!!!
Při přesunu z Německa do Rakouska na Grossglocknerskou vysokohorskou silnici jsme se zastavili na noc v Alpenhotel Beslhof. Tento hotel je skutečným klenotem mezi ubytováním. Zasazeno do nádherné alpské přírody, téměř na samotě, je to úplný ráj. Dostatečně velké parkoviště přímo u hotelu. Hotel je přátelský k domácím mazlíčkům, mají dokonce oplocený výběh, kde může váš pes volně pobíhat. To se moc často nevidí, takže body navíc. Interiér hotelu je rustikální, ale pokoj byl prostě krásný. Pohodlné postele s pohodlnými matracemi. Naprostým unikátem byl ale balkon s luxusním výhledem na okolní krásnou přírodu. Kdyby postele nebyly tak pohodlné, spal bych na tom balkóně. Velmi spokojeni jsme byli i s večeří v hotelové restauraci. Velmi nám chutnala regionální kuchyně. Moje bavorská pečeně s omáčkou a špekovým knedlíkem byla prostě fantastická. Maso se v ústech úplně rozpadalo a rozplývalo se na jazyku. Nakonec jsme litovali, že jsme zde nemohli zůstat více dní a museli jsme pryč. Kdykoli se ocitneme v této oblasti, zůstali bychom zde znovu.
Grossglocknerská vysokohorská silnice patří k nejúchvatnějším panoramatickým silnicím v Evropě. Všude kolem nádherná divoká příroda. Trasa silnice překonává několik klimatických pásem. Vede voňavými temně zelenými lesy, kolem nádherných rozkvetlých luk a mohutných alpských velikánů až k Výšině císaře Františka Josefa (2571 m). Zde se pak otevírá pohled na ledovec Pasterze, nejdelší ve východních Alpách. Tento prostor je rájem svišťů, kamzíků a dokonce i vzácných kozorožců. Toto velké dílo lidských rukou a unikátní kulturní památník, si na své 48 km dlouhé trase razí cestu přímo do srdce národního parku Vysoké Taury, k nejvyšší hoře Rakouska Grossglockneru, kde se otevírá fascinující svět ledovců.
Je to ráj jak pro motoristy, tak pro milovníky přírody. Za vjezd na silnici se platí mýto. A ne zrovna malé, 40 EUR za den pro osobní automobil. Ale rozhodně to stojí za to, a nebudete litovat. A při sjezdu, pozor na brzdy, nebo přijdete o obložení. 🙂
Zdálo by se, že jsme měli smůlu na počasí. Pršelo a byly mraky a mlha. Ale to vůbec nevadilo. Tohle místo je i za tohoto počasí totiž nádherné. A úplně jiné než když je hezky (což jsme si užili druhý den). Ty hory v těch oblacích a mlze mají totiž osobité nezapomenutelné kouzlo.
Druhý den na této úžasné silnici. Tentokráte se nám počasí umoudřilo a tak jsme ty nádherné hory zase viděli z trochu jinné perspektivy. I ten Grossglockner na nás nakonec úplně vykouknul v celé své kráse. Jízda nejstrmější zubačkou v Evropě byl taky zážitek.
Po přejezdu silnice jsme se ubytovali v Bed&Breakfast Schwaiger. Velmi pěkný venkovský rodinný hotel s restaurací na konci (nebo chcete-li začátku) vysokohorské silnice Grossglockner, který je úplně jiný než všechny hotely v okolí, které jsou většinou pastí na turisty. Docela neuvěřitelný zážitek za tu cenu. To nám vyrazilo dech. Hotel zvenčí moc nevypadá, ale opak je pravdou. Hotel je obklopen krásnou a dramatickou přírodní krajinou Alp. Majitelé a zaměstnanci jsou velmi milí a příjemní lidé. Hotel je přátelský k domácím mazlíčkům. Pokoje jsou plně dostačující a nabízejí vše, co potřebujete. Kdyby byla na pokoji k dispozici lednička, bylo by to skvělé. Pokoje nemají balkon s přímým vchodem, ale celý hotel je obklopen balkony, které jsou přístupné z chodeb. Co nás dostalo, byla fantastická regionální domácí kuchyně. Domácí zvěřinový guláš se Spätzle, který měla moje žena, byl báječný. Potěšil mě řízek s výbornými bramborami a perfektní brusinkovou omáčkou. Vše jsme završili naším „dezertem“ – domácí pálenkou. 🙂 To, že tu dobře vaří, dokazuje i to, že sem jezdí jíst i místní z okolí. Snídaně byla také naprosto perfektní. Bohatý bufet a navíc vám připraví vajíčka tak, jak je máte rádi. Pobyt v tomto hotelu byl skvělý. Panovala domácká a rodinná atmosféra a pohoda. Doporučujeme ho všem.
Mezi Salzburgem a Linzem leží lázeňské městečko Bad Ischl, vklíněné mezi alpské velikány. My se vydali do okrajové části Bad Ischlu zvané Kaltenbach, kde je stanice lanovky Katrin Seilbahn. Lanovka byla zprovozněna v roce 1959 a zajímavostí je, že má několik speciálně vybavených kabinek (potahy na sedadlech, polštářky, závěsy), které si můžete objednat na mimořádné události, např. na svatbu či oslavu narozenin. Tato retrolanovka nás vyveze do sedla mezi vrcholy Katrin a Feuerkögerl. Panoramatický výhled zahrnuje Dachstein, Loser, Schafberg, Gosaukamm, pohoří Totes Gebirge a Höllengebirge a mnohé další „horské zázraky“.
Sít’ cest se rozbíhá od půvabných výšin Feuerkögerlu a Rosenkögerlu ve směru na západ k císařskému vrcholu Katrin a dále přes nádherný Elferkogel. Jednoduchou okružní alpinskou túru začneme stoupáním na vrchol Katrin (1542 m). Od lanovky vede příjemná cesta v kosodřevinovém svahu, chvíli po kamenech, chvíli po dřevem zpevněných schodech. Je to jediné strmější stoupání na této túře. Chaty pod námi se postupně zmenšují a s každým vystoupaným výškovým metrem se nám otevírají lepší a lepší výhledy do krajiny. Po cca 20 minutách uvidíme jako první vysoký vysílač, který vysokohorské panorama trochu kazí. Hned za vysílačem je vrcholový kříž Franz Josephs Kreuz. I když je kovový kříž (v r. 1910 postavený a pojmenovaný na počest císaře Františka Josefa I.) vysoký odhadem 7 metrů, ve srovnání s vysílačem se zdálky zdá jako malý křížek.
Z vrcholu jsou překrásné výhledy na některá jezera Solné komory (např. Wolfgangsee nebo Hallstättersee), na městečko Bad Ischl, na dominantní vrchol oblasti Schafberg a na okolní vrcholy pohoří Salzkammergutberge.
U horní stanice lanovky je chata Katrinalm (1393 m) z dlouholetou tradicí. Zde po túře můžeme najít zázemí a místo pro odpočinek a doplnění energie. Cestou dolů jsme se zastavili ještě na hezké zřícenině Wildenstein.
Na parkovišti si nezapomeňte koupit parkovací kupon a ústřižek s sebou vezměte ke kase na lanovku. Peníze za parkování vám zde budou odečteny z jízdenky.
No a cestou domů jsme se v rakousku ještě na konec ubytovali v hotelu Wirtshausbrennerei Krenn KG, který jsme namátkou vybrali na Booking.com když jsme chtěli ještě jednu noc ztrávit v Rakousku. Úžasný rodinný hotel. Byli jsme zde jen jeden den, což nás mrzelo, že jsme nemohli zůstat déle. Náš pokoj s balkonem byl naprosto luxusní. Velký pokoj, pohodlné postele, vysoké matrace. Balkon byl v tom horkém dni opravdu naprosto úžasný. Na pokoji jsme měli i malou ledničku. Vše krásně uklizené a čisté. Personál hotelu byl velmi ochotný, příjemný a milý. Hotel je vhodný pro domácí mazlíčky, ale pozor, domácí mazlíčci jsou povoleni pouze v některých pokojích. Dalším skvělým zážitkem pro nás byla večeře. Mladý číšník byl velmi milý a ochotný, přinesl nám i vodu pro psa. Vše nám podrobně vysvětlí. A jídlo, wow, to bylo skvělé! Specializují se zde na jídla z křenu (jelikož se tak jmenuje jejich rodina). Vybírali jsme z jejich typických jídel – manželka si dala Krenn’s Krenfleisch – luxusní maso v úžasné křenové omáčce a knedlíky. Neodolal jsem jejich Krenn’s Krenschnitzel s křenem, bramborami a chutney a ten byl taky skvělý. Navíc super čerstvý salát. Pivo Weitra bylo také skvělé. Výborně ošetřené, nejlepší pivo, které jsem pil za 14 dní v Rakousku, Německu, Lichtenštejnsku a Švýcarsku dohromady. Výborná pálenka jako digestiv. Tomuto hotelu nelze absolutně nic vytknout. Můžeme jen doporučit a pokud budeme někdy v okolí, velmi rádi se sem vrátíme.
No a to bylo všechno. Byl to úžasný road trip po čtyřech zemích, který jsme si neuvěřitelně užili. Vynikající gastronomie, která nám osobně moc moc vyhovuje. Ty jejich jídla jsou nám hodně blízká. Perfektní ubytování, německá preciznost, rakouská pohostinnost, prostě paráda. Co ale bylo úplně nejlepší byla příroda a ty hory. Takovou nádheru máme vlastně za rohem a moc tam nejezdíme. Což je obrovská škoda. Mohli by jste tu strávit každou dovolenou po celý svůj život a stále zde bude co objevovat. My se sem určitě vrátíme. A vám můžeme jenom doporučit. Jeďte! Stojí to za to! Bis Bald …..
Na závěr již tradiční fotopelmel:
Koukněte se náš předchozí tip na dovolenou v Rumunsku.
Nebo na článek o naší dovolené ve Slovinsku.
A nebo na typ na dovolenou v Norsku.
