Komu skápla slina a představil si orosený půllitr, tak si nechá zajít chuť. Není to ani cesta do teritoria mystického „plachého a citlivého“ filmového zvířátka snad žijícího kdesi Za trnkovým keřem. Pivoň je vesnice v pohoří Český les.
A předem se omlouvám, opět to není blízko. Výchozím (nebo koncovým) bodem výletu budiž Domažlice. Město s krásným náměstím, Chodským hradem a šikmou věží s rozhledem daleko do kraje. Tady se dá strávit polovina dne, protože následující tip na výlet nezabere více než půlden (autem).
Nezbytná gastronomická vsuvka: hladovějící výletníky odkáži na restauraci „Sokolský dům“ na náměstí. Hezké prostředí a kuchař zná své řemeslo na výbornou. A pokud bude horko, tak zmrzlinárna naproti restauraci také zaslouží Vaši pozornost.
Zastavení první – Starý Herštejn: vyjeďte z Domažlic směrem jihozápadním. Draženov, Újezd, Trhanov, Chodov. Kdo četl Jiráska a dával pozor v hodinách dějepisu, tak ví. Hloubavý výletník by mohl zkusit překročit Jiráskovsko/Nejedlé podání a v internetových pramenech si vyhledat, jak to možná bylo s Janem Kozinou a zlým Lamingenem/Lomikarem.
Další směr je na západ, Vranovské sedlo.
U parkoviště stojí zajímavě zdobený křížek.
Nenápadná lesní cesta naproti parkovišti vede k hradu. Podle rozcestníku, i podle „mapy.cz“ je to kilometr, po hřebeni, bez výrazných klesání a stoupání. Tady uvedu první podivnost – mám už něco nachozeno, svedu odhadnout vzdálenost – a tohle bylo nejdelších 1000m, které jsem v životě ušel. Působilo ta na nás na oba stejně a shodli jsme se později na odhadu 2-2,5km. No, když už mohou být na světě místa, kde se lahev položená na zemi kutálí proti kopci, tak proč by nebylo možné, že tady něco krade každý druhý krok.
Zřícenina na skále poskytuje nádherný výhled do kraje, od našeho výletu byla upravena hradní věž na rozhlednu, takže rozhled by měl být královský. Ostatně, nacházíme se v srdci dříve nepřístupné oblasti, v dobách studené války byl hrad utajenou hláskou protivzdušné obrany státu. Přístřešek pro hlídku byl po 89´ odstraněn, ale drobnosti svědčící o pobytu socialistické, lidově demokratické armády jsou stále patrné. Úkolem hlídky bylo sledovat oblohu nad imperialistickým Bavorskem a kdyby se nepřítel zvedl, zalarmovat MIGy ve vnitrozemí.
Výlet pokračuje k zastavení druhému – Pivoň. Od parkoviště doprava, směr Vranov a ve vsi doleva, nebo pod vsí za rybníkem doleva. Pivoň je vesnice, která je uprostřed ničeho, v oblasti, kde byl po IIWW přetržen život a oblast byla na 40 let nepřístupná. Vesnice není ani hezká, ani ošklivá. Je to druhá podivnost dnešního výletu. Těžko to popsat, musíte to zažít. Není tu k vidění nic, co by hledal turista vyžadující stánky, suvenýry a občerstvení. Z tohoto pohledu je to konec světa, konec civilizace a nekonečná nuda.
Pro ostatní, co jdou světem a koukají kolem sebe: první zmínka o vsi je z roku 1225. V Pivoni je Augustiniánský klášter, tedy spíše ruina a kostel Zvěstování Panny Marie, také ve stadiu těsně před spadnutím. Malý obrázek o tom, co je tam k vidění lze získat, když použijete YouTube. Obě památky jsou uzavřené, veřejnosti nepřístupné a jak a kam se dostanete, záleží na Vaší odvaze a nebo na šikovnosti a domluvě. Kde se ptát neporadím, oficálně se tam dostat (prý) nelze.
Pár fotek, atmosféru místa nepostihují, ale třeba inspirují.
Slovy klasika: „tam jsem taky nebyl“. Ale ty ruiny káštera a kostela jsou hodně lákavé na návštěvu.
Pivoň, ideální místo pro pivovar.