Ale kdež…
Jednou takhle stopuje chlápek o půlnoci na krajnici, je bouřka, déšť a k tomu půlnoc, takže se auta nějak moc nehrnou… Najednou vidí v dálce světla auta, jak se pomaloučku strašidelně blíží k němu… Je mu to divný, ale přece jen, auto je auto, takže když u něj zastaví, tak si naskočí… Chce řidiči poděkovat, ale najednou vidí, že za volantem nikdo nesedí! Strašně se lekne a než stačí nějak zareagovat, auto se dá zase pomaloučku strašidelně do pohybu… chlápek je už hysterickej, takže otevře dveře a za jízdy (pomalé) vyskočí a peláší jak Horymír k Neumětelům… pořád se ohlíží, bojí se, že auto zrychlí a přejede ho nebo něco podobnýho, tudíž se zastaví az v nejbližší vesnici… tam najde hospodu kupodivu ještě otevřenou, zapadne dovnitř, objedná si dvojitou tequilu a všem tu historku ješte v šoku vypráví… Všichni jsou z toho odvařený a litujou ho a obdivujou…. Asi za půl hodiny se otevřou dveře, vejdou dva zmoklý chlapkové, poručej si grog a rozhlídnou se kolem. Když uviděj našeho maníka, podívaj se na sebe a jeden povídá druhýmu: „Hele vole, to je ten trouba, co naskočil, když jsme v dešti tlačili!“
