Zádielska tiesňava či správněji Zádielska dolina je nejhlubší kaňon Slovenska, a opravdová perla. Procházka dnem doliny, kterým protéká říčka Chotárny potok s četnými peřejemi a vodopádky, může být díky asfaltce a vzrostlé vegetaci poněkud fádní. To si ale můžete vynahradit. Stačí zamířit po některé z turistických značek nad kaňon a pokochat se pohledy z výšky. A to už je jiný kafe. A výlet si můžete obohatit o další dvě turistické perly – vodopády a hrad.
Takzvaná spodní cesta z Bratislavy do Košic vede přes Zvolen Brezno a Rožňavu. U silnice za poslední léta viditelně přibylo cedulek, které upozorňují na zajímavé turistické cíle. Tu ukazuje hnědá směrovka cestu ke geografickému středu Slovenska, tam zase k Ochtínské aragonitové jeskyni nebo na Gotickou cestu, která vede z jihu až na Spiš. Za Rožňavou hlavní silnice vystoupá do horského Jablonovského sedla (kterému tu krásně říkají Soroška) a klesá do širokého údolí Turnianské kotliny. Z obou stran ji drtí vápencové pohoří, to jižní už tvoří hranici s Maďarskem. Za Soroškou hnědé směrovky jako mávnutím proutku mizí a turisté mají konečně klid, nic je nerozptyluje a mohou se kochat panoramaty. Dojedou tedy až do Košic, aniž by tušili, že právě minuli Slovenský kras. Možná si po cestě na levé straně všimnou hlubokého zářezu ve skalách, ale když tu náhle chybí cedule, co by tam kdo pohledával. Škoda. Právě míjí jedno z nejkrásnějších údolí na Slovensku, Zadielskou tiesňavu. Skalní útesy dosahují výšky téměř 400 metrů, v nejužším bodě je soutěska široká jen 10 metrů a kanon měří na délku přes dva kilometry. Samozřejmě kdo není úplně natvrdlý, tak si vyčte, že právě projíždí kolem přírodní zajímavosti, která je zapsána v seznamu UNESCO už od roku 1977. Je to tedy vůbec nejstarší zářez UNESCO na Slovensku. Tomu odpovídá jedna restaurace u vchodu do soutěsky a dva penziony v obci Zadiel, kde se dohromady směstná asi 30 lidí. 🙂
V tomhle jsou Slováci neuvěřitelní. Mají tu prvotřídní perlu a totálně toho nevyužijí. Člověk se diví a žasne, zvlášť když přejedete hranici a srovnáte jak za kopcem hospodaří Maďaři. Mám na mysli možnosti ubytování, stravování, prodej suvenýrů, značení, postoj podnikatelů. V Maďarsku nebo v Čechách by se na podobné přírodní památce vydělávaly miliony. Tady ne. Ale ono pro nás turisty je to vlastně dobře. Není to turistický Václavák a ani zde nepotkáváte davy a prodejce kýčů jako v Českém ráji. To oceníte když pak sedíte na konci doliny, kde točí pivo, podávají několik základních jídel a jste tu vlastně sami. Je to příjemné místo, jelikož se sem autem málokdo dostane. Pouze místní, a ti kteří vědí. Přespolní se většinou neodváží na cestu, která odbočuje z hlavní silnice na sever už před sedlem Soroška. Vede přes Drnavu a Borku, zůžuje se, přibývají jamky a jámy a končí na štěrkovém plácku před cedulí zákaz vjezdu. Zřejmě starostové nechtějí, aby jim přes vesnici jezdili hluční turisté. A já se jim nedivím. Na druhou stranu pak ale nesmějí plakat, že nezaměstnanost v tomhle okrese dosahuje už řadu let 30 procent.
Ale nechme politiky a vraťme se raději do přírody. V členité soutěsce jsou pozoruhodná brala, kolmé stěny a skalní útesy. Svými tvary, bizarností a mohutností tvoří neopakovatelnou scenérii. V jejích horních částech vidíme silně zvětralé a utvářející četné věžičky, mezi nimiž se nacházejí úžlabiny. Dolina je v horních částech zarostlá lesním porostem a v dolní části přechází lesní porost do suťovišť. Z kamenných útvarů v kaňonu zaujme svým tvarem hlavně 105 metrů vysoká cukrová homole. Vymodelována byla erozivní činností vody. Tento výjimečný přírodní úkaz je nejvyšší věžovitý skalní útvar na Slovensku. Lokalita je ještě něčím výjimečná. V současnosti evidujeme v Zádielské dolině asi 120 jeskyní. Nachází se zde chráněná a vzácná fauna a flóra.
Většina turistů svůj výlet pojme tak, že auto zaparkuje na parkovišti na začátku doliny, projde po asfaltové cestě spodem doliny k již zminované chatě a pak se stejnou cestou vrátí zpět. Což je ohromná škoda. Připraví se tak o nádheru výhledu z horní části soutěsky. Námi doporučovaná trasa je od chaty vyrazit po modré pěkně do kopce, vystoupat na horní partie. Dojít k turistickému rozcestníku Okrúhly laz. Odsud se vydat po zelené do vesničky Háj a nad ní navštívit Hájské vodopády. Pak se vrátit zpět na modrou značku k rozcestníku kde jsme z ní sešli a pokračovat po modré Na Turnianský hrad. Z hradu pak sejít do městečka Turňa nad Bodvou. Odtud se vlakem nebo autobusem pak dostanete kam potřebujete. Je to opravdu nádherná túra, při které uvidíte další dva skvosty.
Především Hájské vodopády. Těm se říká perla, nebo také klenot, Slovenského krasu. Kouzelné vodopády ukryté v lesích Hájské doliny (nedaleko cesty mezi obcemi Háj a Hačava) patří k nejkrásnějším přírodním výtvorům ve Slovenském krasu. Nejvyšší z těchto vodopádů měří více než 6,5 metru, kromě něj se zde nacházejí ještě tři velké – asi 5metrové – a několik menších vodopádů. Když teče dostatek vody, patří zcela určitě k těm nejkrásnějším na Slovensku. Co je výborné je, že ani tady nenarazíte na moc turistů. Občas tu nějaká rodina z okolí griluje nebo dělá opékáčku, ale většinou budete mít celé vodopády jenom pro sebe. A tak si v nich můžete užít i výbornou koupačku. Problém je, že poslední teplé roky moc vodopádům neprospívají. Vody je mnohdy málo a tak někdy je tu dost sucho. Ale i tak sem cesta stojí za námahu. A když budete pozorní a pořádně se koukat, tak zde najdete v březích potoka i známky po trilobitech, které tu kdysi byly nalezeny.
A pak tu máme hrad. Na vrcholu kuželovitého kopce střežícího obec Turňa nad Bodvou stojí zřícenina hradu s přebohatou a často ne zrovna klidnou historií. Turnianský hrad pamatuje množství bojů, bitev a dějinných zvratů. Často byl dobyt Turky, protihabsburskými povstalci i císařskými vojsky. Hrad má však i pestrou mytickou minulost. Jedna z četných pověstí například říká o šlechtičce, která ze žárlivosti skántrila nápadníka vlastní sestry, protože ho sama bezhlavě milovala. Když na to nešťastnou sestru veřejně obvinila ze svého zločinu, zlomila se pod tíhou výčitek svědomí. Dýkou namočenou v krvi nevinného mládence ukončila i svůj vlastní život. Vytoužený klid však nenašla. Její duch prý bloudí pod měsíčním svitem postříbřených hradbách Turnianského hradu do dnešního dne. No dneska jsou z hradu především nádherné neodolatelné výhledy na Košickou (Turnianskou chcete-li) dolinu.
No a když už v tomto kraji budete, doporučuji navštívit zde Krásnohorskou jaskyňu. Sem tedy ze Zadielu pěšky nechoďte, to by byl poněkud dlouhý trek. Ale dojeďte si sem autem. Ta návštěva stojí za to. Z šesti zpřístupněných jeskyní Světového dědictví UNESCO v destinaci Košice region je Krásnohorská jeskyně hodně výjimečnou. Její jedinečnost spočívá v tom, že pohyb v ní je spojen s jistou dávkou adrenalinu i sportovní aktivity. I když je přístupná veřejnosti, vstup je povolen pouze v doprovodu zkušených vůdců a v kompletní jeskyňářské výstroji. Prohlídková trasa vede ke Krápníku rožňavských jeskyňářů, který s výškou téměř 33 m patří mezi největší krápníky na světě (přestože to již není pravda, je stále uveden v Guinnessově knize rekordů jako nejvyšší stalagmit). Trasa má délku 450 m a stejnou cestou se návštěvníci vracejí z jeskyně zpět. Před vstupem je třeba obléct si jeskyňářskou výstroj. Cílem turistického zpřístupnění je ukázat jeskyni v co nejpřirozenějším stavu, proto je prohlídková trasa budovaná jen velmi lehkým způsobem, bez zásahu do morfologie jeskyně. O to je však náročnější. Zvládají ji však i děti od 6 roků. Přes řečiště se přechází po dřevěných lávkách, jezera se překonávají pomocí lanových lávek. Jeskyně není osvětlená, její návštěva se podobá více speleologické akci, než vstupu do zpřístupněné jeskyně. Je otevřená celoročně kromě března.
450metrová prohlídková trasa vede k unikátnímu Kapli rožňavských jeskyňářů a je zpřístupněna pomocí dřevěných laviček a lan, kterými návštěvníci překonávají podzemní potok Buzgó, protékající celou hlavní částí jeskyně. Právě průtok vody v potoce rozhoduje o možnosti vstupu do jeskyně. Maximální průtok vody, při kterém je ještě vstup povolen, je 300 litrů za sekundu. V některých obdobích ale průtok uvnitř jeskyně pohybuje i kolem 1300 litrů za sekundu. Při největší zaznamenané povodni byl dokonce 6 000 l/s. Návštěva jeskyně má speleologicko – naučný charakter a během pobytu v jeskyni je třeba se soustředit na pohyb, aby nedošlo k pádu do vody. Klient vstupuje do jeskyně na vlastní nebezpečí. I když je trasa bezpečná, můžete kdykoli odmítnout postupovat dál, pokud byste měli pocit nejistoty a vrátit se zpět. Ale myslím si že to nebudete potřebovat. Já jsem poseroutka, stašpitel a nemotora, a zvládl jsem to taky. Byl to parádní a jedinečný zážitek.
No a to bude ode mne z Východního Slovenska pro dnešek všechno. A příště se podíváme třeba do Polonin.