Na Vysočině máme mnoho zajímavých kulturních památek a mnoho turistických destinací. Nalezneme zde světové unikáty a několik středu Evropy. Ale věděli jste, že zde také máme Konec světa? Nechte se zlákat na ne příliš známý výlet na Vysočině, kde mnoho ostatních turistů nepotkáte.
Pokud chcete jít na Konec světa, nemusíte se trmácet do horoucích pekel. Dojeďte jenom ke Žďáru nad Sázavou a vypravte se do nádherných končin Žďárských vrchů. Z náměstí ve Žďáru nad Sázavou vyrazíte západním směrem po červené turistické značce. Záhy dorazíte na konec města a polní cesta vás povede nejprve podél železniční trati mířící k Havlíčkovu Brodu. Co nevidět se před vámi objeví několik rybníků, z nichž největší nese slibné jméno – Dívka. Vodní plocha by se však mohla nazývat i Labutím jezerem – poutník se zde totiž může často pokochat pohledem na balet těchto graciézních ptáků.
Asi po šesti kilometrech od Žďáru doputujeme do Hamrů nad Sázavou. Obec ve snaze přiblížit návštěvníkům okolní zajímavosti nechala zbudovat patnáctikilometrový Hamerský vycházkový okruh, jehož části kopírují i turistické značky. Hned na začátku Hamrů mineme Hamroně, betonovou abstraktní sochu žďárského výtvarníka Michala Olšiaka. Hamroň byl podle místní legendy podivný tvor, který se nejčastěji objevoval právě v okolí Hamrů. Nikomu neškodil a lidé mu nosili jídlo a dárky.
Od nichž nás bude hodný kus cesty provázet romantický kamenitý tok řeky Sázavy, který nás dovede v významné přírodní památce Rozštípená skála. Impozantní skalní útvar v nadmořské výšce 560 metrů je vyhledáván horolezci a tvoří jakousi kamennou bránu – podle některých domněnek prý mohl vzniknout při zemětřesení v srpnu roku 1328. Následkem otřesů půdy se podle spekulací některých geologů mohl skalní blok „rozštípnout“.
Budeme sledovat červenou značku a projdeme skalním útvarem na náhorní plošinu. Před sebou spatříme osadu Šlakhamry, jejíž název vznikl z německého Schlaghammer – bušící hamr. Nad Šlakhamry dosáhneme magického místa – na mohutném stromu zvěstuje tabulka, že jsme došli na Konec světa. Ve strážní budce „vycpaný celník“ upozorní, že kdysi právě tudy vedla hranice mezi Čechami a Moravou. Scéna poněkud připomíná scénku z filmu Tři veteráni a člověk téměř očekává, že po něm celník bude požadovat „velblouda“. Pozornější turisté možná nedaleko objeví hraniční kámen se dvěma vinařskými noži, který vyznačuje hranici dietrichštejnského panství Polná – Přibyslav.
Červená značka nás vede dále – a my určitě nesmíme minout tvarovou odbočku na vrchol Peperku! Peperek leží v nadmořské výšce 675 metrů a je přírodní památkou a návštěva určitě stojí za to! Název prý vznikl z německého Bergwerk-Berg. Vrchol Peperku tvoří mohutné suťové pole se skalním útvarem na samém vrcholu. Literatura hovoří, že vrchol skrývá rytiny žehličky, klubka nití a nůžek. Najít rytinu, je počínání marné, jako hledat jehlu v kupce sena. My vám to však prozradíme: rytiny najdete na samém vrcholovém kameni a petroglyf je zhotoven až zcela nahoře. Symboly zde patrně vytvořil krejčí, který se zde skrýval koncem třicetileté války. Na Peperku se kdysi těžilo stříbro a prý tu žil i zbožný poustevník Eremicola.
Z Peperku můžeme pokračovat krásnými lesy a svažující se cestou do Velké Losenice. U domu čp. 24 zjistíme z pamětní desky, že odtud pocházel rod Karla Havlíčka Borovského. Před domem čp. 44 najdeme velký smírčí kámen s vytesaným křížem a obrysem šavle. Podle pověstí připomíná kámen smrt švédského důstojníka, který zde byl za třicetileté války místními obyvateli zavražděn a oloupen o vojenskou pokladnu. A skutečně se při průzkumu prý pod kamenem nalezla důstojnická šavle.
Pokud zakončíme náš výlet ve Velké Losenici, můžeme odcestovat autobusem, obec má spoj se Žďárem a Přibyslaví. Na vlak do Sázavy to máme tři kilometry. Můžeme se ovšem i vrátit do Hamrů nad Sázavou, kudy vede trať Žďár – Havlíčkův Brod, a tedy má spojení i s Brnem a Prahou.
