Kdo by je neznal – ti tři, co vlastně byli čtyři, zanesli semínko romantiky už do slušné řádky generací. Který z kluků, ale i holek by v určitém věku nechtěl stát po jejich boku při zakázaném souboji proti kardinálovým vojákům.
(virtuální internetová galerie)
A která slečinka by nechtěla být osvobozována touhle nesourodou a přesto soudržnou čtyřkou? Ano, je tu řeč o Třech mušketýrech. O hrdinech příběhů, kterými pan Dumas přemostil (i když to netušil) onu propast mezi pohádkou pro děti a světem trillerů, sci-fi a dalších podobných žánrů, do kterých se dnes dospělí utíkají odreagovat alespoň na chvíli od všedních starostí. V některých z nás se však semínko touhy po dobách, kdy muži byli pravými muži, usadilo natrvalo. A i když víme, že ani tehdy nic nebylo tak růžové ani tak černobílé jak se v oněch dobrodružných příbězích zdá, přesto si je rádi čteme, díváme se na ně ve filmových zpracováních a náš věk tu nehraje roli. Důkazem toho jsou například Listy z Provence, ve kterých už hodně dospělý Miroslav Horníček píše dopis nejmladšímu z této čtyřky a vyznává se v něm z obdivu k mladému Gaskoňci.
Obdiv nebo alespoň vzpomínka na dětské hrdiny jistě vedla i ruku Adolfa Borna, když připravoval své ilustrace ke Třem mušketýrům, kteří se před nedávnem objevili přímo na domácí půdě – tedy ve Francii, v nejnovějším vydání, které však připravilo pražské nakladatelství BRIO. I když by Adolf Born možná raději kreslil hrdiny s fezy na hlavách nebo s rakousko-uherskými šavlemi, což je jeho srdeční záležitost, přesto je v ilustracích vidět cit a zřejmě i zakořeněná dětská úcta k téhle čtyřce, ve které všichni byli bez bázně, ale nikdo nebyl dokonalý, každý měl nějakou slabůstku či černou vzpomínku, která mu kalila veselé pitky a neohrožené souboje.
Adolf Born přistupoval tentokrát k ilustracím trochu více vážněji. Ne, že by postavám a postavičkám chyběl jeho typický smysl pro humor, ale více se věnoval vykreslení jednotlivých postav, jak po stránce fyzické, tak po stránce jejich charakterů. Vzdal se svých okolních bizardních postaviček a zvířátek, které běžně oživují jeho kresby. Hlavní postavy tentokrát nic kolem nerozptyluje. Stal se všem srozumitelným tlumočníkem mušketýrských dobrodružství a tak na více jak pěti desítkách barevných ilustrací najdete buď portréty hlavních hrdinů nebo zachycené části děje. V některých kresbách použil symboliku, která uvádí ilustraci do větší dějové souvislosti. Například politikaření nejvyšších kruhů naznačil kresbou, kde Richelieu stojí ve vodě a „hraje“ si s loďkami.
Samotná kresba je jemnější, více odstínovaná, celek vytváří iluzi stářím poničeného tisku. A i když u každé ilustrace nechybí popisek, čtenáři jistě okamžitě poznají d’Artagnana, Athose, Portose i Aramise a jejich čestné i nečestné spoluhráče. Vám, kteří jejich příběh znáte už nazpaměť a znovu ho číst vám připadá možná zbytečné, je určena výstava těchto ilustrací ve virtuální galerii ArtForum. Až si je všechny prohlédnete, dost možná zatoužíte si knížku ještě jednou přečíst. Nebo možná poprvé.
Všem, kteří chtějí být alespoň na chvíli se svými oblíbenými hrdiny, stačí jediné – kliknout ZDE.
