Vtipná kaše

Několik vynikajících kousků vyhrabaných nebo došlých z Internetu.

První den si sbalila všechny osobní věci do krabic a kufrů. Příští den si zavolala stěhováky, aby ji věci odvezli. Třetí den si naposledy sedla ke stolu v krásné jídelně, zapálila si svíčku, pustila si klidnou hudbu a pochutnala si na kupě krevetek, kaviáru a lahvince vína. Po večeři naposledy navštívila každý pokoj v domě a do každé tyče na záclonu vložila napůl snědenou krevetu namočenou v kaviáru. Pak uklidila kuchyň a odešla. Krátce nato přišel manžel se svou novou přítelkyní a byli velmi šťastni. Po několika dnech začal dům pomalu ale nepříjemně páchnout. Vyvětrali, vyčistili koberce, prohlédli otvory, jestli tam není mrtvá myš. Nakonec vyměnili koberce, vymalovali, všude rozložili vonné věcičky. Nic nepomohlo, přátelé je přestali navštěvovat, služebná odešla, opraváři odmítali přijít do domu… Nezbývalo, než dům prodat. Po měsíci o dům stále nikdo neměl zájem a odmítla s nimi pracovat i realitní kancelář. Konečně si museli vzít vysokou půjčku a koupit jiný dům. Bývalá manželka zatelefonovala a ptala se, jak se daří. Soucitně vyslechla ságu smradlavého domu. Taky podotkla, že se jí po tom domě velmi stýská, a že by byla ochotna snížit částku, na kterou má podle rozvodového řízení nárok výměnou za ten dům. Manžel si uvědomil, že jeho bývalá žena neví, jak moc ten dům smrdí, vycítil příležitost a svolil jí ho prodat za desetinu toho, jakou měl dům hodnotu za podmínky, že podepíše veškeré papíry hned ten den.

Žena souhlasila, během hodiny manžela navštívil právnik s podepsanými papíry. Po týdnu bývalý manžel se svou novou přítelkyní s úsměvem na tváři sledují stěhováky, jak jim balí vybavení domu….. …..včetně záclonových tyčí.

Na krásném opuštěném ostrově uprostřed oceánu ztroskotají následující lidé:

2 Italové a 1 Italka
2 Francouzi a 1 Francouzka
2 Němci a 1 Němka
2 Řekové a 1 Řekyně
2 Angličané a 1 Angličanka
2 Bulhaři a 1 Bulharka
2 Japonci a 1 Japonka
2 Američani a 1 Američanka
2 Australani a 1 Australanka
2 Novozélanďani a 1 Novozélanďanka
2 Irové a 1 Irka

Během měsíce se na tomto krásném ostrově udály následující věci:

Jeden Ital zabil druhého, aby dostal Italku.

Oba Francouzi a Francouzka žijí šťastně spolu a mají spoustu sexu.

Němci si udělali přesný týdenní plán pro střídání na Němce.

Řekové spí spolu, Řekyně jim vaří a uklízí.

Angličané čekají, až je někdo představí Angličance.

Bulhaři se dlouze zadívali na nekonečný oceán, krátce pohlédli na Bulharku a pak šli na ryby.

Američani probírají výhody a nevýhody sebevraždy, zatímco Američanka neustále opakuje, že její tělo patří jí, hovoří o pravé podstatě feminismu, jak může udělat všechno, co dokáží oni, jak potřebuje v životě naplnění, o spravedlivém rozdělení domácích prací, o tom, jak ji její poslední přítel respektoval a choval se k ní moc hezky a že její vztah s matkou se zlepšuje. Koneckonců, aspoň že daně jsou nízké a neprší.

Japonci faxovali do Tokia a čekají na instrukce.

Australani se do krve pobili o Australanku, zatímco ona pokukuje po všech ostatních chlapech, neboť Australani jsou pro ni příliš nudní.

Jeden Novozélanďan neustále „obšťastňuje“ Novozélanďanku, druhý hledá na ostrově ovce.

Irové rozdělili ostrov na Sever a Jih a založili palírnu. Nepamatují si přesně, co je to ten sex, protože po prvních pár litrech kokosové whisky to není příliš podstatné. Přesto jsou spokojeni, protože ví, že Angličani nemají ani panáka a oni jim nic nedají.

Rozhovor dvou dětí
(neznámý autor)

V bříšku těhotné ženy byla dvě miminka. První se druhého zeptalo:

– Věříš v život po porodu?
– Určitě. Něco po porodu musí být. Možná jsme tu hlavně proto, abychom se připravili na to, co bude pak.
– Blbost, žádný život po porodu není. Jak by vůbec mohl vypadat?
– To přesně nevím, ale určitě tam bude víc světla, než tady. Třeba budeme běhat po svých a jíst pusou.
– No to je přece nesmysl! Běhat se nedá. A jíst pusou, to je úplně směšné! Živí nás přece pupeční šňůra. Něco ti řeknu: Život po porodu je vyloučený – pupeční šňůra je už teď moc krátká.
– Ba ne, určitě něco bude. Jen asi bude všechno trochu jinak, než jsme tady zvyklí.
– Ale nikdo se přece odtamtud po porodu nevrátil. Porodem prostě život končí. A vůbec, život není nic, než vleklá stísněnost v temnu.
– No, já přesně nevím, jak to bude po porodu vypadat, ale každopádně uvidíme mámu a ta se o nás postará.
– Máma? Ty věříš na mámu? A kde má jako podle tebe být?
– No přece všude kolem nás! V ní a díky ní žijeme. Bez ní bychom vůbec nebyli.
– Tomu nevěřím! Žádnou mámu jsem nikdy neviděl, takže je jasné, že žádná není.
– No ale někdy, když jsme zticha, můžeš zaslechnout jak zpívá, nebo cítit,jak hladí náš svět. Víš, já si fakt myslím, že opravdový život nás čeká až potom…

Jak bude vypadat svět -> slušbá prognóza:

Z èasopisu ABC – rok 1960

A¾ bude tobì, pionýre, ètenáøi, tøicet, pìtatøicet let, vzbudí¹ se do
svìta, který u¾ v mnohém nebude podoben dne¹ku. Budovatelé komunismu v
Sovìtském svazu i u nás budou mít k dispozici moderní automatizované
závody, zvládnou zemìdìlské práce prùmyslovým zpùsobem, budou pracovat ¹est
hodin dennì. V té dobì proniknou hluboko do tajù vesmíru. To v¹echno se
promítne do ka¾dodenního ¾ivota: 250 milionù tun oceli roènì (USA vyrábí
souèasnì asi 90 milionù tun), hojnost v¹ech prostøedkù, mìstská doprava
zdarma, bezplatné stravování ve ¹kolních a závodních jídelnách, bydlení v
prostorných bytech bez nájemného, levné nebo bezplatné turistické základny
atd.

To není zaèátek fantastické povídky na¹eho èasopisu, to je reálný
dvacetiletý program Komunistické strany Svazu sovìtských socialistických
republik, o kterém pí¹e, mluví a pøemý¹lí celý svìt.

Bledne sláva kapitalistické techniky a výroby. V¾dy» za deset let
pøedstihne SSSR Spojené státy americké dvaapùlkrát a v roce 1980 bude jeho
náskok sedminásobný. Je krásné ¾ít v takovém svìtì! V prvé vìtì na¹í
poznámky jsme vlastnì napsali chybu. Pøeèti si tu vìtu znovu, milý Vláïo,
Kvìto, Pøemku, i vy ostatní. Na¹el jsi nesprávnost? Bude¹ se do nového
svìta teprve probouzet? Jistì zná¹ odpovìï: V¹ichni se musíme pøièinit!
Uèit se a pracovat.

I mimo ¹kolu ve svých pionýrských oddílech, v krou¾cích i ve speciálních
kolektivech. Pus»te se v¹ichni do technické a pøírodovìdecké èinnosti,
nebojte se usilovné práce nad funkèními modely, zamilujte si pìstitelskou
èi chovatelskou práci v pionýrských zemìdìlských hospodáøstvích. Velkolepá
budova svìta – komunistická spoleènost – potøebuje v¹estrannì pøipravené
lidi, vládnoucí elektøinì, jaderné energii, slo¾itým mechanismùm, chemickým
látkám, pøírodì na Zemi i v kosmickém prostoru. Komunismus potøebuje lidi
odvá¾né, èestné, mu¾e a ¾eny, kteøí umìjí ¾ít v kolektivu a pro kolektiv.

A jeden naprosto skvelej v anglictine:

The owner of the gun shop in US: „Good morning, how can I help you?“
The customer: „I am looking for some weapon.“
The owner: „And what you would have in mind?“
The customer point to the biggest gun: „That’s what I like!.“
THe owner (verry surprised): „What the hell you need .44 Magnum for?“
The customer: „For cans.“
The owner (pointing to smaller gun): „I thing that this is ideal weapon for cans.“
The customer (pointing again to .44 Magnum) „No, I want this one.“
THe owner: „Ok, ok. But what kind of cans you will be using it at?“
The customer: „Portoricans, Maxicans, Afroamericans…“

A další anglický:

Jack, a smart businessman, talks to his son. Jack: „I want you to marry a girl of my choice“ Son: „I will choose my own bride!“ Jack: „But the girl is Bill Gates’s daughter.“ Son: „Well, in that case…“

Next Jack approaches Bill Gates. Jack: „I have a husband for your daughter.“ Bill Gates: „But my daughter is too young to marry!“ Jack: „But this young man is a vice-president of the World Bank.“ Bill Gates: „Ah, in that case…“

Finally Jack goes to see the president of the World Bank. Jack: „I have a young man to be recommended as a vice-president.“ President: „But I already have more vice- presidents than I need!“ Jack: „But this young man is Bill Gates’s son-in-law.“ President: „Ah, in that case…“

„Milá maminko,

je mi líto, že ti musím říci, že jsem odešla z domova se svým novým přítelem. Našla jsem u něj opravdovou lásku, měla bys ho vidět, je tak moc roztomilý, s tím jeho bohatým tetováním a piercingem a především s jeho obrovskou motorkou! Ale to není vše, maminko, jsem těhotná, a Abdul
říká, že si budeme žít krásně v jeho karavanu uprostřed lesa. Chce se mnou mít ještě mnoho dětí, a to je i můj sen. A protože jsem přišla na to, že marihuana je vlastně prospěšná, budeme trávu pěstovat i pro naše přátele,
aby nemuseli tak strašně trpět, až jim dojde koks nebo heroin. Zatím budu doufat, že věda konečně najde nějakou látku proti Aids, aby se Abdulovi opět dařilo dobře, on si to opravdu zaslouží!

Maminko, nemusíš mít strach, je mi už 13 a umím už se o sebe sama postarat. Doufám, že tě budu moci brzy navštívit, aby si poznala tvoje vnoučátka.

Tvoje milovaná dcera

P.S.: Mami, všechno je to pitomost, jsem u sousedů. Chtěla jsem ti jen říct, že jsou v živote horší věci, než to vysvědčení, co leží na nočním stolku.

Mám tě ráda.“

A pár manželských:

Franto, co dostaneš k Vánocům? Člověče, asi chlapa. Viděl jsem ho u manželky ve skříni.

Obchodní cestující vypovídal u rozvodového soudu. Soudce se ho ptá: „Prosím vás, vysvětlete nám povahu incidentu, který ve vás vzbudil obavy o ženinu věrnost.“ „Víte, v podstatě celý týden jsem na cestách a domů se vracím na víkend. No, a jednou takhle v sobotu večer jsme se se ženou věnovali pěkně vášnivému sexu, když stará paní od vedle zabouchala na zeď a křičí: To toho nemůžete nechat aspoň přes víkend?“

Potkají se dvě kamarádky a dají se do řeči …
„Dívala ses někdy na manžela při milování ?“
„No jasně, kolikrát …“
„A jak vypadal ?“
„Stál ve dveřích a blbě koukal …“

„Včera jsme se s manželkou strašne pohádali, ale nakonec jsem měl poslední slovo!“ „A cos jí řekl?“ „Tak si to teda kup!“

Jedna žena byla velice frustrovaná podivným chováním manžela, který po ní vždy vyžadoval milování v naprosté tmě. Říkala si, že tuto úchylku vyléčí šokem. Jednou, když byli v nejlepším, najednou rozsvítila lampičku a ke svému překvapení zjistila, že manžel drží v ruce okurku. Zaječela: „Tímhle jsi mně podváděl celých deset let? Ty impotentní mizero!“ Manžel klidně odvětí: „Když mluvíme o podvádení… Zajímá mě, jak vysvetlíš naše dvě děti.“

Elektrifikace

Žijeme v elektrifikované době.
Do práce chodíme s odporem,
v práci sedíme s napětím,
a když se dotkneme vedení,
tak nás kopne do prdele…