„Tak. A máme deset. Z toho je vidět, jaký je ten svět. A eště před hodinkou bylo devět. A za hodinku bude jedenáct. Tak od hodiny k hodině si žijem.“ „Tak od hodiny k hodině si hnijem.“ Připadají vám ta slova povědomá? Samozřejmě, pronášeli je Werich s Horníčkem v jedné z jejich nezapomenutelných předscén.
Velká předscéna
ze hry V+W Balada z hadrů
| Horníček: | |
| Werich: | |
| volá na Wericha v dálce Haló, klaun ! | |
| Was ist denn los ? | |
| Volám klaun ! | |
| Vy jste na mě volala klaun ? | |
| No na vás. Proč ? | |
| Na me dlouho nykdo nevolal. | |
| Já už to taky dlouho na nikoho nevolal. Ale vy jste mi tak připad. | |
| Já jsem vám připadala, co ? | |
| No. | |
| Vy jste taky klaunová … totiž klaun, co ? | |
| Byl bych rád. Já totiž mám pocit, že jsme spolu … | |
| … spolu někde dělali. | |
| Že jo ? Fakt. | |
| Ale ne jako klauni. Jako herci. Já vím. Bylo to v lese … | |
| … v lese, v háji … | |
| … v Ardézském hvozdu, já jsem hrál vévodu … | |
| … a dobře … | |
| … dycky vévody a krále … a stál jsem pod takovým rozsochatým stromem … | |
| Ano, rozsochatý strom to byl. | |
| To je krásné slovo – rozsochatý … Rozsochatá žena … No a tady bylo prostřeno, tady byla tabule … | |
| … k hodokvasu … | |
| … já jsem tady stál a v ruce jsem držel …. | |
| … pohár. | |
| … pokál. Pokál. A vy jste přibíhal z lesa a říkal jste, že jste potkal klauna. | |
| Šaška. | |
| Šaška. A ještě jste říkal, že se opékal na slunci. | |
| Jo. Opékal se na slunci. A já vám k němu přišel a povídám mu: „Dobré jitro, blázne“. A on na to: „To nejsem. Kdybych byl blázen, měl bych více štěstí …“ | |
| … a tak to byl klaun. | |
| Klaun ? | |
| Takovouhle moudrost se v novinách nedočtete. | |
| Jo. A pak vám vytáh hodinky, jo …. | |
| Jo. | |
| … a díval se tak na ně a povídá mi: „Tak. A máme deset. Z toho je vidět, jaký je ten svět. A eště před hodinkou bylo devět. A za hodinku bude jedenáct. Tak od hodiny k hodině si žijem.“ | |
| Tak od hodiny k hodině si hnijem. | |
| Jo. Tak to řek. Přesně tak. A já mu záviděl to slunce, tu pohodu, nápady. A hlavně jsem mu záviděl ten jeho strakatý kabátek. Já vám řeknu, strakatý kabát – není šatu nad něj. | |
| Strakatá kazajka – to je taky moje ctižádost. | |
| A k tomu volnost mít, tak úplnou, tak naprostou, jak vítr, jenž si fouká na koho chce. | |
| To je svaté právo bláznů. | |
| básnicky Strakatý kabát dejte mi a volnost pravdu říct a pročistím skrz na skrz tělo zkaženého světa, bude-li trpělivě brát můj lék. | |
| Mou medicínu. | |
| Můj lék. | |
| Mou medicínu. | |
| Můj lék ! | |
| Váš lék, mou medicínu. | |
| Kdo to napsal tahleta moudrá slova. Kdo to dal tak plnou důvěru bláznům, šaškům ? | |
| No kdo je schopen dát důvěru ? | |
| No ? | |
| Básník. | |
| Jedině básník. … Ovšem tohle musel bejt dobrej básník. | |
| No to byl Shakespeare. | |
| To byl Shakespeare ? … Jo to byl Shakespeare. … A to byl dobrej básník ? | |
| chvíli hledá vhodný výraz, potom zvolá Dva zámky plný spisovatelů ! … To byl génius ! … v dobách, kdy to slovo nebylo vobnošený. … To byl OBR ! | |
| Obr ? | |
| OBRROVSKEJ básník. Ale to je taky to jediný, co dneska můžete svobodně říct na obou polokoulích této nemocné planety, aniž by vás tam anebo onde považovali za někoho, kdo přichází vodtamtaď. Můžete svobodně říct: Shakespeare byl obrovský básník ! … Dejte si to. | |
| To … Můžu jo ? | |
| Abyste věděl, co to je za pocit říkat pravdu bez bázně a hany. Dejte si to. | |
| Můžu naplno, jo ?! | |
| Naplno, jo ! | |
| Naplno ! AJ ! … S chutí zvolá SHAKESPEARE BYL ztiší … aspoň jak on říká … | |
| Dojal jste mě, že jste zůstal Čech. | |
| No jo. … Ale vysvětlete mi, jak je to možný, že tenkrát byli klauni. Byli šašci. A už nejsou. | |
| No, já bych si nebyl tak jistej. … Tedy – klauni nejsou, ale šašků je. … Šaškem se může stát leckdo. Aniž by chtěl. Aniž by to tušil. | |
| Aniž by to věděl. | |
| Klaun – no to je řemeslo. To dá práci. | |
| To je makačka. No jo, ovšem tenkrát byly klauni i v životě – tedy myslím v životě běžném, společenském. | |
| Známá věc že přirozenou cestou vyvěrali z toho života. Jak víte, svět se neustále mění. | |
| No pochopitelně. | |
| Svět byl daleko větší než je dnes, teď je menší. | |
| No to snad ne že by se srážel … | |
| No né … no přece ty komunikace … | |
| Jo ták, tím že se to prokrátí. | |
| No ano, samo sebou, eroplány a … Tenkrát, když král poslal druhýmu králi posla aby mu vyřídil, že je vůl – no to trvalo. Ale dneska to máte e … e … e … e … e … no to ví dřív než to řeknou. … Ovšem pravda je, že dneska nejsou tak hákliví. To je pravda. … Ono rozumíte – tenkrát ten klaun měl své poslání společenské. Když tenkrát ten král vládl národu obklopen kamarelou, odloučen od toho národa, chtěl vědět pravdu. A kdo mu tu pravdu měl říct ? Když rádio nebylo, noviny nebyly, kdo mu měl říct pravdu ? No tak poslali klauna. Klaun mu tu pravdu řek, král ho za to nakop – protože za pravdu se dycky platí kopancem, to je mezinárodně uznávaná valuta – král věděl, co vědět měl, klaun dostal co mu patřilo a jelo se dále močálem černým kolem bílých skal. | |
| Takže to klaunství tehdy byla … no dá se snad říct, že to byla vlastně určitá instituce. | |
| Instituce kulturně politická. | |
| Ovšem tedy instituce, řekl bych já, typicky středověká. | |
| No já bych na tom slově středověk tolik neóulpěl. Co to je středověk ? | |
| Co to je. Samo jméno praví, že to je střed věku mezi staro a novověkem. | |
| No, střed věku. Já sám … tedy … nemám technologického vzdělání … ještě oběť humanistické blbosti … ale prostě i tak … filozofickou cestou bych se mohl dopracovat k definici středu … laicky ovšem … a řekl bych, že střed je bod, který je od obou konců stejně vzdálen. .. Za předpokladu, že ty konce jsou kon-stant-ní neboli neměn-n-né. Ovšem u našeho věku se to nedá říct. Náš věk nemá oba konce konstantní. Jenom začátek. A to jenom proto, že nevíme, kdy to vlastně začalo. Kdežto ten novověk – tam ten konec se neustále mění. Na každou vteřinu navazuje nová vteřina, nová minuta, nová hodina, nový den, nový týden, nový měsíc, nový rok, … | |
| Ano, ano … | |
| … nové desetiletí, století, nové tisíciletí, stotisíciletí, to letí, to letí ! Takže ten středověk aby se udržoval pořád ve středu ten taky musí postupovat dopředu. Rozumíte. … Středověk si vymysleli lidé žijící v novověku aby si odreagovali svůj minderwertigkeit komplex. Aby jaksi … se jim dostalo … poct a uznání, které třeba … by se jim dostalo až po smrti a oni nechtěj čekat, nuže teda zesměšňují způsob myšlení a práce svých prapraotců a pradědů a nazývají to středověkem. A zapomínají, že touto metodou konce jejich prapraděti a pravnuci se jednou budou dívat zpátky v jejich novověku na jejich středověk a budou říkat: no no no no. … Všimněte si, jak jsem tolerantní … | |
| Tolerantní jo, ale pesimista. | |
| Ne, já nejsem pesimista, já jsem … ponocný. … Ponocný, který měří čas … a zjistil, že měří něco, co neexistuje. | |
| Moment – cože neexistuje ? | |
| Čas neexistuje. | |
| Čas ?! | |
| Čas jako takový. | |
| Jak to – jako takový ? | |
| „Die zeit an sich“ … Už jste viděl někde čas, na moři jste viděl čas nebo v lese jste potkal čas ? Nebo někdo zazvonil a vešel čas ? Čas existuje jenom v lidské představě. Čas si vymysleli lidi aby věděli vod kdy do kdy a co za to. | |
| Ovšem jestliže si takto zrušíte pojem času, tak nemůžete přistoupit k ostatním důležitým pojmům. | |
| Ako čo ? | |
| Ako živoť. | |
| Á … ó ano … To je pravda. … Jako tedy doživotní majitel jednoho života musím říct, … to je zajímavé, že jediná věc, kterou máte doživotně, je život. To mě nenapadlo. … Jako doživotní majitel jednoho života musím říct, že o životě se málo píše … | |
| Ano. | |
| … málo hraje divadlo … | |
| Ano. | |
| … málo myslí … | |
| Já myslím ! … občas … Já myslím rád ! … Já totiž si myslím, … že myšlení … má budoucnost. | |
| chvíli uvažuje … No doufejme, doufejme. | |
| A já si právě myslím, že vy vůbec tedy nemůžete vo životě mluvit. Protože lidský život probíhá v čase. Ale vy, který jste si ten pojem času zrušil, tak nemáte pro ten život prostor. Základ. Míru. | |
| No a copak je to textil ? … Abych šel někam a řek: „Dejte mně třičtvrtě metru života a deset centimetrů na záložku.“ ? Já sám sobě připadám, že je mně stodvacetdevět let … podle toho, co jsem zažil. Anebo podle toho, co jsem nezažil. A někdy si zase něco přečtu a připadá mi, že je mi vosum. Já vám to řeknu jináč. Bernard Shaw. Víte, kdo to byl Bernard Shaw ? | |
| No ovšem, vždyť jsem ras. | |
| Bernard Shaw byl živ sto let, řekněme. Byl to krátký anebo dlouhý život ? | |
| Sto let – dlouhej život. | |
| Krátkej život, protože Bernard Shaw tady moh bejt ještě dvěstěpadesát let, protože pořád měl co říct. … Takhle je to. … Zatím co v této chvíli po celém glóbusu je roztroušeno já nevím kolik třicetiletých, který tady už čtyřistapadesát let nemuseli bejt. | |
| Klidně. | |
| Takže vidíte, že délka života je pojem …. přemýšlí … hergot, teď mně to slovo vyklouzlo … | |
| Pojem ? | |
| … pojem … no … | |
| To je pojem. | |
| Ale né … celá teorie se jmenuje tím slovem … vymyslel to ten vlasatej, ten … hrál na housle … | |
| Fibich. | |
| Co ? | |
| Fibich. | |
| Né. Fyzik. | |
| No né – ten vymyslel Pojem. | |
| To byl Poém a né Pojem. … Todle byl slavnej matem… no filozof, fyzik, no … hrál na housle … teorii celou tak nazval … nó … jak se menoval ? … hrál na housle … Švabinský ho nakreslil nedávno … jsem viděl jeho portrét … | |
| Fyzik ? | |
| Nó … | |
| Proč kreslil Švabinskýho ? | |
| Ale né – Švabinský HO nakreslil. | |
| No to se ptám, proč se Švabinský dává kreslit fyzikem ? | |
| Ale to je blbost – Švabinský se nakreslí zadarmo a líp než by ho nakreslil fyzik. | |
| To říkám já – tak vy neříkejte … | |
| Já říkám Švabinský – oddech – HO – oddech – nakreslil – tečka. | |
| Jo ták. Švabinský HO … | |
| No ! | |
| No to je ten … já vím … | |
| No. | |
| Einstein. | |
| Einstein. … si nikdy nemůžu vzpomenout. Já si to pletu s tím německým nastupovat. | |
| To je „einsteigen“. | |
| Já vím, já vím. Einsteigen. Ale já neumím dobře německy tak si to pletu. | |
| Einsteigena nikdy Švabinský nemaloval. | |
| No to nemusíte říkat, to je známý. | |
| No aby bylo úplně jasno. | |
| No né – to bude jasno i když to neřeknete. Já nevím, proč by měl Švabinský malovat Einsteigena. | |
| Jo. Ten nic nevymyslel – Einsteigen. | |
| To by nevadilo – Švabinský namaloval víc lidí, co nic nevymysleli. | |
| Tak sem nepleťte Einsteigena … | |
| Já ho sem nepletu, já jsem si nemoh vzpomenout. | |
| Dobře, já si ho taky pletu s železnou rudou, ale netahám to sem. | |
| To je Eisenstein. | |
| Já vím, že to je Eisenstein. | |
| Eisenstein. Ale to byl režisér. Filmovej režisér. Eisenstein. Slavnej Eisenstein. Umřel. | |
| To vím. Dávno. Přece ho probodli v Chebu. | |
| To byl Valdštajn co myslíte. | |
| Valdštajna probodli v Chebu ? | |
| No ovšem že jo. | |
| A protože hrál na housle ? | |
| Valdštajn že hrál na housle ? To nevím. … To je blbost, jak moh v bitvě hrát … ale volovina. Prosím vás, jak von může ladit a voni … to by nemohli střílet kdyby ladil. | |
| No jo, to by nemoh ladit, kdyby stříleli. | |
| No né – to spíš von je vrchní, tak voni musej přestat střílet, když ladí ne ? … Valdštajn … blbost … to je … ten měl čas hrát na … ale, prosím vás … | |
| Neměl ? | |
| Ten měl jiný … ten měl velký koncepce … Ten chtěl přeříznout Evropu vod Švédska takhle na Sicílii – a nebyl to blbej nápad … Proto ho taky … proto ho zabili. Za velký nápady se zabíjí, za blbý nápady se nezabíjí. .. Kdyby se zabíjelo za blbý nápady, to by bylo bytů volnejch. | |
| Tak tedy – Einstein … hrál na housle. … v Chebu … | |
| chvíli zaraženě hledí … Prosím, když myslíte, tak já vás pře … ale proč by … já nevím … proč by měl hrát … | |
| No né – já nemyslím, já se ptám. | |
| No jo, no, to já nevím, ale pochybuju, že by Einstein hrál v Chebu na housle. … Proč by Einstein – světovej fyzik, filozof, profesor na univerzitě v Princetownu – jezdil do Chebu hrát na housle ? | |
| Proč by profesor fyziky z Princetownu nepřijel do Chebu zahrát na housle ? | |
| No a proč by přijel ? | |
| Aby si přivydělal třeba. Já nevím, co voni mu dávali v Princetownu za fyziku. Ale tady se platí líp muzika než fyzika. Kromě toho … | |
| Pravda, taky tu není žádnej Einstein. | |
| Kromě toho von moh mít víc za fyziku a míň za muziku jo, ale jestli radši dělal tu muziku než tu fyziku, tak vzal radši míň za to co radši …. co jsem to řek ? | |
| No řek jste pravdu, ale zní to blbě. | |
| Už jsem se lek úplně. Ano … správně … vzal radši míň za to co radši, protože ty požitky jsou relativní. A klidně … | |
| NO ! | |
| Cože ? | |
| To je to slovo. Délka života je relativní pojem. No … Teorie relativity – Einstein. Já jsem si nemoh vzpomenout. | |
| Jo to je to … | |
| Nó. | |
| … to slovo, co jste chtěl prve říct ? | |
| Nó. | |
| Délka života je pojem relativní. … To jste moh říct prve a mohli jsme bejt dál. | |
| No já si nemoh vzpomenout. | |
| Délka života … | |
| Já si nemoh vzpomenout. | |
| Délka života je pojem relativní. To ví každej přece. Relativní … | |
| No nemoh jsem si vzpomenout. | |
| Délka života je pojem relatív … Když si nemůžu vzpomenout, tak se zeptám. … Délka … | |
| Já jsem se ptal. | |
| No jo. Délka života je pojem relat … Vy jste se ptal, ale špatně. | |
| Já jsem se ptal dobře, ale blbýho. | |
| Délka života je pojem … Ještě že to blbej věděl. | |
| No blbý vědí, ty maj čas si pamatovat. Chytrý musej vymejšlet. | |
| Teď jde o to, kdo je líp placený. … Délka života je pojem … | |
| Chytrý se neptá. | |
| A blbý je placený. … Délka života je … | |
| Nepamatovat. | |
| Nepamatovat… To je nejlíp placený. … Délka života je pojem RELATIVNÍ ! | |
| NO ! | |
| NO ! … A právě proto, že délka života je pojem relativní, tak vy vůbec nemůžete vo životě mluvit. … Vy nemůžete život popsat, vy nemůžete život charakterizovat, vy nemůžete život DEFINOVAT. | |
| A vona není žádná definice života – oficiélní ? | |
| Jo oficiélní ? | |
| No měla by bejt. Přece tolik tisíciletí se snaží lidé zlepšit si život, tak by měla bejt nějaká oficiélní definice života. | |
| Ovšem že by tu měla bejt. Ano. … A já myslím … že jestli neni, já pevně věřím, že se na ní pracuje. | |
| Určitě … to určitě. | |
| Přece nás nenechají tápat. | |
| No právě. … Určitě je někde nějaká komise, která shání budovu. Určitě. Ale já si myslím, že jestliže není ještě nějaká, tedy ještě oficiélní definice, tak že snad by bylo hloupost, abychom přerušili tuto diskusi, která je plodná. | |
| Ovšem. Ta je plodná. | |
| Velice plodná. Já si myslím, že když není nějaká – tedy oficiélní – definice, takže abychom mohli pokračovat, já bych nabídnul třeba svoji definici. Né že bych se nějak vnucoval, nebo … | |
| Né … | |
| Prosím, já … Jestli má někdo nějakou lepší definici, já milerád ustoupím, já se nechci tlačit dopředu, chraň pánbůh, … totiž chraň příroda, … Jak mi bylo řečeno, že ano, … abych si hleděl svého, takže mám víc času teďka a … a byt mám, byt mám, … ano a velikou knihovnu … po tom, co měl ten byt přede mnou, … a děti nemáme, děti nemáme, moje paní neměla příležitost přijít mezi lidi, … no tak … a tak právě si myslím … a … kdyby … právě … a … není nutno … není nutno … není … nutno … aby se … aby se … ono se … ne aby se … protože … dyť … konečně se … e … Co chci vlastně říct ? … A ja. Definice života. | |
| Jo. Definici života. | |
| Ano, moje definice života je totiž to, že jsem si všiml, že život vždycky stál, stojí a bude stát za to, aby ho člověk dožil. | |
| To jo. | |
| Ono se s ním totiž víc dělat nedá. … A to už bych tak nezdůrazňoval. … A musíme se mnohdy dívat na život. A musíme se na život dívat tak, konečně, jako z kterého hlediska právě, … anebo – i jinak. …. Mnohdy stojí za to podívat se na život jako na velkou starou vzácnou knihu se zlatou obřízkou. | |
| Prosím ? Ořízkou. | |
| Já měl na mysli starý zákon. | |
| Aha. | |
| A uvědomit si, že byly doby … Byly doby … Ó, doby byly … A byly doby různé … Různé doby byly … A byly doby i jiné … I jiné doby byly … Ano … než různé … Byly doby i hrůzné … A v takových dobách … a … zalistovat … zalistovat si … zalistovat si … Co takový Absolon … kdyby byl plešatý … | |
| … tak neobjevil Macochu. | |
| Ovšem. pak se zamyslí … Já jsem tenkrát chyběl. … No i jiné byly doby. Kdy pršelo kdy chtělo. … Ano … Kdy jsme nemohli poručit, aby pršelo … lidstvo tedy … to najednou padla kapka … a padla si … vona si padla … a co takový NOE ! … v té době … takový NOE ! … | |
| Moment …. moment … já … mluvte dál, já to vysleduju tady. Tady někdo volal totiž, jak jste mluvil, tak někdo tady volal: HOE ! | |
| Já neslyšel. Já když mluvím, tak se poslouchám … abych neřek něco co nechci slyšet … Většinou se mi to daří. … no ale … takový NOE ! | |
| Tak – teď to bylo … teď to bylo markantní. | |
| Já teď taky něco zaslech. … Karle – vy zkoušíte něco ? Ne ? Jestli to není vedle. Vod Rahňovskýho z varieté. Tam obyčejně … tam dole se pije, nahoře se cvičí, jo. A někdy ten cvičenec spadne do piva. | |
| A řve. | |
| Ne. To řve ten host. | |
| Aha. Pochopitelně. Má ve voku pěnu. | |
| No ovšem. … Takový NOE ! …. Ha ha – to dělám já … Já se nachytal … | |
| A co to je ? | |
| Noe. No to je jméno. | |
| Lidský ? | |
| No – biblický. | |
| Oe ? | |
| Noe. Píše se to No-e. | |
| Jo ták. No-e. | |
| Nó. | |
| No a ? | |
| Né No-a. No-e. | |
| Já vím – to je jméno. | |
| Nó, Noe, jméno. | |
| Píše se to No-e. | |
| Nó. | |
| No a ? | |
| A vy neznáte No-a ? | |
| Ne-e. | |
| Ale to byl přeci – No-e – to byl ten … takový … takový ten člově-ek, co mu Hospodyn … Hospodyň … | |
| Hospodin. | |
| … Hospodin … mu dal pokyn … | |
| Pokyn ? | |
| … aby vylez na kopec a postavil tam loď. | |
| začne se smát Co aby ? | |
| … aby na kopci postavil loď. | |
| A Noe ? | |
| No Noe ji postavil. | |
| začne se ještě více smát … To je přece blbost postavit loď na kopci .. | |
| No to je pravda, všichni blbí se mu smáli tenkrát. | |
| rázem zvážní Ovšem. Když loď, tak především na kopci. |
Pokračování příště ….
