Hotel Fabrika je designový hotel v srdci Vysočiny, který se pyšní moderním stylem architektury, kvalitou a profesionalitou poskytovaných služeb. Během několika let získal několikrát hodnocení jako kongresový, nebo čtyřhvězdičkový hotel kraje Vysočina. Ubytování a hotel jako takový hodnotit nemohu. Já si pamatuji, že jsem tu byl na jídle naposledy před hodně hodně dávnou dobou, tehdy jsem moc spokojený nebyl. Jídlo mě nijak nenadchlo a pamatuji se že i personál byl při mé návštěvě dost nepříjemný a otrávený. Jak dopadl náš návrat do této restaurace a jak nám zde chutnal nedělní oběd dnes?
Chutnal. A to velmi. A retest dopadl velice, velice dobře!
Interiér restaurace má moc pěkný, vzdušný a moderní. Moderní design hotelové restaurace je zajímavý, moc hezké jsou jeho moderní lustry. My jsme ale sebou měli naší psí slečnu. Jelikož v tomto hotelu neumožnují posezení s vašim zvířecím miláčkem uvnitř restaurace, zeptali jsme se jestli si můžeme sednout na oběd do jejich venkovní terasy. Což nám bylo bez problémů dovoleno. Terasa je zde velice pěkná, dobře krytá proti dešti. Co jsem opravdu kvitoval bylo to, že i když byl vcelku teplý den, tak trochu foukal vítr a pokud sluníčko zašlo za mraky, tak už zas tak teplo nebylo. Pro tyto situace jsou zde k dispozici u stolů erární deky, které můžete použit pro ohřátí. Velice milá a pozorná věc.
Co se týká personálu, tak se o nás staral číšník s číšnicí. Oba mladí, moc ochotní, příjemní, komunikativní a velice pozorní. A dodržující dress code. Ihned po usazení nám byli doneseny jídelní lístky a okamžitě nám byla také přinesena voda pro naše psisko. Ale ne že přinesli misku s vodou. Pan číšník přinesl pěkně vodu v karafě a pejskovi ji do misky nalil před námi. To bylo velice legrační, takže jsme se tady cítili jako v nějakém super letovisku pro pejsky. Ale rozhodně milé a příjemné.
Co se týká nápojů, tak manželka si vybrala jejich malinovou domácí limonádu. A dobře udělala. Ta limonáda byla strašně fajn, skvělá a osvěžující. Nebyla nijak přeslazená, zároveň ani nijak nepříjemně kyselá. Ta kyselost toho nápoje byla přesně dle našich preferencí. Limonáda byla skvěle vychlazená. Byly v ní celé maliny a půlměsíčky citrusů. Kdyby takovouto limonádu podávali všude kde se hlásají že podávají domácí limonádu, tak by svět byl mnohem hezčí místo pro život.
I já jsem se svým výběrem nápoje udělal dobře. Samozřejmě že se tu čepuje přednostně domácí Bernard. Ale toho známe velice dobře a tak jsem raději sáhl po pivu Hendrych 11 z rodinného pivovaru Vrchlabí. A dobře jsem udělal. To pivko bylo jako křen. Moc dobré, výborně a akorát vychlazené dle mých osobních preferencí. To pivko je trošku hořčejší, ale mě to vůbec nevadilo. Naopak. Pěkně osvěžilo a zapadlo do mě skoro na ráz, takže jsem si musel dát ještě jedno. Alkoholická piva od Bernarda mám rád, ale musím říci že tohle pivko mě chutnalo ještě o něco více. A kdykoliv bych sem na tohle pivo zaskočil znova. Pivo Hendrych zde dostanete ve 0,4 litrové sklenici a zaplatíte za něj rovných 50 korun.
Dále jsme se rozhodli, že si společně dáme na půl jednu polévku. Z menu jsme si vybrali cibulové velouté. No páni, polévka za 120 Kč, to už je docela dražší špás. A měla by za něco stát. No a věřte nebo ne, stála. Ta polévka byla nadpozemsky božská! Za takovou polévku bych vysolil klidně i 200 Kč a vemte si moje prachy. Byla to polévka z máslové jíšky s cibulí, která byla rozředěná vývarem. Dále v té polévce byly jako vložka topinambur (sladká brambora), bramborový crumble, petrželový olej a ještě nakyslo nakládaná cibulka. A byla to paráda monstrózní. Každá lžíce byla pomazlením na patře. Nemohli jsme se té polévky nabažit. Ta křupavost těch brambor byla dokonalá a ta nakládaná červená cibulka tomu dávala úžasnou svěží kyselost. Tohle bylo nebíčko v papulce a tahle polévka nás vystřelila ne na Měsíc, ale rovnou na Mars. Klobouk dolů před kuchařem, za to jak tuto polévku nejen vymyslel, ale i uvařil. Dokonalost sama a nic lepšího jsme si nemohli přát.
Po takovéto dobrotě jsme se těšili již na další jídla. A ono to pozitivně i pokračovalo. Manželka si jako hlavní chod dala čerstvé tagliatelle alla Alfredo s hoblinkami parmazánu a porcí krevet navíc. A opět to bylo výborně vychucené. Těstoviny správně uvařené, dobře a vydatně obalené v chutné smetanové omáčce. Na to zase nějaká nakládaná zeleninka, krevetky, bylinky a hoblinky parmazánu. Krevety čerstvé a opět dokonale uvařené. Nebyly přetažené, prostě akorát. Zase moc dobré jídlo, které nám oboum chutnalo. Jenom těch krevet bychom na talíři snesli o jednu až dvě více. Jako jídla byla slušná porce, ale na konci už nám k těm tagliatelle nějaká ta krevetka chyběla. 😉
Já jsem při výběru docela dlouho váhal. Hodně jsem přemýšlel na tom, že si dám jejich FABRIKA TIP – tedy pravděpodobně signature dish této restaurace – a to filírovaného telecího pavoučka s omáčkou beurre blanc a pečenými grnaille brambory. Na stůl jsme ale ještě dostali sezonní nabídku a to jejich chřestové menu. To mě zaujalo a nakonec jsem si vybral z této nabídky domácí bramborové noky, filírované krůtí prsa, chřestové ragú a pecorino. Mňamiky mňam to vám ale byla zase dobrota! Já většinou krůtí maso a obzvláště prsa nepreferuji, jelikož jsou většinou hodně suchá a taková dřevitá. Tady byly ale naprosto v pořádku, jemňounké, krásně šťavnaté. Bramborové noky byly vskutku domácí, zjevně ručně dělané. To vše spojovalo to chřestové ragú, které bylo prostě famózní. V tom ragú pokud se nepletu byly i menší kapary, kousky nakládané ředkvičky a čerstvé mikro bylinky. No olizoval jsem se až za ušima, a když jsem dojedl, tak jsem měl strašlivou chuť vylízat talíř. Jen tak tak jsem se udržel. Kdyby u vedlejšího stolu neseděli lidé, tak bych ten talíř opravdu jazykem vymetl.
Já vím že si teď říkate, Ježiši ten nadělá. Ale ono to vskutku bylo grandiózní. Na webových stránkách restaurace se píše: „Denně vybíráme kvalitní čerstvé suroviny, především od místních dodavatelů a farmářů. Zpracováváme výhradně suroviny zachlazené, v žádném případě zmrazené! V celém provozu nemáme žádný mrazící box, vyjma toho na zmrzlinu. Jsme zásadně proti zamrazování surovin pro další zpracování, protože nikdy vlastně pořádně nevíte, co si před přípravou jídel rozmrazíte a v jakém stavu. Takové detektivky svým hostům nehodláme nabízet! Tento přístup si můžeme dovolit díky modernímu technologickému vybavení gastroprovozu, jeho širokého zázemí i díky zkušenému týmu kuchařů, který skutečně umí vařit. Můžete se o tom u nás přesvědčit každý den.“
A víte co? Já jím věřím! To jídlo bylo poctivé, neuvěřitelně chutné. Nápadité, skvěle vymyšlené, sladěné a vypiplané. Potlesk a velké díky.
Za tuhle kvalitu a dobrotu zde ale musíte s peněženky vytáhnout nemalý peníz. Nevím jak je to zde s cenami ve všední dny a během pracovního týdne. Možná že týdenní denní menu není až tak drahé. Myslím si že ale pro místní Humpoláky, jsou tu ty ceny přeci jenom větší a raději si na nedělní oběd zajdou do jiného humpoleckého restauračního zařízení. Což je podle mého docela škoda. Protože ta kvalita a dobrota za ty peníze rozhodně stojí. Každý utracený halíř který jsme zde nechali za tenhle nedělní oběd stál za to. A přeci jenom do restaurace nechodíme každý den. Takže když jednou vyrazíme na nedělní sváteční oběd, chceme aby to stálo za to a pochutnali jsme si. A to se v tomto případě zcela jasně stalo.
Závěr: Toto byl opravdu parádní a luxusní gurmánský zážitek, který jsem tady opravdu nečekal a moc příjemně překvapil. Vše tady bylo bez jakýchkoli chyb. Od servisu, po čistotu, až po kvalitu jídel a nápojů. Opravdu jsme si nevšimli ničeho co by jsme měli nějak zkritizovat, nebo co by nám, vadilo. Co jsem zapomněl zmínit a co jsou další body navíc bylo, že jsme měli předehřáté talíře. To by dnes měl být standard, ale v 99% restaurací se to neděje. Tady to dodržují. Další plusové body. Navíc jsme si opravdu pochutnali. A to tak, že se sem zase kdykoliv rádi vrátíme, pokud budeme chtít jít na jistotu, že se dobře najíme. Troufnu si tvrdit, že bychom sem dokonce cíleně jeli na jídlo a zajeli si sem několik kilometrů extra. A pokud nejste místní a projíždíte kolem Humpolce a máte hlad a chuť se dobře najíst, neváhejte a vyrazte sem. Za nás doposud ten nejlepší kulinářský zážitek v Humpolci. A tak tomuto podniku s radostí udělujeme 5 hvězdiček z 5. A zcela určitě se vrátíme na další retest. 😉
Na tenhle podnik jsem se v Axlově podání moc těšil. A těším se na II. kolo. Kdysi jsme s kolegou bývali ve Fabrice něco jako štamgasti. Bývali.
Skončili jsme nikoliv na cenách, neb naštěstí mám uznalého zaměstnavatele a rád zaplatím nemalý peníz za dobré, až vynikající jídlo (lidově se tomu říká prožranost), ale na tom, že nastalo období, které se vyznačovalo překvapením. Za honosnými názvy a nemalými cenami jídel (nejen) se čím dál častěji skrývalo něco, co s přemáháním sním v běžné restauraci, ale než oběd to beru spíše jako střevní výplň. Ke cti teamu kuchařů musím dodat, že nikdy nešlo o problémy s úpravou, ale bez výjimky vždy o surovinu. Na první dobrou Problém provozního/provozovatele.
A nechat ze sebe za nemalý peníz dělat vo*y nás po čase a nejednom překvapení nějak přestalo bavit.
Ty jo tak to mě docela překvapuje. Druhé kolo se konalo, vzali jsme sebou tentokráte i mojí maminku, a zase zavládla totální spokojenost. Polévka výborná, ryba co měla manželka super, a mamka byla s těstovinama taky moc spokojená.
A já? Já jsem si dal toho jejich telecího pavoučka konečně a málem jsem se pokakal blahem. Tak krásně měkké a šťavnaté telecí maso jsem nejedl …. no od dovolené v Rakousku? Myslím si že za tohle by se nemusela stydět leckterá vídeňská posh restaurace.
No tak to je dobrá zpráva, že 🙂
Dobří holubi se vracejí a já se třeba časem také vrátím na prošláplou cestu.
Výhodou tohoto hotelu je i bezbariérový vstup včetně WC, to bohužel v Humpolci je případ ojedinělý. Restaurace Na Plovárně zavřená a možná country hospoda na podkově má bezbar. vstup.
Takže aspoň tento hotel má oboje.
Bernard ma taky, ono se stare baraky casto spatne predelavaji na kompletni bezbarierovost – ale souhlasim, ze by ten stav v Humpolci urcite mohl byt lepsi
Otazka je zda se hospodskymu vyplati do bezbariery investovat a jaka je navratnost.
No ve staré knajpě to asi cenu nemá, řeč je u rekonstrukcí a nových budov.
Jsme na Vysočině, dva tři schůdky tu vždy byl normál kvůli srážkám. Naši předkové nebyli blbí. Veřejné budovy bezbariérové už dlouho jsou, ostatní si to prostě řeší podle svého.
Skoro bych hádal, že nevyplatí. Pokud majitel restauračního zařízení bude počítat návratnost pouze z osob pro které je bezbariérovost podmínkou jejich návštěvy. Smutné, ale reálné.
Řeč je o objektech nově stavěných či rozsáhle rekonstruovaných, tam jsou trochu jiné předpisy. Pokud hypotetický majitel XY postaví v Humpolci hypotetický nový hotel či restauraci, tak už musí s bezbariérovými požadavky počítat. I na Vysočině.
To, že že je objekt bez bariér ocení i klientela zdravých lidí přece. To není o nějakém nepotřebném musu, co ztíží podnikání
A i tam je to na zvazeni. .Musi to proste vychazet.