Nechtělo se nám takhle v neděli vařit a tak jsme se rozhodli že vyrazíme na oběd do některé z humpoleckých restaurací. Ale kam? No jelikož jsme stále ještě nenavštívili restauraci pivovaru Bernard – pivnici Na Štokách, a jelikož jsme o ní slyšeli a na Internetu četli opravdu samou chválu, tak volba padla na tento podnik. Ač jsme se báli že neuspějeme, jelikož jsme neměli rezervaci, tak se zde o nás postarali. A jak jsme byli spokojení?
Tak jedno slovo úvodem. Celý areál návštěvnického centra pivovaru, to je prostě nádhera. Ne náhodou se návštěvnické centrum Rodinného pivovaru Bernard stalo Stavbou roku 2023. O ocenění v největší české soutěži architektury a stavitelství rozhodla odborná porota. Ač já se většinou s různými porotami a kritikami odborníků málokdy shodnu, tak tady musím dát odborníkům za pravdu. Ta budova je nádherná, ať už zvenku nebo zevnitř. Je tady toho opravdu hodně k vidění, můžete zajít na komín, a podobně. O tom ale tento článek nebude. Ten je o samotné pivnici Na Štokách – tedy restaurace která se nachází v tomto centru v druhém patře. A i restaurace je podle mého opravdu nádherná. Moderní, šik, je zde nádherně využito dřevo. Centrální výčep (nebo bar chcete-li) je parádní. Někomu se to možná nelíbí, ale já jsem ze vzhledu restaurace byl opravdu nadšený.
Po příchodu ke vstupu do restaurace se vás ujme některý z číšníků nebo číšnic. V této restauraci se prostě neposadíte k jakémukoliv stolu. Vzhledem k tomu že jsou zde často rezervovaná místa, tak vás vždy uvede a usadí ke stolu někdo z personálu, jak je zvykem ve většině restaurací na západ od nás. Nás se ujal velice milý a ochotný pán, který i přesto že jsme neměli zmiňovanou rezervaci nás ujistil, že to nebude problém. Nabídl nám bud možnost sedět uvnitř restaurace, nebo na vyhřívané terase. Vzhledem k tomu, že venku zrovna bylo docela dost sněhu a pěkná zima, vybrali jsme si stůl vevnitř. Hned jsme byli uvedeni k pěkně prostřenému stolu pro dva a dostali hned samozřejmě menu.
Tady si dovolím jednu jedinou kritiku k vybavení restaurace. A to jsou jejich židle. Bohužel mě absolutně nevyhovovala a docela nepříjemně mě tlačila na zádech. Toto může, a pravděpodobně bude, můj subjektivní problém a ostatní nebudou mít s židlemi problém. Jenom to zmiňuji, že mě ony židle opravdu neseděly a vlastně mi tak trochu pořád rušily požitek z návštěvy této restaurace.
Věc, kterou musím ale naprosto vyzdvihnout a ohodnotit 200% je obsluha v tomto podniku. Tady by se všichni z humpoleckých restaurací měli učit. Neustále se nám někdo věnoval. Nebyla prostě chvíle, že bychom museli na něco čekat, že by jsme si byt jen na sekundu pomysleli, kde sakra ta číšnice je. A to ani na konci, což bývá většinou zádrhel a hrozně mě to rozčiluje, jak si můžete přečíst v některé z mých předchozích recenzí. Ale zároveň to nebylo ani nijak protivné, otravné, vnucující se. Jakmile jsme byli usazeni, slečna hned dorazila co si dáme k pití. Nápoje následně ihned přistáli u stolu a již byla ochotna brát objednávku na pokrmy. Když jsme jí požádali, že jsme se ještě nerozhodli, tak se nezatvářila stylem „jé, to jsou zase zdržovači“, ale v klidu odešla a za chvíli se nás zeptala jestli už jsme si vybrali. S úsměvem na rtech, mile, ochotně. Následně i samotná příprava pokrmů byla velice příjemná. Akorát jsme si tak stačili popovídat a rozebrat jak se nám líbí interiér restaurace a už se nám pokrmy nesli na stůl. Ačkoliv jsme si vybrali z poledního víkendového menu, tak jedno jídlo tak úplně hotovka nebyla. Takže jsme byli opravdu překvapení. Následně jakmile jsme dopili naše nápoje, tak se nás hned někdo ptal, jestli nám může přinést něco dalšího. Jakmile jsme dojedli, hned u nás opět byla servírka, a ihned nabízela moučník a kávu. Když jsme slušně poděkovali a odmítli, s tím že si přejeme zaplatit, otočila se jak na obrtlíku a ihned u nás byla s účtem. Tohle je prostě paráda, a ačkoliv by to mělo být standardem, tak to je většinou problém. Tohle opravdu musím hodnotit jako obrovské plus v této restauraci. Personál je zde velice úslužný, ochotný a šlape jako hodinky. Opravdu si zaslouží dobrou výplatu (kterou tajně doufám že mají) a zcela jistě si zaslouží za toto vaše poněkud vyšší spropitné.
Jelikož jsme oba tušili že ten den budeme ještě řídit, vybrali jsme si nealkoholické nápoje. Já jsem se opět přesvědčil, že zatímco alkoholické pivo Bernard mě chutná, tak s tím nealkoholickým mám stále problém. Vybral jsem si nealkoholickou verzi bez příchutě, ale já v něm pořád cítím nějakou složku/surovinu, který mě v tom nealkoholickém pivu vadí. Ale pivo dobře vychlazené, dobře samozřejmě ošetřené. Manželka si vybrala jejich domácí limonádu. No o tom domácí bych asi hodně polemizoval, pokud tedy za domácí limonádu nepovažujeme sirup rozpuštěný ve vodě. Ve sklenici byly i nějaké ty citrusy a led, což je určitě dobře. Problém ale byl, že byla použita neperlivá voda a tak ten nápoj byl poněkud mdlý. Kdyby se použila aspoň jemně perlivá voda, tak ten nápoj by to hodně oživilo. Druhým mínusem bylo, že ta limonáda byla neuvěřitelně sladká. A což je ještě horší, nebyla sladká od cukru, ale od nějakého sladidla, které nápoji propůjčovalo další velice nepříjemnou pachuť. No, limonáda nás oba hodně zklamala.
Ale pojďme se podívat na to, kvůli čemu jsem sem přišli. A to je samotné jídlo. No a tady já budu bohužel již poněkud kritický. Nejdříve jsme si dali jejich hovězí vývar s játrovými noky. Vývar měl nádhernou tmavou barvu, a zjevně do něj nebyly přidány žádné pitomosti typu podravky, maggi a bujonu z kostky. Játrové noky byly zjevně domácí a chutné. Polívka vypadala opravdu nádherně. Rozhodně patřila k těm lepším, které jsme kdy v restauracích potkali. Bohužel nás ale trochu zklamala chuť toho vývaru. Podle barvy jsme očekávali opravdový silný tažený vývar, ale on byl prostě poněkud mdlejší. Jak píši nebylo to nic zlého, ale od pohledu jsme opravdu očekávali podstatně výraznější chuť a sílu. Už jsme v restauracích zase prostě jedli i lepší. Ale byla horká a zahřála.
Jako hlavní chod si manželka dala pečené kachní stehno s červeným zelím a lokší. Tady nebylo tak úplně co vytknout. Radost jsme měli z lokše, která byla podle našeho přesvědčení domácí a byla poněkud lehčí variantou než bramborové knedlíky. Což jsme v případě oběda ocenili. Zelí bylo vcelku chuťově fajn, stejně tak i kačka. Manželka byla s jídlem spokojena a chválila si ho. Já jsem měl menší připomínku k tomu kachnímu masu. Sice bylo hotové a od kosti se dobře oddělovalo, ale na můj vkus bylo malinko tvrdší. Já mám prostě raději kachní stehno mnohem více upečené a měkčí. Ted aby to nebylo bráno že to nebylo dobré. Bylo, jenom k dokonalosti to pro mne mělo malou chybku.
Já jsem si k obědu vybral poněkud náročnější a dražší pokrm. Jednalo se o pečeného candáta na černé čočce beluga a vařenou kořenovou zeleninou. No a tady se bohužel odehrálo největší zklamání. Na talíři to vypadalo nádherně, člověku se úplně zbíhaly sliny a těšil se na chuťovou bombu a gastronomický zážitek. Bohužel ten se nedostavil. Za mě bylo na tom pokrmu skoro všechno špatně. První co mě vadilo byla tvrdost všech surovin. Čočka na mě byla prostě moc tvrdá. Já vím že černá čočka se vaří poněkud tvrdší a že je dneska moderní všechno vařit „na zkus“ neboli „al dente“. Ale co je moc, to je moc, a nic se nemá přehánět. To samé se týkalo vařené kořenové zeleniny. Ta byla prostě na mě opět nedostatečně měkká. Já u kořenové zeleniny al dente rozhodně neschvaluji. Vařená kořenovka by měly pro mě být úplně měkká. To se tady opět bohužel nedělo. U mrkve, celeru a kořene petržele to ještě šlo, ale pak tam byl ještě nějaká další žlutá kořenová zelenina, kterou jsem nedokázal identifikovat, a ta teda byla tvrdá jak podešev. Ta se nedala rozkousat ani překrojit vůbec a tak na talíři zůstala nedotčena. Ryba naštěstí ale nedovařená nebyla. Ta byla na másle usmažena dozlatova. Bohužel u té byl zase problém to, že byla dost nedochucená. To se ale týkalo i všech dalších ingrediencí na talíři. Prostě to bylo nedochucené a mdlé. Musel jsem si vše přisolit a opepřit (pozor, malé nesmazatelné plus za kampotský pepř na stole) a stejně mě tam chybělo dochucení. U čočky mi zase chyběla i nějaká kyselá složka. Opět vím, že černá čočka se nevaří na kyselo jako když se dělá hnědá čočka po staročesku. Ale nějaká kyselost tam prostě měla být. A také mě chybělo nějaké zahuštění té čočky. Byla prostě tvrdá a suchá. Škoda. Tak vynikající a luxusní suroviny a prostě pro mě se nepovedly.
Ještě dodám, že následně jsme si vymysleli, že by jsme chtěli uvařit ještě krutí řízek s bramborovou kaší a nechat si ho zabalit s sebou. Na cestu. Čekal jsem že to třeba bude problém, ale vůbec ne. Za chvilinku jsme již drželi zabalenou krabičku. Opět perfektní přístup personálu a rychle splněno. Navíc jsem kvitoval velice pěkné balení jídla. Nešlo vůbec o takové ty zotavovací krabičky v kterých se jídlo spotí a ztratí na svěžesti. Naopak velice pěkné řešení. Když jsme pak jídlo doma ochutnali, tak tady bylo vše naprosto v pořádku. Kaše domácí a velice dobrá. Řízek klasický. Ono se říká že na řízku se nedá nic zkazit, ale víme že dá. Tady to bylo ok.
Co se týká zbytku nevím co bych k restauraci více dodal. Ceny jsou tu samozřejmě poněkud vyšší, myslím si že na Humpolec až dost vysoké a pro místní až dost astronomické. Pro místní to zde bude spíše takový svátek si sem zajít na jídlo (pokud opomeneme polední menu – denní nabídku – tam jsou ceny zcela v pořádku). Na druhou stranu, vzhledem k prostředí restaurace a vzhledem k tomu, že je restaurace asi zaměřena na klientelu z oblasti turistiky, kteří navštíví Humpolec a pivovar Bernard, tak jsou za mě naprosto ok a dávají smysl. Personálu tu není málo a i kvalitní šéfkuchař a dražší suroviny se musí zaplatit. Porce jsou velké. Nijak přehnaně, ale rozhodně plně dostačující. Spolu s polévkou nám hlavní jídlo bohatě stačilo. Na dezert místo rozhodně nezbylo. Kdyby moje jídlo bylo opravdu skvělé, asi bych se spíše přejedl a ani tak tu porci nedojedl. Platit se tu dá samozřejmě platební kartou. Jestli vás sem pustí s vaším domácím mazlíčkem jsme nezkoušeli a neptali se. Nikde na stránkách restaurace se o tom nic nedovíte. Ale na Internetu jsem narazil na několik rozčílených recenzí že to nebylo umožněno. Což je ale asi ok vzhledem k luxusnosti restaurace a prostředí.
Závěrem: Těšili jsme se sem opravdu hodně. Manželka byla vcelku spokojená, rozhodně spokojenější než já. Já musím zatleskat za vzhled restaurace a místní obsluhu. Bohužel u jídla jsem byl poněkud zklamán. Což mě dost překvapilo vzhledem k tomu, co všechno jsem o této restauraci slyšel. A vzhledem k tomu jaké má restaurace kladné hodnocení od uživatelů na různých cestovatelských webech. Možná jsem jen měl smůlu s výběrem jídla a nebo třeba i porce se prostě nepovedla. Ale bohužel musím hodnotit to co jsem dostal.
Takže mě nezbývá nic jiného než Pivnici Na Štokách dát opět jen tři hvězdičky z pěti. Najdu už v Humpolci a okolí konečně restauraci, která mě zahřeje u srdce a do které bych si udělal výlet extra jen kvůli tomu jídlu? No možná …… snad …… v některém z dalších dílů.
A co vy? Byli jste se již v restauraci Na Štokách najíst? Jak se vám tam líbilo? Jak vám chutnalo? Byli jste spokojeni? Napište mi do komentářů.
