Máme tu léto, a počasí nám dává docela zabrat. Slunečné a horké dny nám dávají do těla. To přímo vyzívá k procházkám v nějaké chladné a mokřejší přírodě. Přinášíme vám tedy jeden luxusní tip na velice krásný a zajímavý výlet na Vysočině. Zveme Vás do míst, kde můžete uprostřed Vysočiny vidět opravdovou divočinu jak někde uprostřed Kanady. A mimo chatové oblasti, na turistu nebo člověka skoro nenarazíte. Teď v létě tu ale narazíte asi na chataře. A zažijete tu i pořádný adrenalin.
Za čím jdeme?
Hlavní atrakcí celého výletu je Trenckova rokle a její vodopády. Turisté často tento kousek přírody přirovnávají ke Slovenskému ráji. Pokud budete mít dost sil můžete po cestě ve svahu najít i zříceninu hradu Košikov (bez GPS téměř nemožné, navíc se nejedná o nic moc zajímavého). Další zříceninou je Mitrov, kde již jsou k vidění přeci jenom podstatnější zbytky hradu.
Výchozím bodem je malá vesnička Habří vystavěná v prudkém svahu nad řekou Loučkou. Sejdeme po modré značce krátce k řece a na druhé straně mostu u rozcestí Habří – lávka (414 m) odbočíme vpravo směr „Mitrov – zříc.“ – 1 km. Z lesácké cesty podél břehu Loučky po chvilce odbočíme vlevo a strměji stoupáme asi 200 m luční stezkou k místu, kde se napojíme na další lesní cestu a sejdeme k mostu nad řekou. Za mostem již po zpevněné cestě kolem letního tábora po chvilce vystoupáme ke zřícenině.
Zřícenina gotického hradu Mitrov se nachází na zalesněném ostrohu nad říčkou Loučkou. Hrad pochází z konce 13. stol., kdy ho zde založil patrně Demeter z Bukové. Naposledy patřil hrad Pernštejnům a od r. 1565 se uvádí jako pustý. V hradním areálu se dochovaly příkopy, část hradeb, hradního paláce, hranolové věže a základové zdi budov. Po prohlídce zříceniny se vracíme stejnou cestou zpět a od rozcestí Habří – lávka pokračujeme stále podél pravého břehu Loučky po žluté značce 0,5 km k rozcestí Habří – chaty (413 m).
Zde opět změníme turistické značení na červenou směr „Sečan“ 2,5 km. Nyní už na hranici Černého lesíku a řeky Loučky procházíme kolem stále četnějších a mohutnějších skalisek. Nedaleko rozcestí Sečan, které se nachází už na levém břehu řeky, je stržený most. Pokud nechcete řeku přebrodit, můžete pokračovat po pravém břehu až k chatové osadě, kde je dřevěný můstek, po kterém můžete přejít na druhou stranu. Za loukou s rekreačními chatkami následuje dost náročný dobrodružný úsek, kdy přecházíme skály nad řekou po velmi úzkých strmých cestičkách (někdy je ve skále i připevněno lano, abychom se mohli přidržet). Pro milovníky náročnější turistiky jde bezesporu o nejzajímavější úsek trasy. Pokud by však bylo mokro každopádně doporučujeme se tomuto úseku vyhnout a pokračovat po pravém břehu až k dalšímu dřevěnému mostu přes říčku. Za sucha rozhodně doporučujeme si tento adrenalinový zážitek vychutnat. Za mokra, nebo pokud máte malé děti, by se zcela jistě jednalo o hazardování se zdravím.
Na lanech na skále
Ve stěně
A ještě jednou ve stěně
V těsné blízkosti řeky narazíme po 2,5 km na skálu s rozcestí Trenckova rokle (372 m). V rokli se podle pověsti údajně ukrýval plukovník Pandurů baron Trenck, který je pohřbený v Kapucínské kryptě v Brně. Pár metrů před rozcestím jsme překračovali malý potůček, kolem kterého lze po vyšlapané pěšině dojít do romantického žlebu. Potůček zde vytváří ve skále nádherné vodopády.
Vodopády u Trenckovy rokle
V místě tábora barona Trencka
Pokračujeme stále po červené směr „Skryje“ 5,5 km částečně podél skalnatých břehů řeky Loučky. Dobrodružnou cestou i nadále místy prudce stoupáme přes skály, až narazíme na větší rekreační zařízení s mlýnem. Zde od parkoviště vede klikatá silnička ostře do kopce, na kterou odbočíme vlevo a tím opustíme červenou značku. Během asi 2,5 km dlouhé cesty do Drahonína se stoupání
postupně zmírňuje a nabízejí se nám pěkné výhledy na hluboké údolí Loučky a okolní kopce.
Překonávání popadaných stromů v údolí Loučky
Pochod údolím Loučky
Stoupání z údolí Loučky
Projdeme přes Drahonín kolem kapličky a na konci vesničky odbočíme zároveň se silnicí vpravo směr „Olší“. Zhruba po 1,5 km za mostem přes potok Hadůvka odbočíme vlevo a stoupáme další 1,5 km po silnici, kde díky zákazu vjezdu nás nebudou míjet žádná auta. Jendalo so ovojenský prostor a po stranách nás budou lemovat cedule se zákazy vstupu. Vyskytuje se tu nevybuchlá munice, proto doporučujeme opravdu setrvat na asfaltce. U hájenky a zast. autobusu přijdeme ke křižovatce ve tvaru T se silnicí č. 385. Zde odbočíme vlevo a po 3 km přijdeme do obce Střítěž. Ve Střítěži odbočíme vlevo na modrou značku směr „Habří – lávka“ 4 km. Převážně klesáme kolem hájenky a chat (Lopaty) k Bukovskému potoku, odkud se přes kopec stoupáním a klesáním vrátíme zpět do Habří. Na závěr výletu si můžeme prohlédnout okolní farmy pěstující jateční dobytek a také se pobavit u pštrosí farmy.
Rozcestí Lopaty
Na dobytčí farmě
Krmení dravé zvěře
Na závěr ještě o Trenckově rokli pověst:
Za dob Marie Terezie Rakousko-Uhersko bránilo před napadením Turky vojsko pandurů pod vedením barona Františka Trencka. Kromě bránění však panduři také loupili, drancovali a
vraždili nevinné občany. Marie Terezie byla nucena vydat příkaz k polapení barona a k předvedení jej do Vídně. Baron spolu se svými třemi důstojníky prchl a skrýval se neznámo kde. V té době jeden bylinkář z Drahonína chodil pro vzácné léčivé rostliny do této rokle. Když sestoupil až na dno rokle uviděl ohniště a u něj čtyři ozbrojené muže. Bylinkář nestačil prchnout a byl obestoupen těmito lidmi. Baron se mu představil a dal muži nabídku. Pokud jim donese každé čtyři dny ovci, dostane dvacet dukátů, pokud je prozradí pak jej zabijí. Bylinkář ovce nosil, slušně si vydělal, jednoho dne ale baron zmizel neznámo kam. O něco později bylinkář pověděl svým známým o tom co se stalo, od té doby nese rokle Trenckovo jméno.
Jak a kde se najíst a ubytovat?
Najíst se a napít můžete v Podmitrově, jinde na trase tato možnost není. Přespat se dá na spoustě míst, u vodopádů trenckovy rokle je dokonce srub určený pro tyto účely. Samozřejmně se dá na mnoha místech zakempovat a přespat ve stanu, nebo pod širákem.
Kemping kousek od mlýna
Co se nejvíce líbilo a co naopak ne?
Samozřejmě vodopády v Trenckově rokli a její jedinečná přiroda. Velikým lákadlem jsou určitě stezky ve svazích údolí Loučky kde se musí přelézat či podlézat spadlé kmeny, scházet přikrá skála a podobně. Pokud jste sem cestovali veřejnou dopravou a stejný způsob chcete použít i pro cestu domů, je potřeba si dát pozor a raději si předem prostudovat jízdní řády. Pokud se rozhodnete jít v zimě tak doporučujeme trasu upravit, některé úseky jsou v zimě nebezpečné. V létě je tu zase pro změnu velký výskyt klíšťat, tudíž doporučujeme dobrý „antiklíštěcí“ postřik.
Ostatní informace
Vstup jak do
Trenckovy rokle tak na zříceninu Mitrov je volný, tedy zdarma.
Délka trasy: 21
km.
Náročnost: náročná trasa s častými příkrými stoupáními a adrenalinovými úseky po skalách
Mapa:
Mapa
Další informace:
Turistické informační centrum
Masarykovo náměstí 1
593 01 Bystřice nad Pernštejnem
tel: tel: +420 566 551 532
fax: +420 566 520 953
e-mail: info@bystricenp.cz
www.bystricenp.cz
Informační centrum a Klub kultury města Velké Bíteše
Masarykovo náměstí 5
595 01 Velká Bíteš
tel: +420 566 532 025
e-mail: infocentrumvbites@iol.cz
www.vbites.cz
Turistické informační centrum
593 01 Bystřice nad Pernštejnem Masarykovo náměstí 1
tel: +420 566 551 532
fax: +420 566 520 953
e-mail: info@bystricenp.cz
Dobrá je poučka „Za mokra by se zcela jistě jednalo o hazardování se zdravím.“
V tom případě nechápu, proč jsme tam lezli. Tam nebyl suchej ani čtvereční centimetr :-))
Autorovi příspěvku: Žádný vojenský prostor za Drahonínem nikdy nebyl a samozřejmě se tu žádná munice nenachází. Je vidět, že tento pán není odsud. V tamních místech s cedulemi se zákazem vstupu totiž kdysi býval uranový důl „Rudý říjen“ Olší. Cedulemi jsou obehnaný průzkumný rýhy, šachtičky a komíny, kterých tu je bezpočet a občas se tam někdy něco propadne.
Lepší než šplhání od rozcestníku Trenckova rokle mi přišlo přebrodit několikrát potok – jsou tam hezčí místa než pokud se vyleze po řetězech nahoru.
Plus bych zmínil studánku v Drahoníně se super vodou na doplnění tekutin.