„Tady máš dárek k Valentýnovi,“ řekl mi muž s nadšením u něj neobvyklým a podal mi růžové lízátko ve tvaru srdce s nápisem „You´re the One“. (Jak romantické po dvaceti letech manželství, co?) Když jsem zamáčkla slzu nad tím, že dárkem není zlatý řetěz vážící alespoň půl kila, řekla jsem udiveně: „Hele, ale dnes je sedmýho února a Valentýna je až čtrnáctýho.“
„No,“ nenechal se z míry vyvést manžel, „já ti to dávám už teď, abych na to nemusel tak dlouho myslet.“
No nemám to ale hodného muže? Něha mi obalila srdce, oči se opět zalily slzami. Kdysi totiž, když na náš trh vtrhnul komerční Valentýn se všemi těmi přáníčky, srdíčky, hrníčky, plyšáky apod., vedli jsme mezi sebou vášnivou debatu, zda jej slavit či ne. Muž byl proti, já pro -v předtuše možných dárečků ála svetřík Max Mara, parfém Givenchy či (a teď už jsem hodně fantazírovala) náramek od Tiffaniho. (O růžovém prasátku s nápisem “Miluji Tě” jsem fakt moc neuvažovala.)
“Žádný svátky, co nám vnucuje zpotvořená západní kultura, nedržím,” hřměl muž, “já slavím MDŽ.” (Je trochu recesista.)
“Já jsem pro,” opáčila jsem, “ale budem ho slavit se vším všudy.”
“Oukej,” ušklíbl se můj drahý, “zajdu na Mlejnek a oslavím MDŽ v rámci starejch dobrejch tradic.”
“No, já jsem spíš měla na mysli tu skutečnos, že na MDŽ ženy dostávaly dárky.”
“Neříkej mi, že bys chtěla dostat karafiát a ručník,” pravil naoko převapeně manžel. “No jestli jo, nevidim v tom problém.”
Tím naše diskuze na téma Valentýn skončila a několik let jsme ohledně tohoto svátku drželi bobříka mlčení (a taky bobříka nedávání dárků). Až letos! Jsem šťastná, jsem nadšená – mám milujícího hodného muže, který na mě myslí! Myslí …. Myslí??? Jakže to říkal? “Já už ti to dávám teď, abych na to nemusel tak dlouho myslet …” Shit! Takže on na mě nechce myslet, on mi jen honem tak něco koupil, aby to měl prostě z krku. Sice si chtěl našplhat, ale zase se mu to nechtělo moc dlouho držet v povědomí. Myslet na to, že má své ženě, která o něj dvacet let pečuje a dělá mu ze života blaho, dát dárek. No tohle?!
Když jsem se se svojí úvahou svěřila manželovi, zůstal na mě koukat s otevřenou pusou a pak pronesl: “No že jsem se na to nevysral! Jak jsem starej, tak jsem blbej.”
“No měl jsem tohle zapotřebí?” povzdychnul si nešťastně Šemíkův pamětník.
“Kvůlivá čemu se hádáte?” zeptala se dcera stoupivší do místnosti.
“My se nehádáme,” procedila jsem skrz zuby, “my pouze diskutujeme.”
“A proč je ta vaše diskuze slyšet přes celej Humpolec?” otázal se ten drzý spratek.
“Ty se nemáš co učit?!” zařvala jsem. (Tohle říkám vždycky, když některé z mých dětí řekne něco, co se mi nelíbí a zároveň je to pravdou.)
Dcera zmizela do svého pokoje a manžel ke mně přistoupil a vzal mě kolem ramen: “Hele, víš jakej jsem. Já nemám ani ponětí, že je někdy nějakej čtrnáctej únor, natož abych věděl, že zrovna čtrnáctýho je Valentýna. Jenže jsem si byl koupit limonádu, no a u pokladny měli ty blbý lízátka a všude nápisy VALENTÝN – VALENTÝN, tak mě napadlo, že ti to pitomý lízátko koupim, abych ti udělal radost, když si na tyhle blbiny potrpíš. Jenže do čtrnáctýho bych docela určitě zapomněl, že jsem vůbec něco koupil, tak jsem ti to dal hned, to je celý. Je tak složitý to pochopit?”
Znělo to docela logicky a k mému manželovi to pasovalo. Už-už jsem se připravovala roztáhnout rty do usmiřujícího se úsměvu, když ten bídák dodal: “Ty jsi poslední dobou tak předrážděná, to máš z těch tvejch diet. Měla by ses pořádně najíst nebo z tebe přijdeme o nervy.”
Teda – jestli já ho do 14.února nezamorduju, tak bude mít fakt kliku!
Tak to je přesně ono, záplava všelijakých sračiček, při které jaksi duchovní odkaz sv. Valantýna zapadá někam do prázdna. Zkrátka běžný obrázek současného konzumu.
Ale, nakonec dobrá zpráva. Jsou i tací, kteří pamatují na originalitu. Kdo chce skutečně originální valentýnské přáníčko, nechť si koupí poslední číslo Reflexu. Moje žena z něho měla velikááánskou radost. Byly řízky.
Karel Kratochvíl
Valentýn se mi zdá takovej zvastní svatek.“Jéé je 14. února je Valentýn budem se mít rádi a dáme si dárečky!!“ tak proto nemam valentýn rada.Ňáký dárečky a přáníčka mi přijdou úplně nesmyslný.Nemám ten svátek ráda a tak ho vůbec neslavím.