Fikce nebo realita budoucnosti?
Léto roku 2012 je jak vymalované. Teprve po pěti letech za velkou louží si ve svých osmadvaceti uvědomuji, kde jsem doma. Po příletu do Prahy spěšně vyřizuji formality na české centrále mého zaměstnavatele a zapůjčeným vozidlem ihned štráduji po „Dé jedničce“ k Humpolci. Moc se nezměnilo – auto na autě, navíc mě doprovází neskutečné množství barevných cedulí bránících potěšit se pohledem na okolní krajinu. Příjemným mravenčením na prsou mne rozechvívá pohled na známou ceduli s Humpolcem a šipkou vpravo do odbočovacího pruhu. Pro pána, ale čím si to místní vyzdobili pole? Místo kukuřice větrníky. Ne, že bych něco podobného jinde neviděl, ale co ta výška? Nemám přesný odhad, nicméně vrtule dosahuje dobře o půlku výše, než čemolenský komín. To musí mít lidé radost. I když támhle jsou jen dvě chalupy na samotě, tak asi proto tady. Mají však být větrníky novou dominantou Humpolecka? Všeobecně oblíbený hrad Orlík, po staletí poklidně dohlížející nad životem v podhradí, byl vystřídán a zakryt řadou trčících tubusů větrných elektráren se stále kmitajícími lopatami vrtulí? Už vyjíždím směrem na Čejov, po levé straně závodníci na koních, pěkně si tu „podkovu“ zase vyzdobili. Jako kluk jsem tu poprvé ochutnal cukrovou vatu, určitě se na koníky vrátím podívat. Nejdříve ale za mámou a tátou do mé „rodné“ Kejžlice. Přibrzďuji, v čejovském kopci se vyhýbají kamiony, takže ani tady žádná změna. Nebo přeci? Pro pána, snad ne vrtule i tady? Dvě vpravo, dvě vlevo, a ta výška! Všichni se zbláznili? Poslední zatáčka, poslední dům v Čejově a další víska už bude naše. No to snad ne?! Musím zastavit. Hodlal jsem sice přibrzdit a rozhlédnout se, ale až na kopečku. Nemohu pokračovat v jízdě. V údolí od Čejova, mezi Budíkovem a Kejžlicí, i za Kejžlicí k Řečici, Dolnímu Městu a dál, no snad padesát větrníků! Rozčílením nemůžu ani počítat. Čekal jsem, že mi srdce radostně poskočí při pohledu na rozkvetlé louky, dozrávající pšenici či oves, šumící lesy a hrdě se vypínající stále zkrášlovaný lipnický hrad, avšak něco tak brutálně ohyzdného jsem doma nečekal. Po čtvrt hodině úděsné obhlídky s rozpaky vjíždím do Kejžlice, obklopené stejně jako u okolních vesnic všemi směry tu dvěma, tu třemi, čtyřmi, sloupy hučících větrných elektráren. „Táto, co se to tady stalo?“, dere se mi z úst na místo pozdravu a nemusím více vysvětlovat. „Já vím synu. Nechtěli jsme tě v Americe znepokojovat, tak jsme o elektrárnách ani nepsali,“ a téměř se slzami v očích pokračuje: „mysleli jsme si původně, že z toho budou peníze pro obec. Už jsme viděli nové koupaliště, kanalizaci, chodníky, domov s pečovatelskou službou, levnější elektriku, nebo tak něco. Taky se nejdříve mluvilo jen o čtyřech elektrárnách za lesem. Jenomže si nikdo neuvědomil, že jejich sloupy budou třikrát vyšší než les a budou čnít nad celým krajem. Tvrdili nám, že budou bezhlučné a my jsme jaksi pozapomněli, že i větrníky, co jsme si s nimi jako děti hráli, byly ve větru slyšet.“ „Vždycky jsi ale táto chtěl“, odpovídám „abych si po návratu postavil domek na louce za naší zahradou. Smál jsem se tomu. Teď bych už mohl a chtěl i já, ale když vidím a slyším tu spoušť okolo, nebude snad pohodlnější a klidnější zůstat bydlet ve městě?“ Otec pokýval hlavou a smutně uzavřel: „Ani ti nic jiného nezbyde. Když elektrárny stavěli, mohli je umístit takhle za chalupami. Od té doby se však změnily stavební předpisy a povolená vzdálenost k nejbližšímu domu je o kilometr prodloužena. S elektrárnama hnout nejde, takže si nepostavíš ani ty, ani nikdo jiný ve vsi. Navíc některé chalupy po starousedlících chátrají, protože jejich děti sem bydlet nepůjdou, o koupi nikdo nemá zájem a když by se kupec náhodou našel, nabídne tak směšnou částku, že se nevyplatí ani vyřizovat formality. A slibované peníze? Skutek utek. Obec má sice právnicky překrásně sepsanou smlouvu, ale firma, která se zavázala peníze platit, měla nejen podle svého názvu ručení omezené. Po jejím zániku se sice větrníky dál otáčejí, ale peníze jdou jen další s.r.o., která tvrdí, že s původní nemá nic společného. Neviděli jsme od nich ani euro. S chlapama v hospodě se dohadujeme, kdo bude platit odstranění větrníků, až stát přestane bláznit, nebude již nařizovat nucené vykupování předraženě vyrobené elektřiny a čirou náhodou bude bez nástupce zlikvidována i ta současná s.r.o.“
Vážení čtenáři, pochopili jste správně. Výše uvedené řádky jsou zatím opravdu jen pesimisticky laděnou fikcí budoucnosti. Jedná se však v našich podmínkách skutečně o fikci nereálnou? Podle našeho názoru je tato úvaha pouhým protipólem argumentace energetických firem, jenž se v současné době snaží Vysočinu zaplevelit „svými fabrikami na bezpracné obohacení“ a za tímto účelem jsou občanům, kteří u jejich fabriky na rozdíl od nich budou muset žít, ochotni slíbit „modré z nebe“ (příkladem v našem teritoriu může být firma KV VENTI s.r.o., jenž podle zápisu v obchodním rejstříku vyvíjí činnost mimo svůj povolený předmět podnikání, pro neplnění závazků byla na její majetek opakovaně nařízena exekuce a její jediný jednatel v minulosti přivedl do likvidace již pět obdobných společností s ručením omezeným). Tímto článkem dáváme veřejnosti na vědomí vážné znepokojení nad snahou o umísťování větrných elektráren v našem okolí, zejména ve směru od Humpolce k Dolnímu Městu a Lipnici nad Sázavou a oprávněně touto formou prohlašujeme, že většina občanů a vlastníků nemovitostí v obci Kejžlice se již jednoznačně vyjádřila proti jejich umístění v katastru naší obce. Proto žádáme spoluobčany sousedních obcí našeho regionu o zamyšlení nad naznačenou problematikou a o jejich uvážlivé rozhodování. Věříme, že krása našeho kraje zvítězí před zdánlivou ekonomickou výhodností.
„Krásná, malebná a průmyslem nezničená krajina je tím nejcennějším, co na Vysočině máme. Nenechme si vzít naše společné bohatství!
Zamysleme se nad otázkou, proč naši předkové nevyužívali již po staletí větrné energie jako v přímořských oblastech, když vodních mlýnů bylo v našem kraji nespočet. Nepodléhejme málo vyzkoušeným praktikám okolních států, snahám novodobých zlatokopů v podobě energetických firem vydělat peníze za každou cenu a „zaručeným“ zprávám o záměrech okolních obcí. Držme se české tradice, buďme sami sebou a buďme na to hrdi!
Je slibovaný příjem peněz do obecního rozpočtu (ve skutečnosti ve směšné výši oproti příjmům energetických firem) dostatečnou motivací pro tak radikální zásah do našeho života, nebo by se obce v případě potřeby měly snažit hledat i jiné zdroje příjmů?
Nepodceňujme známá rizika provozu větrných elektráren, mezi něž patří například slyšitelný i neslyšitelný zvuk s přímým ohrožením zdraví a psychiky lidí i zvířat, včetně domácích, rušivé světelné efekty otáčející se vrtule, možnost zániku původní firmy provozovatele elektrárny (a tím i ztráta slibovaných peněz), apod. Je skutečně podle Vás možno věřit propagandě výrobců a provozovatelů elektráren popírajících jakoukoliv škodlivost?
Naše domovy, mnohdy děděné po generace, jsou většinou naším jediným soukromým majetkem. Slibovaný zisk do obecního rozpočtu z provozu větrných elektráren však současně znamená nemožnost dalšího stavebního rozvoje obce a především okradení každého z nás zmenšením ceny domku a zahrádky z důvodu obecného poklesu tržních cen nemovitostí, to vše bez sebemenší finanční náhrady!“
Za občany a vlastníky nemovitostí, kteří se vyslovili proti umístění větrných elektráren v Kejžlici, okr. Pelhřimov
Karel Kruntorád
i když v Kejžlici mám barák tak jsem pro
ANO CHCI
Dobrý den,
jsem jednoznačným zastáncem zachování současného klidného stavu obce – bez větrných elektráren a to z více důvodů, jejichž výčtem nyní nebudu obtěžovat. Nechci se nijak dotknout názoru pisatele, který podle zveřejněného příspěvku chce větrné elektrárny v obci. Jak ale můžeme věrohodnost takové odpovědi dále posuzovat, když se pisatel stydí pod svým názorem uvést jméno a příjmení? Rozlišujme proto prosím diskutující podle toho, zda mají k naší obci (či okolní dotčené obci) nějaký konkrétní vztah či nikoliv. Žádám proto obyvatele Kejžlice a obyvatele sousedních obcí, pokud zde budou zveřejňovat své názory, aby se podepisovali. Nepodepsaný příspěvěk není možno brát za názor občana, jehož se problematika skutečně osobně týká. Děkuji Mgr. Jiří Rokoský, Kejžlice.
lidé se bojí všeho .je smutné,že je to atom,vítr i sluneční elektrárna.viz.příklad u Znojma.Tak kde tu energii brát?Spotřebičů přibývá a lidí taky.přemýšlejte.honza
Energie máme v současné době nadbytek a vyvážíme ji okolním státům, které mají problémy v síti právě kvůli velkému množství větrných elektráren. Přemýšlejte. Jirka R., ml. – Kejžlice
Nemohli by ti diskutující, kteří jsou proti sdělit zda byli v Pavlově a viděli větrníky na vlastní oči? Není to tak daleko. Ve vsi neslyšíte nic, vrtule se točí pomalu, myslím jako laik, že nic nehrozí. Ale když se argumentuje (viz článek nahoře), že to vydává neslyšitelný hluk ….. tak to je konec veškeré smysluplné diskuse. Zálesák
Vážení anonymní přispěvatelé (či Vážený jeden a ten samý anonymní přispěvateli – píšící stále sám a v různých příspěvcích). Myslíte na prohlídce v Pavlově, pořádané firmou KV VENTI s.r.o., připomínající prodej přikrývek důchodcům? Či v jiné době, samostatně a poté i při hovoru s tamními obyvateli. V prvním případě nikoliv. Co se týká neslyšitelného zvuku, je vidět, že jste zcela neinformován. Doporučuji – doplňte si vědomosti, publikováno je mnoho. P.S. anonymní přispěvatele opět žádám k uvedení jména, příjmení a místa bydliště, abychom věděli, zda nejde o pouhé „rejpaly“, či jim skutečně, jako nám v Kejžlici, hrozí umístění těch oblud za chalupou. Zdravím Mgr. Jiří Rokoský, Kejžlice.
Sám jste se označil jako laik, ale ihned odsoudíte tzv. „neslyšitelný zvuk“. Ve zkratce vysvětlím, o co se jedná. Zřejmě jste se již setkal s pojmem ultrazvuk, což je také neslyšitelný zvuk v oblasti frekvenčního kmitočtu 20000Hz (20kHz) a výše (zdravé ucho mladého člověko je schopno vnímat zvuk přibližně o frekvencích 20Hz – 20kHz). Infrazvuk je tedy pod prahem slyšitelnosti. Stejně jako ultrazvuk i infrazvuk je možno vnímat. Teď dovolte citaci z encyklopedie, ta Vás snad přesvědčí:
„I když infrazvuk neslyšíme, může způsobit vážné zdravotní komplikace. Při malých intenzitách člověk pociťuje nepříjemné vibrace, nevolnost a závratě. Při vysoké intenzitě může způsobit perforaci kochleární membrány nebo infarkt. Vnímaví jednici pociťují tlak v uších (pocit „zalehnutí“), tlak na citlivé oblasti pokožky, jako např obličej, hřbet ruky.“
Když nemůžete argumentovat estetikou, protože se větrníky někomu mohou i líbit, tak se vytahuje zdravotní riziko. Mimochodem ultrazvukem se i léčí :-). Máte mobila? Tam se odborníci také přou jestli vydává nebo nevydává záření ….. Nebo pod vysílačem na Žižkově, to bylo řečí o elketromagnetickém smogu a neslyšel jsem, že by půl¨Žižkova vymřelo. Do jaké vzdálenosti by infrazvuk působil? Hygienické normy to splňuje? Zálesák – nepodávám neustále nějaké anonymní příspěvky, nebo co mě výše napadáte.
Dobrý den,
a Zálesák je jméno, nebo příjmení? Uveďte ještě prosím Vaše bydliště, jedná se o obce patřící pod Obecní úřad Čejov, Kejžlice, Řečice, Budíkov, Dolní Město, Lipnice nad Sázavou, Krásná Hora či Věž? Pokud ne, tak proč ta Vaše snaha, jen tak krátíte dlouhou chvíli, či Vás baví donutit ostatní k odpovědi? Rád bych diskutoval s lidmi z okolí Kejžlice, kterých se to přímo dotýká, ne s člověkem, který nejprve neumí přečíst pojem „neslyšitelný zvuk“ a vyvozuje závěry ze svého pojmu „neslyšitelný hluk“ a při dalším vysvětlení nám zakazuje argumentovat estetikou. Estetikou argumentujeme a budeme argumentovat. Pokud jste pozorně četl prohlášení zveřejněné Karlem Kruntorádem, jistě jste pochopil, že zachování krásy naší krajiny je jedním z předních důvodů k odmítnutí větrných elektráren v našem pásmu Vysočiny. Pokud Vám se elektrárna líbí a nežijete ve výše uvedeném území, postavte si ji třeba na své zahradě, máte-li nějakou, a nebudou-li sousedé proti. Zdravím Mgr. Jiří Rokoský, Kejžlice.
Vy jste tady banda debilů
Ultrazvuk si bohužel pletete s pojmem infrazvuk. Znovu si, prosím, pečlivě přečtěte, co jsem psal výše. Argumentace mobilním telefonem je poněkud zcestná, jelikož žádný negativní vliv na člověka zatím nebyl dokázán. V případě infrazvuku je tomu však jinak.
Ještě přidám jeden odstaveček:
„nfrazvuk je akustické vlnění, které leží pod hranicí dvaceti herzů. Lidské ucho jej neslyší, velmi komplikovaně se měří (v našem okolí umí měřit infrazvuk jen Zdravotní ústav Brno). Má tu vlastnost, že se velmi dobře šíří půdou, a to i na značné vzdálenosti. Má velmi negativní účinky na všechny živé tvory. Jak správně tušíte, tyto frekvence mohou být produkovány právě větrnou elektrárnou. Pokud bydlíte dále než dva a půl kilometru od zamýšlené elektrárny, nebudou pro vás další řádky zajímavé. Pokud však bydlíte méně než jeden a půl kilometru od budoucího kolosu, čtěte velmi pozorně.
Z osobní zkušenosti mohu popsat infrazvuk asi takto. Nic neslyšíte, nikde se nic nechvěje, nic nerezonuje. Máte pocit, že se místnost zcela zaplnila. Velmi znervózníte a musíte rychle ven z místnosti.
Cituji z článku Větrné elektrárny na Vysočině od Ing. Daneše Burketa, Ph. D.: Problémem jsou však infrazvuky, lidskému uchu neslyšitelné, avšak mající také vliv na lidskou psychiku. Lidé mohou být následkem působení zvuků o nízkých frekvencích podráždění a trpět depresemi. “
Jiří Rokoský, ml., Kejžlice
Šel jsem do sebe, protože nechci jen planě diskutovat, nebo Vás zlobit. Zadal jsem si do googlu „větrné elektrárny infrazvuk“, přečetl několik odkazů a nijak jste mě nepřesvědčil. Zdá se mi, že čerpáte z diskuse nad větrníky v Hustopečích. Končím, jsem totiž z Humpolce a tudíž podle Vás do toho nemám co mluvit 🙂 Zálesák. Synovce mám v Budíkově.
Neměl jsem na mysli použít internet, ale skutečně odbornou literaturu. Ale máme-li hledat ve stejných zdrojích, jako jste uvedl, jde o to, co a jak chce člověk hledat. Použil jsem stejný vyhledávač. Zdravím Mgr. Jiří Rokoský.
Bezprostřední výsledek:
Lidské ucho vnímá zvukové frekvence v rozmezí kmitočtů od 20 hertzů (kmitů za sekundu) do 20 000 hertzů. Vyšší kmitočty se nazývají ultrazvuk, nižší infrazvuk. Ten sice neslyšíme, zato jej můžeme za určitých okolností cítit – a to dost nepříjemně. Zvuky s frekvencí několika málo kmitů za vteřinu rozechvívají vnitřní orgány a ovlivňují ústrojí středního ucha. To může u některých lidí zpočátku způsobovat euforii, která však brzy přejde do pocitů tísně, strachu, nebo dokonce do nausey, jejíž příznaky jsou totožné s mořskou nemocí. Použijete-li správný kmitočet se správnou energií, můžete i zabít. Nenápadně, na dálku a paradoxně také tiše, přestože vražedným nástrojem je zvuk. Infrazvuk používali lidé cíleně už ve středověku. Basová píšťala varhan není nic jiného než výkonný generátor nízkých kmitočtů a s věřícími shromážděnými na mši dokáže dělat doslova zázraky. Podle některých zdrojů používali infrazvuk i nacističtí propagandisté při Hitlerových projevech, aby v davech probudili tu správnou dávku zvířecích pudů. Dnes jsou infrazvukovými reproduktory (subwoofer) zcela regulérně vybavována veřejná i domácí kina. Díky tomu může být hrůza při thrillerech a hororech opravdu procítěná, dokonce i když režisér a herci svou práci odbyli. Ještě předtím ale znala infrazvuk příroda. Velryby a sloni se dokáží za pomocí neslyšitelných zvuků s nízkými frekvencemi domlouvat na tisícikilometrové vzdálenosti. Někteří kytovci jimi umí omráčit nebo zabít kořist. A když to umí hloupá velryba, to by v tom byl čert, aby to nedokázal člověk, který je v zabíjení mistr nad mistry.
Ale abychom nezůstali jen u internetu, dovolte v krátkosti přetisk názoru odborníka (v případě zájmu možno doložit v originále):
„Pozorně jsem přečetl materiály týkající se větrných elektráren i některé další podklady. Na základě dostupných informací Vás rád podpořím ve snaze zabránit dalšímu nekontrolovanému množení větrných elektráren v blízkosti lidských sídel, a to z následujícího důvodu: Ze zdravotního hlediska nejsou efekty nízkofrekvenčního zvuku ani z daleka dobře dokumentovány – osobně se domnívám, že vzdálenosti, které uvádíte jsou pro tento typ vlnění ještě příliš krátké a vliv infrazvuku lze očekávat podstatně dále za hranici 3 km. Do doby provedení jasných epidemiologických šetření je proto výstavba v blízkosti sídel z mého pohledu nepřípustná. Prof. MUDr. Aleš Linhart, DrSc., přednosta II. interní kliniky kardiologie a angiologie VFN a 1. LF UK Praha.
Zdravím všechny účastníky diskusního fóra a velice mě zarážejí diskutující, kteří se bojí podepsat pod svůj vlastní názor.Vždyť ten tvoří přeci základ vaškeré komunikace.Nemohu se tak zbavit dojmu, zda jejich
názor je opravdu vlastní. Dík Kruntorád K. Kejžlice
Vážení spoluobčané,
pokud někomu není něco jasné, rád by položil otázku v souvislosti s problematikou větrných elektráren a bude jasné, že se jedná o občana či vlastníka nemovitosti z našeho regionu, rád Vám ji zodpovím. Karel Kruntorád bude do pátku mimo bydliště, poté se Vám může věnovat i on. Zdravím Mgr. Jiří Rokoský, Kejžlice.
jste nějaký moc chytrý…. 🙂
To už tak na tom světě chodí – že někdo je chytrý a někdo jiný zase ne. Je logické, že když má dotyčný člověk určitý problém, sežene si o něm co nejvíce možných informací. Prosím všechny diskutující, aby se vyjadřovali k tématu a neuchylovali se k nějakým osobním invektivám a výsměškům – jde celkem o vážnou věc. Máte-li potřebu jen si tak zaplkat, zkuste to u jiného článku anebo se odvažte na nějakém chatu. Díky.