Zemřel humpolecký rodák, Ivan Jirous. Narodil se 23. září 1944 v Humpolci, odkud po maturitě odešel do Prahy na Filozofickou fakultu UK. V Praze ve čtvrtek zemřel ve věku 67 let Ivan Martin Jirous zvaný Magor. Legenda českého undergroundu zemřela doma.
V sedmašedesáti letech zemřel básník, publicista a kritik
Ivan Martin Jirous, známý pod přezdívkou Magor."Měl jsem obrovské štěstí, že jsem se s ním potkal v době
dospívání. Otevřel mi oči a ukázal mi úplně jiný svět, ve kterém se
pohybuji dodnes," řekl iDNES.cz Vladimír Drápal, známý v undergroundové
komunitě pod přezdívkou Lábus. Na jím pořádané akci Pocta českému
undergroundu – 10 let Guerilla Records v pražském Divadle Archa Jirous
ještě minulý pátek vystoupil se svou poezií.Básník zemřel v noci
na čtvrtek ve svém pražském bytě na následky dlouhodobých problémů s
vnitřními orgány, které souvisely jak s jeho mnohaletým vězněním za
minulého režimu, tak s životním stylem. V posledních letech několikrát
pobýval v nemocnici, letos v dubnu byl léčen na JIP třebíčské nemocnice.
Další léčení měl podle svých přátel nastoupit právě v den úmrtí.
Fotogalerie
Ivan
Martin Jirous se narodil v roce 1944 v Humpolci. V 60. letech
vystudoval dějiny umění a dostal se do prostředí Křižovnické školy
čistého humoru bez vtipu, kde také získal přezdívku Magor. Své umělecké
záměry začal realizovat od konce 60. let jako umělecký vedoucí a
nehrající člen skupiny Plastic People of the Universe."Byl to
člověk, který dokázal jako první zformulovat ve své Zprávě o třetím
českém hudebním obrození smysl undergroundu jako nejen politického, ale
především uměleckého vyjádření," připomíná klíčovou Jirousovu úlohu jako
teoretika a "ideologa" domácí nezávislé umělecké scény zakladatel
trutnovského hudebního festivalu Martin Věchet."Nebýt Magora,
Čuňase a dalších lidí z undergroundu, žádný trutnovský festival by
neexistoval, a to včetně prvních pokusů v letech 1984 a 1987," vzpomíná
dále Věchet. "Naposledy jsem Magora viděl 1. října na oslavě narozenin
Václava Havla v DOXu. Prijde mi to symbolické. Tehdy jsem naposledy
zmáčkl spoušť s jeho poslední fotografií, jak shlíží z pódia na své
‚ovečky‘ z Plastic People a dění pod ním."
Václav Havel
Trutnov 2008 – Václav Havel a Ivan Martin Jirous
"Zpráva
o smrti Ivana Jirouse mne hluboce zasáhla a cítím se všemi, kteří mu
byli blízko. Byl po dlouhá léta můj dobrý kamarád, který významně
ovlivnil společenský pohyb v naší zemi. Jsem rád, že se Magor dožil
lepších časů, o které se sám nemálo zasloužil a myslím na něj a na jeho
dílo.""Pro mě
osobně to byl vlastně adoptivní táta, jako pro mnoho jiných – a jsem
přesvědčen, že podobně to cítí hodně lidí. Underground mě vychoval, což
moji rodiče neslyší rádi, ale je to tak. Charta a underground mi daly
základ všeho, co jsem celý život dělal," shrnuje své pocity Martin
Věchet.Přestože Jirous proslul jako bouřlivák, pohybující se na
rockových akcích, jeho neméně podstatnou součástí života a tvorby byla
poezie, a to poezie převážně duchovně orientovaná. Jeho časté vpády na
pódia rockových kapel za účelem recitace byly proslulé – Jirousova
autorita si však dokázala obvykle zjednat klid a přinutit i mnohé
rockové posluchače, kteří jinak poezii nepřijímali, ke ztišenému
poslechu a následnému aplausu.Jirousovu literární tvorbu uznával nejen ryzí underground, ale také oficiální místa. Je držitelem literární ceny
Jaroslava Seiferta za celoživotní básnické dílo a ceny Toma Stopparda
za slavnou sbírku Magorovy labutí písně. Kniha Magorovy dopisy byla
vyhlášena Knihou roku ve stejnojmenné anketě Lidových novin v roce 2006.Souborné dílo Ivana Martina Jirouse je k dispozici ve
dvou svazcích, vydaných nakladatelstvím Torst. Básnická tvorba je
shrnuta ve svazku Magorova summa, která se stala Knihou roku LN po svém
prvním vydání v roce 1998. Uměleckoteoretické a publicistické texty jsou
pak uspořádány ve svazku Magorův zápisník z roku 1999.Za své
nonkonformní postoje byl Ivan Martin Jirous v letech 1973–1989
několikrát trestán minulým režimem. Celkem si odseděl osm a půl roku, z
toho čtyři roky v nejtěžší nápravné skupině ve Valdicích. Patřil k
nejvýznamnějším osobnostem odporu proti komunistickému režimu a k
nejdůležitějším osobnostem české kultury 2. poloviny 20. století.
Pamatuji si jej z léta 1970 ze Skály,to byly nádherný časy,byl to správnej frajer.Tak si to tam nahoře užívej Ivane my to tady budem táhnout dál.
Po Hrdličkovi druhý nejslavnější rodák. Ať byl jaký byl, nikdy neuhnul a byl férovej. A cena Seiferta je nejvyšší uznání v naší republice za literaturu. Doufám, že se zástupci města zúčastní pohřbu a zakoupí za jeho rodné město věnec. A díky zastupitelům, že mu udělili ještě za jeho života Hrdličkovu medaili. Alespoň Magor viděl, že si ho jeho rodné město váží. Za pár let se s ním bude Humpolec chlubit stejně jako Lipnice s Haškem. Jenže teď to ještě ne všichni chápou.
Dovolte mi poznámku: Smrt IMJ je jasně ztrátou minimálně moderního českého umění, ale ač chovám, a chovat budu k panu Jirousovi velký respekt,dovolím si trochu „rouhání“- Neměli bychom zapomenout na pořad „Hlídač ztracené volavky“, kde dokázal usednout za stůl s p. Sztachem. Já osobně to moc zkousnout nemůžu.
Bohužel k tomuto natáčení se pan Sztacho přímo vnutil a režisér pan Rychlík to nakonec pojal jako autentické setkání dvou světů a chtěl to takto aktuálně natočit. Takže ani Magor ani Standa Kotyza nevěděli, že tam s ním budou sedět. A jejich reakce po příchodu, kdy tuto skutečnost zjistili, bohužel nakonec autor do dokumenru nedal.
Jiřina Švorcová, pan Mašín teď magor Jirousů…..
Při vší úctě k Jirousovi se jeho dílo s Haškem rovnat nemůže.a všimněte si, že po státním převratu se mocipáni nijak k Haškovi vřele nestaví.Asi sloužil na špatné straně.
Když Hašek zemřel, tak ho ještě také nikdo neoslavoval, to až později a dnes má světový věhlas. A to neměl v době úmrtí žádné ocenění jako Magor. Věřte tomu, že za pár let to bude náš hodně slavný rodák a budou na něj hrdí i ti, kdož dnes nejsou …..