Máme pro vás v těchto vedrech tip na skvělý výlet do přírody na osvěžení. Možná nápad na víkend? Na výlet vyrazíme poněkud dál, mimo kraj Vysočina. Ale fakt to stojí za to. Na základě článku v magazínu Outdoor jsme se vypravili prozkoumat krásy Zadní země (jak trampové přezdívají Českému Švýcarsku). Místní skalní bludiště a hlavně divočina hraniční říčky Křinice je pro mnohé poutníky nejhezčím místem celé republiky. Přespat jsme pak chtěli v kdysi legendárním (dnes již zaniklém) trempském kempu Janova zátoka. Výlet to byl dokonalý. Místy jsme se cítili jako opravdový objevitelé a zážitků jsme si odsud dovezli spousty.
Úzká a divoká soutěska říčky Křinice v pískovcových skalách mezi Niedermühle a bývalými Zadními Jetřichovicemi, tvoří od roku 1451 zemskou hranici Čech a Saska. Soutěska je přístupná pouze po saské straně, a to ještě velmi obtížně (stezka, vybudovaná roku 1813, vede místy vysoko ve skalách nad říčkou). Česká strana je součástí I. zóny národního parku, saská již od roku 1961 přírodní rezervací.
Celé údolí je dlouhé 25 km, pramice se však provozují jen v části říčky Křinice. Pramice na Křinici patří k hlavním výletům v Saském Švýcarsku. Voda v Křinici je velmi studená a dosahuje maxima osmi stupňů Celsia. Tato oblast je jádrem a hlavním pásem národního parku a člověk zde nikterak nezasahuje do přírody. Můžete si být jisti, že zde jste v panenském lůně přírody. Na českou stranu se smí jen na několika málo místech. Takže údolí si můžete projít na té německé straně. Čeští turisté tak mohou hledět na český břeh jen z německé strany.
Můžete se tu projet i na lodičkách (pramicích). Z Bad Schandau vede údolím Křinice Vorařská naučná stezka dlouhá 9 kilometrů., která kopíruje cestu křinické tramvaje a míří k Lichtenhainskému vodopádu. Jízda člunem trvá dvacet minut. Po dobu jízdy Vás bude převozník informovat o všem, co uvidíte okolo sebe, včetně vzácné fauny a flóry i pohádkových skalních útvarů – Krokodýla, Spící ovce nebo Žáby. Při plavbě spatříte ještě jednu atraktivitu – malý ostrůvek na Křinici ve tvaru srdce. Vrcholem jízdy je pak doplutí k vodopádu.
My jsme se lodičkám vyhnuli a údolí Křinice jsme si prošli hezky po svých. Začínali jme z německé strany z krásné vesničky Hinterhermsdorf. Zde jsme zaparkovali auto na parkovišti národního parku a odtud se vydali přímo do údolí Křinice k nástupnímu místu na německé lodičky. Tady jsme se po turistické značce prošli kolem řeky až ke konci přehrady (na konečnou kam ty lodičky jezdí) a tady slezli dolu k řece, a odtud už jsme šli pěkně řekou.
Proudná a tichá Křinice se prodírá kolmými skalami k severozápadu. Oba její břehy jsou velmi strmé a členité. Moc dobře si nedovedu představit, jak se po zasněžených a namrzlých skalách chodilo v zimě na trampský srub Král Křinice. Zimní brodění polozamrzlé řeky muselo být vždy velkou zkouškou morálky a důvěry ve vlastní zdraví, jinak se na Janovu zátoku nechodilo. Dnes do těchto míst zavítá málokdo.
Přespali jsme na bývalé trempské základně Janově zátoka. Respektive jsme chtěli spát poblíž. Na Janově zátoce se díky archeologickým výzkumům spát nedá (pod převisem nenajdete rovné místo). Nakonec nás ale noční bouřka přeci jen vyhnala pod skalní převis. Pozor ale! Toto důrazně nedoporučujeme. Strážci parku zde velice rádi číhají na podobné turisty a podobné aktivity silně pokutují.
(Upozornění: Pokud by snad někdo chtěl u tohoto článku, fotek a videa nějak operovat s paragrafy apod., tak celý tento příběh jsem si samozřejmě vymyslel, v údolí Křinice jsme nikdy nebyli a vše zde je kompletně uděláno a sestiháno jako fikce z uplně jiného místa.)
Následně jsme si druhý den ještě prošli několik skalních měst a vyhlídek na Německé straně.
PŘÍSTUPNOST:
K soutěsce se dostanete z Čech pěší/cyklo trasou podél Křinice Kyjovským údolím nebo z Mikulášovic přes Weifberg. Pro cesty autem využijte hraniční přechod Dolní Poustevna/Sebnitz a dále na parkoviště nad obcí Hinterhermsdorf. Obec Hinterhermsdorf je od soutěsky vzdálená 35 minut chůze. Cestu od parkoviště v Hinterhermsdorfu si v sezóně navíc můžete zpříjemnit jízdou v koňském dostavníku.
OSOBNÍ PŘIPOMÍNKA:
Byla doba, kdy to bylo snad nejklasičtější pískovcové trampské teritorium. Jenže časy se mění a přišel národní park, plošná likvidace tábořišť, zátahy, policajti, pokuty. Správa národního parku se pochlubila, že na svém území zlikvidovala asi 300 nelegálních tábořišť a tramping zde tedy zanikl. Nechci si tu stěžovat nad tím, jak byla minulost sluníčková a jak je teď všechno špatně. Asi je lepší nechat management národního parku opájet se vítězstvím nad těmi zlými trampy co tolik ubližují přírodě a potichu procházet rokle s lehkým mrazením v zádech při míjení cedulek „Zákaz vstupu, dejchání a všeho vůbec.“ Do skrytých zákoutí a pod zašité převisy manažeři parku ze své klimatizované kanceláře nevidí a luxusní Toyotou 4×4 s kouřovými skly tam nedojedou. Je na místě připomenout slova klasikova, že „vlci jsou nejlepšími pastýři sobů“, takže sice zničili campy trampů, drtivé většině „takytrampů“ pokutami pobyt znechutili. Ale tramping z divokých pískovcových roklí nevyhnali. Jezdí se sem dál, jen lidi se naučili dobře se zašít.
Video:
Krása, Axle. Musel sis to náramně užít. 🙂
Díky. Jojo byla to paráda. A ženě se tam taky moc líbilo. Ta říká že to byl ten nejlepší nejkrásnější výlet, co jsme kdy v Čechách měli. I když to teda bylo v Německu. :-)))
Nééé, řekněme že to bylo na česko-německém pomezí.